Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Poradna: Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?

Dost často si připadám jako naprosto nemožná matka. Někdy mi taky ujedou nervy a na své předškolní děti křičím, pak se jim omlouvám a je mi to celé strašně líto. Čtenářka Matylda poslala dotaz do rodinné poradny.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

T75e63r74k50a 44Č68e64r25v18e31ň10á10k77o44v98á 8808451386927

Přijde mi, že hlavní problém není ani tak v tom důsledku- tedy křičení na děti- ale v příčině. Paní je přetažená, na všechno sama, mít chlapa kamioňáka je skoro stejné, jako být na děti sama (snad krom finanční stránky věci). Protože, v drtivé většině případů, ten když přijede, tak se nevrhne na hlídání dětí a výchovu, chce se hlavně vyspat, najíst a odpočinout si. A paní musí kolem dětí ještě prát manželovi a starat se o něj (aspoň obecně, samozřejmě může být muž světlá výjimka). Nedivím se, že je přetažená, nevyspaná a občas jí ujedou nervy, ruku na srdce, v její situaci bych na tom byla stejně. Docela by mě zajímalo, čí nápad to byl, pořídit si 3 děti, když věděli, že na ně bude v podstatě sama. Pokud chlapa, tak je to pěkný sobec. Řešení bych viděla spíš v tom, že by muž, byť za cenu snížení finančního standartu v rodině, upustil od kamioňákování a našel si práci tak, aby byl více doma. Pak by se mohli o povinnosti lépe podělit, a nevystresovaná, odpočatá maminka je pro rodinou pohodu důležitější než pár tisícovek měsíčně....

+2/0
8.2.2016 9:11

M55a66r11i92e 75P22o87k92o62r39n53á 9715894540

Jenže ten pán nejezdí s kamionem pro zábavu, vydělává penízky. To by bylo lepší, aby omezila chození do práce ona, aspoň na čas. Paní prostě není stavěná, aby stihla spoustu práce. Má snad automatickou pračku, možná i myčku nádobí. Můj muž spoustu let odjížděl na celý týden, z domu vůbec nebyl zvyklý dělat domácí práce. Když si žena umí zorganizovat čas, tak udělá spoustu práce doma i na zahradě. Předpokládám, že paní ani po večerech nešije oblečení na děti. Podle mne je chyba v její neschopnosti nebo lpění na zbytečnostech, vždyť děti za chvíli povyrostou a budou pomáhat s úklidem apod. Kdyby byla důsledná, tak už má děcka navyklá a ušetří si zbytečné řvaní.

0/0
8.2.2016 11:33

T79e94r50k20a 50Č13e92r98v93e78ň29á82k63o33v86á 8588191496107

Vždyť nikde nepíšu že její muž jezdí s kamionem jen tak, pro srandu králíkům. Chápu, že peníze být musí, ale dají se vydělat i jinak, nejen ježděním po světě. Vy jste možná superžena a zvládnete všechno, to Vám gratuluji, ale ne všechny jsme tak úžasné. Pokud se paní vybodne na práci, aby byla doma, tak na tom budou finančně zhruba stejně, jako kdyby se pán vybodl na kamion a šel hákovat do fabriky + paní zůstala ve své práci. Navíc si dovedu představit, že paní chce vypadnout mezi lidi a ne jen řešit kakání, čurání a hračky. A taky si myslím, že pro tři kluky bude lepší, když je bude táta vychovávat a nebude to jenom ten "divnej chlap co doma jednou za dva týdny stráví víkend". Osobně bych se nenechala uvrtat do tří dětí, kdybych věděla, že chlap nebude po ruce, abych se na něj mohla spolehnout. Jedno, dvě ještě budiž, ale tři? Jen se snažím říct- nesuďte tak rychle.

