V životě je to většinou naopak. Žena seká finanční průšvihy, nakonec rozvod a muž je ten, kdo to platí. S tímto smyslem pro vypočítavost se ženy rodí. (Výkřiky na diskusi to jen potvrzují.) Je satisfakcí slyšet, že to může být i naopak. 
V solidní rodině by mělo platit, muž má hlavní slovo, manželství je o vzájemné podpoře a žena má samozřejmě povinnost muže podpořit a případné (společné) dluhy platit. On by měl být natolik svéprávný, že rodinu nevede do existenční krize. Varianta dva, společnou kasu bude držet žena. Je to na dohodě.
Tady jde nejspíš o sociální případy s malými platy, kdy ani jedna strana příliš nevydělává a berou to jako standard, nebo jde o hodně volný svazek. Ještě snad, nejde o Roma a Češku? Tedy pěkný radostný kluk, co se nechá živit, a škaredá škatule co chtěla dítě? Aneb vztah, který měl přesně takto fungovat od začátku a Lence se to nyní nelíbí?
Jen tady ještě nezaznělo. Po sametu se u nás změnil životní styl a přístup k financím. Osobně odmítám půjčky. Rozhodně bych nešel do dluhů bez jasného představy, jak je vypořádat. Přitom společnost dnes nutí mladé bez práce a kariéry skočit do hypotéky a řešit rodinu a bydlení na dluh s výhledem, že jejich plat i kariéra bude stoupat a že hypotéka je přiměřeným rizikem. S dluhy lze dnes pracovat kapku snadněji, než dříve. Je to o změně hodnotových žebříčků. O ochotě nechat své finance na vodě. Nevázat se až tak na svazující jistotu, jak to bylo běžné dříve. Koneckonců i rodinné finance se dají pojmout jako podnikatelský plán, který se rozjede na dluh a se ziskem se počítá v budoucnosti.
Mohlo by jít tedy pouze o střet dvou rozdílných pohledů na dluhy. Máme názor Lenky. Názor partnera tady nemáme. Zjistil bych, jak na tom rodina skutečně je, než začneme doporučovat finanční či partnerský rozchod.
To je tak k smíchu, až je to k pláči...
