Já jako malá milovala Správnou pětku. Ani nevím, jestli se to dá ještě někde sehnat...

U Foglara se hlavne neohejbat ve sprse pro mejdlo

záleží na potomkovi ale preferoval bych skifi nebo fantasy. To za něco aspoň stojí. Např. Odkaz dračích jezdců

Co je skifi?

Chybí mi tam možnost: knihu vybírám já dle kvality. Ve smyslu: ano, něco dětm dávám takového, co jsem sama četla, pokud si pamatuju, že mě to bavilo. Ale také chodím do knihkupectví a okukuju, co je nového, a pokud je to dobré, koupím to. Příp. děti si řeknou, co by chtěly. Pokud to není nějaký šílený text s hrubkami, bez děje a strojovým překladem, koupím takovou knihu.

Asi tak, plus doporuceni znamych, recenze na databazi knih atd. Tezko se vybira jenom jena moznost. Kupuji dceri "klasiku" + co si pamatuji z detstvi, zajimave novinky, nekdy jdeme spolu a neco ji zaujme ... kouknu na to, kdyz to vypada slibne, tak to koupim atd.

Myslim, ze ke cteni deti primeje nejvic to, ze to vidi u rodicu (i kdyz na druhou stranu, kdyz se podivam na sebe a meho bratra, tak zacinam mit dojem, ze to dite ten zajem proste asi nejak musi mit v sobe...). Ja jsem videla mamku cist porad, doma hodne knizek, tak jsem zacala cist taky. Od chvile, co jsem se naucila v prvni tride cist, se stala cetba mou velkou vasni. A chtela jsem cist, co cetla mamka, ona mi byla nejvetsi radkyni. Samozrejme, ze jsem si prosla obdobim Spalicku pohadek, Krasy nesmirne, Neznalkovych prihod apod., ale pak jsem hned presla na knihy pro dospele. Zacala jsem ve treti nebo ctvrte tride Jihem proti Severu, pak Betty MacDonaldovou, to bylo pro malou holku tak akorat, do konce devitky jsem jeste prelouskala Hlavu XXII, Quo Vadis?, Posledni kabriolet, Nahe a mrtve a spoustu dalsich, pro me, klenotu. U sve dcery bych rada postupovala stejne, ale uvidim, jestli v ni ten zapal pro cteni take bude. Rada bych, aby cetla dobrou literaturu, ne nejaky brak, protoze ten krome stranky zabavne nema zadny dalsi vedlejsi vyznam (rozvoj citu pro ironii, nadsazku, sarkasmus, schopnost soustredit se, orientovat se ve slozite konstruovanem textu, chapat smysl toho textu, umet cist mezi radky, rozsirovat si slovni zasobu, pasivne si osvojovat gramatiku atd. atd.). Prestoze si asi kazdy rekne, hlavne, ze cte aspon neco, ja se s tim teda moc neztotoznuji, kvalita je dulezita.

Co treba Emanuela?

Nejlepší způsob, jak dostat starší děti ke knize, je "nenápadné" doporučení staršího kamaráda (př.trenér, starší rodinný kamarád, prostě někdo koho děti berou) a prohlášení rodiče ve smyslu "si se pomátl, tohle není knížka pro děti"

Ale jak vidím ve svém okolí, děti rodičů, kteří sami čtou, sáhnou po knížce spíš než děti z rodin, kde nejdelší text k přečtení je smska.

J� asi blb� vidim..Nikde jsem tam nezahl�d jm�no Jaroslav Foglar. Na tom mus� za��nat ka�dej malej kluk.

A holky ne?

Ten King pro děti, to je vtip, ne? Mám od něj vše, co u nás vyšlo, je to skvělé čtení, ale synovi jsem ho poprvé dala ve 14 letech, a to jen Tommynokery,což je na Kinga velmi umírněné čtení; že bych mu dala přečíst ve stejném věku třeba Osvícení, to by mne asi musel předtím hodně naštvat.

A já bych se toho ani nebál. Prvního Kinga jsem si přečet v těch patnácti a mám ho rád do teď.

To je sice hezké ze nám "poradili" knihy pro puberťáky (a u některých si nejsem jistá jestli to není spis cetba pro dospělé) ale ti už si snad řeknou sami či letí a co chtějí. Něco pro mladší by tam nebylo?

Přijde mi jako přežitek nutit všechny děti číst. Dokud to byl jediný zdroj informací (někdy do poloviny 20. století), bylo to potřeba. Ale dneska... nenadřazoval bych čtení jiným koníčkům a nutně nemusí bavit každého.

Problém je to, že čtení je základ pro to, aby se člověk dovedl orientovat v informacích, naučil se informace vnímat, třídit, pracoval s nimi, dovedl rozlišit podstatné od balastu a tak. A taky aby se naučil mluvit a vlastně i podvědomě pravopis. Nemusí to nutně být nadřazování nad ostatní koníčky, ale podporovat se to musí v každém případě. Sebeskvělý sportovec, výtvarník, zpěvák... bude mít v tomto informacemi přesyceném světě problém. Děti dneska nečtou a je to poznat - nedají dohromady smysluplnou větu a to ani písemně, ani v mluvené formě.