0/0
8.2.2016 11:48

M88a96r87i11e 62P32o42k18o21r16n24á 9155554180

Tak já superžena rozhodně nejsem, protože jsem dost často odsunula z mého hlediska nepodstatné věci, jako třeba umývání každého ještě nezaschlého mušince(berte jako přirovnání a nadsázku), ale ty děti jsem měla taky tři. Paní si stěžuje hlavně na to vodění do školky, což je tedy banalita naprostá. Myslím, že ta by si stěžovala, i kdyby manžel byl po ruce. Ona je asi opravdu případ, který na takovou rodinu "nemá". Má zaměstnání, které nevyžaduje žádné další zvyšování kvalifikace a podobně. Co by dělala v tom případě?

0/0
8.2.2016 16:45

J55o83s22e46f 85K52r44o49u61p66a 1179232556388

Nebo, ať zůstane žena s dětmi doma;-)

0/0
8.2.2016 18:51

M33a69r75i80e 43P32o89k64o81r17n48á 9575284690

Když na ně neřve pořád, tak snad se tak moc neděje. Hračky neřešit, nedostanou hned tak nové a hotovo, při vypravování do školky mít časovou rezervu, trvat na dodržování časového harmonogramu a vyhnout se nějakému kvaltovacímu stresu. Kdysi jsem to zažila. Rezervu jsem neměla jen pro případ, že se nejmladší pokaká a já budu muset převlíkat. Musela jsem stihnout městský autobus s dětmi, pak zas ze školky stihnout další přejezd do práce. Křikem bych nespravila vůbec nic, prostě to muselo odsejpat a bez diskuzí. V práci jsem musela označit štípačku v 7.00, v obchodě snad paní nenastupuje tak brzy.

+2/0
7.2.2016 23:33

J83o87s86e64f 23K37r55o76u12p45a 1719622566538

Spíš by to chtělo trochu se uklidnit, co třeba takhle milenec, to pomáhá;-)

0/0
6.2.2016 15:18

V56l35a43d54i18m85í79r 87J46i47r34k22a 7844646284408

Tady je rada drahá. Neomluvit se může způsobit stejné potíže jako se omlouvat přespříliš. Ve hře je důvěra dítěte, pokud znejistí, není to dobře. Je malé, má zjednodušené chápání, ještě potřebuje maminku prakticky neomylnou. Na omluvy a nějaké rozbory chování má ještě čas, až pobere více rozumu. Vaše dobrá vůle by se mohla snadno zvrtnout v opak. Tady pozor a vážit na lékárnických vahách.

+2/0
6.2.2016 14:04

M39i46c93h25a79e77l78a 29N57o42v11á77k91o72v44á 9702694423206

Omluvit se dítěti, pokud vůči němu uděláte něco, co jste nechtěla, by mělo být normální. to není znakem slabosti, ale naopak sebedůvěry, protože je vám jasné, že to vaši rodičovskou roli a autoritu neohrozí. Kde jinde se mají děti naučit, že v některých situacích je prostě potřeba se omluvit a vše odkoukávají od rodičů.

Chápu, že toho má paní plný brejle, 3 děti v tomhle věku a kluci, to musí být mazec. Já bych doporučila vykašlat se an spoustu prkotin a řešit jen ty opravdu nejdůležitější věci a hranice, on totiž zpětně si člověk i kolikrát uvědomí, že ve výchově zbytečně řešil nedůležité věci a moc to hrotil. Že někdy něco nechtěně rozbijí, zničí, vylejí, jsou to jen věci....Z dětí vyrostou fajn lidi, pokud jsou fajn rodiče a vymezí jim nepříliš přísné hranice. Pokud se to přehání na obě strany, tak to je blbě.

+7/0
6.2.2016 9:06

R34u80d14o12l19f 82K14l10u50s26a88l 8247694229831

Zkuste se "neomlouvat", ale říci, že "vás to mrzí". Zní to mnohem lépe a je to pro dítě mnohem pochopitelnější. Nedávejte pak obecné sliby typu "už se to nestane" a tak podobně, vždy mluvte konkrétně: "udělám xyz, abych už abc nemusela dělat."

