to je vysvětleno v článku, stačí pozorně číst.. ;-)

Opustit dítě kvůli chlapovi? Nechapu. Chlapů můžu mít kolik chci,ale dítě je dítě. A kdyby mi chlap dal na výběr-já nebo kočka( pes,morče......), tak zvolim to zvíře,natož,kdyby mi dával na výběr mezi nim a dítětem.

Přesně tak. Když toho druhého miluji, tak se vším, co k němu patří a bez podmínek. Jakmile je tam to "chci tě, ale" je to špatně.

A jinak teda... dítě počaté při znásilnění? To ještě existuje?

(bavíme-li se o Evropě a "dětech" mladších třeba sedmdesáti let)

To ta ženská musela mít duševní problém už zkraje, že si to nechala.

Třeba v Irsku je potrat zakázán i při znásilnění. Jinak ne každá žena by potrat podstoupila třeba i kvůlu náboženským důvodům, pak je ale asi nejlepší řešení adopce hend po narození.

Svému manželovi jsem hned zkraje vztahu řekla, že pokud mě bude chtít opustit, a už budeme mít děti, tak že mu je přibalím s sebou do nového vztahu. ...zatím jsme rodina úplná

Kdyby mi to žena řekla před pár lety, asi by zůstala sama

Kdyby viděla, že s tím souhlasím, taky by ale asi rychle dala zpátečku

Problém bude v první řadě v tom, z jakých motivací se ty ženy staly matkou - jak se říká, "kdo přijme náboženství kvůli partnerovi, ten ho taky kvůli partnerovi opustí" a myslím že s dítětem je to podobné; pokud bylo důvodem k pořízení si dítěte "udržet si chlapa" tak stejně tak bude "neodradit chlapa (který nechce kukačku)" důvodem k opuštění dítěte.

S tím nepomůže nic jiného, než prevence, tedy odrazovat od takového chování (místo dnes populární představy že miminko je univerzální dobro a radost... teda pokud dotyčná není etnická menšina, na to jsou pak zhusta jiné názory ) a že mít dítě automaticky implikuje nějako mentální vyspělost (cha!), případně že jí to dokonce vyvolá.

když je někomu dneska přes 40 let, před dvaceti lety mu bylo přes dvacet, to mi nepříjde jako dítě, který by se stěhovalo s matkou za jejím novým vztahem a trochu nesrovnatelný s odložením čtyřletého dítěte... a jinak teda mi nepříjde ani u chlapa normální opustit děti, i když chápu, že to někdy nevýjde s partnerem a dva víkendy v měsíci sice nejsou jako potkávat se doma denně, ale pořád tam nějákej prostor na budování vztahu je... no a teda myslím, že většina lidí, co si spolu pořídi děti by měli být schopní se něják domluvit a něják si vyjít vstříc, tak aby když už ty děti mají jim dokázali vytvořit nějáký stabilní prostředí...

A proto je důležitá střídavá péče bez kultu matek.

Trochu jste se trefil mimo téma, co?

S tím odkládáním dětí k babičkám to není žádná "moderní" novinka, nýbrž dost stará věc, dokonce bych řekla, že dříve častější než dnes. Pravda, nebyly odkládány kvůli tomu, že by si matka našla nového partnera.

Mezi mezi o generaci staršími lidmi (narozenými cca v 50. letech) znám hned několik takových, kteří de facto od kolébky až do začátku školní docházky (nebo ještě déle, třeba až do puberty) vyrůstali u prarodičů, zatímco rodiče přes týden chodili do práce a jezdili za nimi jenom na neděli (v sobotu se ještě pracovalo). A všichni do jednoho mi řekli, že je to tak či onak nepříjemně poznamenalo (i když se jim u té babičky tehdy líbilo), především co se vztahu s rodiči týče. A to nešlo o žádné zanedbávání, žádné "asociální" rodiny, bralo se to dost jako "normální".

Ano, dřív to bylo docela běžné.

Část naší rodiny jsou Židi a tam to funguje naprosto normálně - mladí, silní vydělávají peníze a o děti se starají prarodiče.

Ta cenzura opravdu už není normální

Ať člověk našlapuje a dává pozor na každé slovo, které by mohlo být záminkou, stejně se najde aktivní ehm "vítekdo".

Horší jak za komoušů