To jak tam na konci jde ta starsi pani (naschaval stylizovana jako hubena a elegantne oblecena, s mobilem, aby vypadala jako bezcitna karieristka, a ne jako treba kulatoucka babicka) a to dite ji skoro poskrabe rukou primo v obliceji - predpokladam, ze to, ze se zatvarila lehce nespokojene ma byt dukazem toho, jak je bezcitna a nechapava a tyra nebohou matku autistickeho chlapce svym nesouhlasem.

Ja osobne kdyby me nekdo strcil takhle ruku primo do obliceje nepredvidane, tak bych asi tak klidnou reakci nemela.

Ono je to tezke, rekneme, ze autista ma narok delat brajgl a ohrozovat lidi kolem sebe, protoze je proste nemocny a nemuze za to. Dobre, ja to chapu. Ale pak tam bude maminka s ditetem, ktere je treba extremne bazlive, ma nejakou uzkostnou poruchu a nesnasi nepredvitalene situace, hluk a nasili. A ted komu dame prednost v jeho chovani a narocich, a koho odsoudime - holcicku, nebo chlapecka? Ani jeden za svuj stav nemuze. Nebo tam bude nekdo, komu hlasity hluk zpusobuje silene migreny, po kterych zvraci a poradne nevidi. Nebo tam bude veteran trpici PTSD a kluka za tu ruku automaticky chyti a uela mu treba modrinu. Matka by urcite vyletela z kuze - ale veteran za svoje PTSD a reakce z neho plynouci taky nemuze.

Proste kdo ma nejaky problem, musi zejmena sam pracovat na jeho zvladnuti, a ne cekat ze naprosti cizinci, kteri se nahodne ocitli v jeho okoli, se mu budou ve vsem neustale prizpusobovat a nechat se zas jeho chovanim omezovat nebo dokonce primo ohrozovat.

No já autismem netrpím, ale věcí kolem sebe si taky všímám do detailu. Koukám na lidi jak se pohybují, jak mluví, jak se koukají kolem sebe, jak reagují... A nejen lidí, ale všech věcí. Vnímám u nich zvuk, materiál (všeho se dotýkám), opět pohyb a podobně... To všechno mi pomáhá při mých pokosech o "psaní":)

rekla bych, ze ten rozdil bude mozna v tom, ze vy jste lepe schopen ty vjemy zpracovavat, tudiz vas to nerozrusuje, kdezto tomu autistovi to muze zpusobit opravdu neprijemny stav a dostane pak takovyhle zachvat...

Do nového školního roku s papírem na hlavu, počet dětí s nějakou poruchou geometricky narůstá. V korektní společnosti musí mít všichni rovný přístup, úlevu, asistenta a regulaci. Kohokoli znevážit nekorektní poznámkou je nepřípustná urážka.

ono je to i tim, ze je lepsi diagnostika, takze se treba ten autismus spis zachyti. Coz je zase dobre, protoze pak s tim rodice muzou lepe pracovat.

Nicmene neni na naprosto cizich lidech, aby s tim pracovali. To je pouze odpovednost rodicu, pripadne vychovatelu a ucitelu.

"... a právě jsem se toho dozvěděl moc."

No jo. Pošlete dítě pro tužku. Dítě jde, vezme tužku a přinese ji.

Pošlete autíka pro tužku. Musí: vstát, takže se pohne židle. Promyslet, ve kterém pokoji se nachází tužky. Dojít tam kolem kolem cca patnácti věcí, které se dají vzít do ruky. V dětském pokoji je trochu jiné světlo než v obýváku. V jedné bačkoře má trochu shrnutou ponožku. Jde kolem postele a tak si lehne a protože se tam válí panáček z lega, začne si hrát. "Neseš už tu tužku?" Vyplašeně vyskočí a u stolu začne přemýšlet, kde vlastně má tužky (na očích) a mimochodem se praští o roh. A do toho spousta běžných zvuků, které nelze nevnímat.

Nojo, to já se setkávám s trochu jinými autisty. Jeden miloval zvuk rozbíjeného skla a když jsme ho dostali poprvé do Respitu, tak jsme ještě neměli Restriction protocoly na něj (prostě restrikce, aby jsme mohli všechno zamykat), tudíž legálně jsme museli nechat odemčenou kuchyni, prádelnu, a prostě měl mít přístup všude. Tak se propašoval po chvilce vzájemného oťukávání do nezamčené kuchyně, kde začal rozbíjet sklenice a talíře. Tak jsem tam vlítl a snažil se ho dostat ven, načež vybuchnul, popadl hasičák a vší silou s ním praštil do plexiskla, co odděloval kuchyň od obýváku. Tak jsem ho vzal za šaty a vyhodil ho z kuchyně ven a pak se zamknul. Načež vzal dřevěnou židli a praštil s ní vší silou do toho plexiskla, co se vysypalo, potom přilítnul druhý kolega, co ho odvedl do jeho pokoje, aby se tam uklidnil. Holt jsou autisté, takzvaní geniální matematici (jeden z kdovíkolika tisíců) a pak jsou "autisté". Dneska už naštěstí můžeme všechno zamykat, jen je problém v autě, kde už dvakrát vymlátil okna ... takových autistů co jsem osobně poznal a staral se o ně, tu můžu jmenovat na desítky ....

A kde pracujete? Stačí ústav obecně :)

Takhle vidím svět po deseti vodkách, nebo když jsem ve stresu.

Kus autisty je v každém z nás

Ja nechci ani snizovat zavaznost poruchy ci ji zlechcovat, ale za mych mladych let byli zaci zakladni skoly, nedosahujici urciteho stupne vzdelani, ohodnoceni jako BLBI. Dnes jsou zaci na ton samem stupni inteligence oznaceni jako nemocni. Kde je pravda? V 5. tride ZS kdyz si zak pletl tvrde Y s mekkym I, byl to pro ostatni deti proste blbec. Dnes je jen nemocny a zasluhuje peci asistenta. Damy a panove, pripada vam to jako dobry zpusob vychovy nasich deti? Mne rozhodne NE!

Motáte dvě věci dohromady. Chybí-li někomu vzdělání, pak ho můžete nazvat blbem (není-li to v rozporu s vašimi morálními zásadami, čehož se zde neobávám). Pokud je někdo málo inteligentní, tak že je mimo rozsah normálních hodnot, zřejmě trpí nějakou vadou. Navíc autisté jsou nezřídka nadaní v určitém směru, geniální umělci, počtáři atd. Pokud o tom nic nevíte, je rozumné pomlčet nebo si něco zjistit, než začnete hlásat světaborná moudra.

tyjo.. takže jsem autista.. panecku..

Zajimave Hodne si vsimaji detailu. Ja se behem studii s jednim autistou docela dost bavil a nejlepsi bylo, kdyz jsem ho potkal ve skole na chodbe, tak rikam: "Cau Honzo!", nic, nic, mijime se, nic, nic, uz jsme od sebe asi 10 metru, nic, nic a najednou "Jee, cau Honzo!" (oba jsem Honzove). Behem tech 10 metru vyresil nejakej zapeklitej matematickej problem a pak konecne mel cas na to vnimat okoli