+2/0
6.2.2016 0:12

O14l42g25a 61S37t76o57j64a35n59o53s78k19a 1548736889511

Nojo takové výbuchy znám. A to mám deti jen dve. Nejhorší je když jim to člověk řekne několikrát v klidu,pak několikrát důrazně a pak prostě vybouchnu a zařvu. Co me mrzí je ze oni vážně poslechnou až kdyz zařvu,ráda by jsem si ušetřila hlasivky. A na nějaké diskuze kolikrát není čas,když potřebujete aby se dite klasika po ránu rychle najedlo,obleklo nebo vůbec vstalo..... a občas taky přihodim omluvu. Když vím ze to bylo zbytecne.prostě matky jsou větší nervaci když jsou víc s detmi. Tatínky tolik nezlobi,ty si užívají pokud jsou s nimi malo

+3/0
5.2.2016 23:57

M25i32c17h15a58e42l91a 16L95h72o78t78s41k53á 2859176798887

Když křičím neoprávněně, z nervů, hormonů, únavy, nebo některému z dětí křivdím, omluvím se. Pokud je to oprávněné, a je to součástí vymezení hranic, rozhodně se neomlouvám. Děti jsou propuštěny do svých komnat a když se uklidní, často se mají za co omlouvat ony. A musí vědět za co se omlouvají. V tomhle panuje rovnost... Jediný rozdíl v hierarchii je ten, že mé děti na mě nesmí nikdy křičet. Jsem rodič. O něco vyšší šarže... ;-)

+4/−1
5.2.2016 23:35

V40e37n53d79u81l57a 32S49z76l58a39u35e89r95o51v98á 7722546887758

Šarže? Vy a Vaši potomci jste v armádě?

0/0
6.2.2016 21:56

J98a83r82m69i31l80a 84M84a56c28h10o91v12á 9735844588234

...zdá se mi normální, když něco přepísknu omluvit se...jak dítěti, tak dospělému...to samé používám a učím používat děti slůvka děkuji, prosím, tak taky promiň...co je na tom špatného...mamina z článku je sama na tři malé rarášky, tak není se co divit, že jí sem-tam bouchnou saze...možná by to chtělo více do rodiny alespoň pro pár příštích let zkusit víc zaangažovat tatínka-kamioňáka...:-)

+1/0
5.2.2016 23:10

J70a51r35o57s35l91a25v56a 66K47a88n81i88o53k23o61v89á 7232409532707

Šalomoun - kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Omlouvání se, myslím si, to bych asi nedělala. Když už, tak si k nim sednout, a vysvětlit jim třeba - víš proč jsem se rozzlobila? a snažit se jim to tak nějak vysvětlit.. Já jsem taky občas "ujela" a zvýšila pořádně hlas, ale nediskutovala jsem o tom. Děcka si musí odmala zvykat, že jsou určité limity toho, co jim "projde". Že jsou meze, které se musí naučit respektovat... a že když je překročí.. tak musí s nějakou reakcí počítat..

+1/−1
5.2.2016 18:50

M19i60c76h47a64e29l39a 39L42h87o31t66s50k59á 2839466508517

Ne, omluva pokud se mýlím, nebo reaguji nepřiměřeně, je na místě. ;-) Jinak máte pravdu.

0/0
5.2.2016 23:37

T57o89m54á73š 24M46a94t73ě39j 9555778493832

1) řeknu jednou nic, řeknu podruhé nic, pak hvízdnu a řeknu po třetí.

2) A pokud stále nic ... tak holt zařvu. Naprosto klidně a kontrolovaně až se zatřepou okenní tabulky.

3) A pokud ani toto nezabere (a je to něco důležitého) tak prostě následuje rána.

Ano jsem psychopat, asociál a zasloužím do pekla...

+9/0
5.2.2016 14:42

K71l27á68r98a 41T73r79n87k36o94v26á 3364149114599

Nevypadá to, že by si dotyčná v tom koloběhu mohla najít čas na nějakou zálibu.

