Myslím si, že to paní řešila dobře. Něco chceš tak si to domluv s tím po kom to chceš tedy s tátou. Jen měla dodat, že ona se společnou procházkou nemá problém i když chápu, že by ho asi měla.

Tak proc by to dodavala, kdyz by ten problem mela? Rodic neni otrok ditete, aby se kvuli nemu musel znasilnovat. Pokud by spolecnou prochazku s otcem nedala, pak to ma diteti adekvatne vysvetlit.

Dite potrebuje mamu i tatu, nikdo si nemuze myslet zejmena damy, ze zvladne oboji roli. Rozvod je spatny pro dite bo mu tim zacina trapeni a je s nim treba mluvit zcela urcite a hlavne vychazet mezi rozvedenymi rodici pred nim. Dite neni nastroj, jak tomu druhemu partnerovi ublizit ci udelat naschval, na to by se meli myslet. Dite je na 1.miste a pak az vzajemne rozbroje bo se to na nem odrazi. Novy partneri z obou stran je jen stres, na to je treba myslet a nestridat je a nepredstavovat je diteti casto..

"Nikdo si nemůže myslet zejména damy.." To jako, že muži obě role zvládají lépe? Nebo co znamená to zejména?

Děcka nejsou blbé, i když určitě nehloubá nad psychologickými a jinými úvahami, ale určitě ve 4 letech chápe, že se táta prostě odstěhoval jinam a bude s ním trávit jen víkendy, takže měla říct: Však s námi táta nebydlí, tak nemůžeme jít spolu na prochajdu, ale můžeme zajít sami dva jestli chceš.

To by bylo dost kruty, ne? Takhle to naservirovat.

Podle mě si prostě chlapec vzpomněl na to, co se líbilo a teď už se to neděje. Tak mu holt řekne, že tatínek už bydlí jinde a s jinou paní, takže už s maminkou na procházky chodit nebude. Že pokud chce synek procházky, tak musí říct tatínkovi a tetě, a může chodit s nima. Ani není potřeba širší vysvětlování.

No, takhle mi to zní jako dost úsečné, základ je dobrý, ale širší vysvětlování je zdravé vždy. Nejen pro situaci samu ale i proto, že dítě se učí chápat širší souvislosti, uvažuje ve větším kontextu. Tedy odpovídat, dokud se ptá, přesvědčit se, zda všechno chápe. Proč jim neříct, že s tatínkem být nemůžu, protože se mi taky stýská a takové procházky mě bolí na srdci. Pojď vymyslíme něco dobrodružného spolu. Ne ho odkázat na nějakou tetu, ale nabídnout mu, že to ozvláštní, ať si koupí společnou koloběžku, nebo začnou spolu hledat kešky, zkrátka ať začnou budovat svůj vlastní svět a upevní mezi sebou svá pouta, vytvoří si své vlastní vzpomínky.

Ano, vysvětlení potřebuje. Možná ještě ve svém věku neunese úplnou pravdu, že má nezodpovědné rodiče, ale vysvětlení psycholožky je použitelné. Syn by měl být s postupem času s otcem co nejvíce a matka by se měla přenést přes své bolístky, o kterých sice nepíše, ale smrsknout šest let života do čtyř řádek prvního odstavce ukazuje, že milá paní asi neříká všechno.

Málokdo se přenese přes to, že ho manžel/ka od narození dítěte ignoruje, dítě asi víceméně taky a nakonec si najde někoho jiného a odejde. Jen přemýšlím, co z toho textu vás vede k tomu, že tak nadsazujete na matku.

Nikdy dítěti nelhat. Nasel si manzel jinou? Reknete synovi ze je s jinou. Jinak budete jen za lhářku a jeste to odskáčete, Mé děti vedely o pricinách rozvodu, chápou, jake mame starosti, vedi, ze nic neni jejich vina a hlavne maji v celé veci uplne jasno a není prostor pro uzkosti a nejistoty. Nejhorsi je mlcet o rodinných starostech a hrat pred dítetem divadlo. Ackoliv je zodpovednost na rodici, je dobre o starostech vedet a otevrene je bez zloby, hysterie a tyjátru sdílet.

Bohužel najít v takových případech objektivní pravdu je skoro nemožné. Nechci se zastávat žádné strany, ale vždy doho vstupují faktory typu "tys řekl/a nebo neřekl/a to a to a já jsem to pochopil/a nebo nepochopil/a úplně jinak" a "cítím se ukřivděný/á" a dohledat jádro pudla, to je teprve sci-fi.

Například - žena si najde jiného muže a odejde od manžela, který se jeví jako ideální manžel a tatík. Jenže držel kasu a nedával manželce dost peněz. Protože měl pocit, že ona moc utrácí. Takže jak to bylo? Ona řekne, on je tyran, nemohla jsem vedle něj dýchat. On řekne, prostě si našla někoho jiného, u mě se měla dobře. A teď kde je pravda. Dával jí málo peněz nebo ona moc utrácela?