+13/0
5.2.2016 13:38

I31v13a 63K77a52i72s88e95r79o64v85a 6628101684558

Myslím ,že paní je úplně normální, na 3 malé kluky je sama, ještě chodí práce ... přece není robot:-)

+8/0
5.2.2016 14:00

J10a82n 63F47r47o94l32í89k 6836150755704

Také to nepovažuji za nějaký extrém. Mé mladší vnuky jsme pojmenovali demolični četa. Někdy mě přiváděli k šílenství (a pak si vzpomenu co mě říkala moje matka o mém chování k babičce ve věku 4-5 let a tom jablku co nepadá daleko od stromu) a já vybuchnu seřvu je a někdy i spíše symbolicky seřežu. Mladší je tvrďák, ale starší (dnes 9) je citlivý a když ho po uklidnění obejmu a promluvím pár smířlivých slov tak cítím jak se ke mně tiskne a je sám rád, že je to za námi. Letos se ale třeťák (jak to jen utíká) úplně změnil a dospěl ze stádia nezbednosti k odpovědnosti zejména ve vztahu ke školním povinostem. Prostě člověk si to nesmí moc brát. ;-)

+4/0
5.2.2016 14:24

K68l63á59r57a 86T41r93n24k17o52v24á 3714409974379

Ještě se neradujte, ještě přijde puberta, to bude teprve dílo, ale vy už jste zkušeností zjevně prošel, takže to přežijete i s vnuky.:-)

+4/0
5.2.2016 15:03

K71l29á76r87a 27T86r67n48k26o53v49á 3624229364799

No vždyť to píšu, psycholožka radí, aby chodila třeba na keramiku, to bych ráda věděla kdy.:-)

+2/0
5.2.2016 14:59

H72e92l47e95n28a 36Č26í15ž38k75o68v73á 9411911392498

Tak ona ta psycholžčina rada není v principu špatná, ale fakt je problém, co s dětmi, když třeba nemáte vůbec žádné hlídání (a manžel navíc má takovou práci, že sice stokrát může chtít, ale ani on hlídat nemůže). Druhá věc je, že člověk je kolikrát z "běžných" věcí tak utahaný, že nejlepší relax je "pitomý" spánek, a veškeré jiné věci, byť jsou jinak celkem fajn, ho odrovnají ještě víc.

+4/0
5.2.2016 15:28

K75l16á95r93a 28T63r37n86k52o81v94á 3204409424909

Máte pravdu, ale... jak říkáte, když nemá kdo hlídat a manžel nemá čas nebo není, tak takové rady akorát naštvou.

+3/0
5.2.2016 15:50

S41i11m79o71n51a 77B92ě12l19á44k13o71v59á 2510281929173

Problém je, že ono to někdy jinak než křikem nejde... i když to pak třeba člověka mrzí.

+9/0
5.2.2016 13:34

B33o23h10u86m16i40l84a 54M38a19j18e74r54o30v93á 4967421764

A když křičí na vás vaše dítě kterému je přes třicet tak by se mělo také omluvit co??????

+1/0
5.2.2016 13:31

H39e21l66e97n96a 22Č93í84ž82k60o65v37á 9111631122128

Není to hezké, ale fakt je, že lidi na sebe ječí dost často. Ono je občas lepší ječet než v sobě dusit zlobu. Taky je rozdíl, jak a proč na sebe ječíme... zda prostě proto, že nám obyčejně křupají nervy, nebo třeba proto, že si myslíme, že jsme něco víc než jiní. Ale to už je "filosofování", nechme ho v této debatě spadnout pod stůl.

Ano, je mi už dávno přes třicet, a občas (coby spíše temperamentní jedinec) ječím na svou matku. Ovšem, ona je také poněkud temperamentní, a tak zase ječí na mě. A většinový výsledek? Nakonec si padneme kolem krku, jedna druhé se omlouváme, vysvětlujeme, že už to prostě jinak nešlo, že to v dané chvíli "muselo ven". Pak si dáme víno, popovídáme si o babičce, prababičce, o celé rodině, navzájem se dojmeme, brečíme, dáme si pusu a nakonec si třeba pustíme nějaký pěkný film. Ale... věci se většinou vyjasní.

Zato... otec na mě neječel nikdy. Ani já na něho. Náš vztah byl mlčenlivý (byť slušný a korektní), emoce byly jakoby "zakázané", když se mu něco nelíbilo, jenom na mě vyčítavě koukal (a věřte, bylo to strašné, pro mě mnohem větší trest než nějaké ječení)... ale cca od mých 15 let jsme si spolu neměli co říct (snad proto, že jsme si nic pořádného neřekli nikdy). Aby bylo jasno: táta byl hodný, měl mě rád, já jeho taky, ale neuměl to dát najevo, zásadně totiž neprojevoval své city (pozitivní ani negativní) přímočarým způsobem, styděl se za ně... A výsledek? Velmi jsme se navzhájem odcizili. Zatímco s "ječící" matkou mám hezký vztah dodnes.

+9/0
5.2.2016 13:49

J16a28n 90F53r94o49l86í96k 6496820925434

Vidím to trošinenku jinak. My chlapi moc na emoce nejsme. Dlouho je klid a teprve když mísa trpělivosti překyne hrozí pohroma. Ženy jsou přirozené vůdkyně (kdyby to tak nebylo obědvali bychom večer, spousta věcí v domácnosti by kulhala a mnozí by se nenarodili) a když se sejdou dvě velitelky bývá oheň na střeše. Proto se matka s dcerou snáší někdy špatně.

+2/0
5.2.2016 14:32

H89e81l76e61n19a 50Č59í77ž22k55o12v89á 9921461982708

Já si tak úplně nemyslím, že by problém tkvěl v tom, že "chlapi na emoce nejsou". Prožila jsem v životě dva velmi intenzivní romantické milostné vztahy (první, to jsem byla velmi mladá, skončil tragicky, smrtí mého milovaného; v tom druhém stále žiju, už čtrnáctým rokem, jde o mého manžela), a v obou případech šlo o velmi emotivní muže, nezakrývající své city. Ale možná oba dva tvoří nějakou výjimku, to nedokážu posoudit, připouštím, že mohu žít v nějaké "bublině" (třeba už proto, že manžel je umělec, takže je dost možné, že se, pokud jde o emoce, nějak "vymyká"). Ostatně se podívejme na klasické romány, plné emocí, jejichž tvůrci jsou většinou muži (jako takový exemplární příklad mě napadá "Paní Bovaryová")... Podívejme se na výtvarné umění, malíři také byli většinou muži, a jaké jsou to emoce, jaké jsou to veliké city...

Druhá věc, s níž bych ve Vašem příspěvku polemizovala, je konstatování, že ženy jsou vůdkyně (ale zase to samozřejmě mohu brát jen z vlastní subjetivní zkušenosti, neodvažuji se zobecňovat); to, že jsem vzteklá (což tedy, to musím přiznat), ještě neznamená, že jsem dominatní; naopak se považuji, v partnerském vztahu za osobu spíše submisivní, až v takovém tom "tradičním" smyslu. Víte, myslím, že něco jiného je temperament, a něco jiného otázka submisivity vs. dominance. Ale, ježíšmarjá, to už zase filosofuji, měl by mi to někdo zakázat.:-)

+5/0
5.2.2016 15:08

J76a53r80o73s90l28a91v90a 23K85a88n44i71o79k11o57v39á 7102519922787

Já myslím, že to není tak jednoznačné, že mezí obojími jsou jedinci s rozdílnými náturami. Většinou jsou manželské dvojice s rozdílným stupněm emocí, někde je kliďas chlap, jinde ženská. Myslím, že je to "lepší složení", reálnější, než oba emociálně stejní.

0/0
5.2.2016 19:04

J88a74r91o22s51l34a93v 72J88o63s11e13f 5862350710394

Mám řešení: S dětmi odjet do Norska na výlet a tam jim před sociálkou dát pár facek. A je to vyřešené jednou pro vždy! :-)

+11/0
5.2.2016 12:10

T81o77m75á67š 96T50r96á34v42n67í91k 6745844984885

Tak jsi měkká. Proutek se musí ohýbat, dokud je mladý.

+3/0
5.2.2016 11:37

L81e93n24a 14P14á95t57k80o90v53á 8951873314479

no to se říká, ale zase vychovat ohnutého člověka ?

+2/−1
5.2.2016 19:51

A67l38e56n72a 74V16e86s30e87l26á 3723541665458

Neviděla bych to příliš dramaticky. Ta výchova a prostředí je složitější komplex...

Máte rodinu, kde se hodně huláká a taky hodně objímá... Někde je to tím, že se sešly hysterické nevyzrálé osobnosti a jde tam o nervy a někdy je to prostě jen "italský" temperament a všichni včetně dětí jsou v pohodě. A když s nimi chvíli jste, většinou poznáte, o který typ jde, i když to podle těch hlavních projevů to vypadá jako to samé...

+9/0
5.2.2016 11:37

H98e81l82e35n56a 63Č56í74ž83k83o58v10á 9851301932758

Ježíšmarjá, proč se neomluvit? Když udělám něco, za čím si nestojím, co mě pak mrzí (a to se asi stává skoro každému, nikdo není dokonalý), tak normálně řeknu "promiň, to jsem přehnala", ať už jde o dítě či dospělého, pusa mi kvůli tomu přece neupadne.

+14/0
5.2.2016 11:31

T52o54m19á13š 94D10v62o28ř22á34k 7825946737361

Ano omluvte se jim. Dneska se děti nebijou, nekřičí se na ně a pouze se s nimi diskutuje. A potom nám vyroste perfektní generace "malých Holanďanů", kteří se sice nebudou umět chovat, ale zase budou mít na vše vlastní názor... Grrr

+4/−5
5.2.2016 10:53

H87e40l51e89n45a 90Č71í22ž61k74o82v21á 9631711882258

A proč by se děti bít měly? Nevím, ale v "mém" vesmíru je normální nebít nikoho.

+6/−2
5.2.2016 11:33

J98i92ř49í 30D10v57o42ř14á80č29e16k 7434396732791

"Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?"

Místo křiku použijte metodu "pár facek", je to rychlé a velmi účinné, pokud to nedokážete, tak si těch pár facek dejte sama.

+4/−11
5.2.2016 10:28

D57a70v68i43d 39P58e83t80r41ž56e37l21a 2886984553320

Nejdříve sobě, aby věděla jaké to je, a pak dětem. A doporučuji spíše, aby požádala někoho jiného, ať jí dá v nestřežené chvíli pár facek, ať ví, jaké to je (dítě taky nefackuje samo sebe).

+6/0
5.2.2016 10:47

S18i76m93o73n42a 47B20ě51l41á12k86o89v92á 2550401539473

Dítě se taky nefackuje v nestřežené chvíli, ale pouze výjimečně v situaci, kdy samo dobře ví, za co to bylo...

+9/0
5.2.2016 13:28

J82a61n 41F54r45o66l68í44k 6646490675114

Svého syna jsem v životě uhodil jen jednou a dodnes toho lituji a jeho vnuky vždy jen symbolicky. "To nebolí"směje se mě ten starší. "Já vím" odpovídám mu." "Jen Ti ukazuji co by jsi zasloužil". Inteligentní děti se bít nemají nikdy.

+1/−1
5.2.2016 14:37

L14e92n91a 29P60á20t31k95o84v45á 8241323584919

Jsme lidi nejsme stroje a opravdu nevím proč bych nemohla svému dítěti říci "promin ze jsem křičela, omlouvam se"

+16/0
5.2.2016 10:24

D97a55r96i89n48a 10M96a66l51k26o93v90a 4638417375143

Třeba taky "nechtěla jsem křičet, ale v dané chvíli jsem nevěděla, jak jinak vám dát najevo, že to, co děláte, není správné, protože když vás upozorňuji mírněji, nereagujete". Záleží, v jaké situaci paní vybuchne, ale myslím, že rozbitá hračka mohla být jen poslední v řadě jiných událostí, kdy pomyslný džbán přetekl.

+10/0
5.2.2016 10:42

L96e81n70a 82P40á97t93k97o72v94á 8291323504979

A vidíte mě ALE nepřipadá jako omluva ale výmluva. Bud se člověk chce opravdu omluvit a omluví se ...nebo přijde to ale. Když se Vám někdo omlouvá a pak dodá ALe připadá Vám to ještě jako upřímná omluva nebo začátek diskuse o problému proč to bylo a obhajoba chování za které měla omluva přijít? Mě to druhé

+5/−1
5.2.2016 10:55

D25a26r31i86n73a 70M88a67l58k29o10v17a 4358507135653

Mně přijde logické k omluvě vysvětlit důvod, proč k tomu křičení došlo. Pokud tedy není příčina to, že mě někdo vytočí v práci, protože to se dětí netýká a omluva bez ale je na místě. Podle článku je ten výbuch reakce na něco, co se paní nelíbí na chování dětí, tak proč to s nimi neprobrat.

+7/0
5.2.2016 11:59

H29y66n64e56k 40M27o49c87e19k 5662570134

Děti nezlobí, to je jen náš pohled, jedná se o rodičovskou neschopnost... jediná rada, začít to (křičení) řešit co nejdříve, odborně a u sebe. Tak např. když paní zmiňuje, že na děti křičí z důvodu, že si rozbily hračku. Proč na ně křičí, proč se na ně hněvá? Hračka patří dětem, jestliže si ji rozbily, je to jejich věc, budou mít nefunkční hračku. Co paní na tom vadí? Že byla hračka drahá? Má jim říci, že si rozbily drahou hračku, na novou nemáme peníze, takže ji budou mít rozbitou, nebo ji mít nebudou vůbec (hračka se vyhodí). Křik, zloba a následné omluvy nic neřeší. Vím, že se to jednoduše napíše, ale není to snadné, důležité je umět udělat si na děti čas a používat selský rozum... a jak řešit odborně? na nejnižší úrovni např. získat a praktikovat informace z dobrých výchovných knížek, na té vyšší pak např. návštěvou u odborníka (psycholog, psychoterapeut)... nechci dělat reklamu, ale mohu vřele doporučit přečíst si knihu od L. Prekopové, Jak žít a nezbláznit se.

+1/−4
5.2.2016 9:35

L91u74c15i76e 44S10m27o77l74í42k53o63v43á 9181244213623

tak mě by ale taky naštvalo, že si děti neváží věcí co jsem jim dala

+4/0
5.2.2016 9:47

H39y89n67e57k 68M38o10c64e85k 5502830974

Dobře, otázka je, proč si děti těch věcí neváží? Asi si jich vážit nemusí... Třeba jim hodní rodiče koupí hračku novou, nebo děti mají hraček hodně atd... nebo jiná otázka, proč hračku rozbijí? Třeba děti chtějí upoutat pozornost... je potřeba zjistit příčinu.

Osobně bych se zajímal o to, když si dítě hračku rozbije, jestli to dítě mrzí, nebo ne... pokud ne, je něco špatně. Pokud ano, mělo by dítě přispět svým dílem na opravu, nebo pořízení nové hračky, nebo je taky možné, že novou hračku mít nebude (v dohledné době).

A ještě se vrátím zpět k tomu článku: paní popisuje, že tak tak stíhá odvést děti ráno do školky. Pokud toto nevyřeší (nejen ona sama) co nejdříve, nastane velký problém, až začnou děti docházet do školy. Kdo bude ráno odvádět, stíhat nebude vůbec, nastoupí pobízení (marné), rozkazy, křik, zloba...

Pozitivní z přístupu paní vidím, že si uvědomuje, že něco není v pořádku, a chce to řešit. Jen neví jak. Držím jim všem palce.

+1/−3
5.2.2016 10:09

D80a98v64i13d 41P63e66t53r94ž40e89l49a 2846864533340

A proč by měly? Je to jen Vaše blbost, že něco očekáváte - vadí to Vám, ne jim. A nikdo Vám nedává právo toto Vaše naštvání projektovat na druhé (obzvláště na děti).

+2/−2
5.2.2016 10:48







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.