Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Diskuse k článku

Poradna: Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?

Dost často si připadám jako naprosto nemožná matka. Někdy mi taky ujedou nervy a na své předškolní děti křičím, pak se jim omlouvám a je mi to celé strašně líto. Čtenářka Matylda poslala dotaz do rodinné poradny.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

T41e56r44k37a 12Č73e12r22v55e51ň48á89k97o46v67á 8898831166667

Přijde mi, že hlavní problém není ani tak v tom důsledku- tedy křičení na děti- ale v příčině. Paní je přetažená, na všechno sama, mít chlapa kamioňáka je skoro stejné, jako být na děti sama (snad krom finanční stránky věci). Protože, v drtivé většině případů, ten když přijede, tak se nevrhne na hlídání dětí a výchovu, chce se hlavně vyspat, najíst a odpočinout si. A paní musí kolem dětí ještě prát manželovi a starat se o něj (aspoň obecně, samozřejmě může být muž světlá výjimka). Nedivím se, že je přetažená, nevyspaná a občas jí ujedou nervy, ruku na srdce, v její situaci bych na tom byla stejně. Docela by mě zajímalo, čí nápad to byl, pořídit si 3 děti, když věděli, že na ně bude v podstatě sama. Pokud chlapa, tak je to pěkný sobec. Řešení bych viděla spíš v tom, že by muž, byť za cenu snížení finančního standartu v rodině, upustil od kamioňákování a našel si práci tak, aby byl více doma. Pak by se mohli o povinnosti lépe podělit, a nevystresovaná, odpočatá maminka je pro rodinou pohodu důležitější než pár tisícovek měsíčně....

+2/0
8.2.2016 9:11

M64a63r32i85e 30P51o64k65o56r20n82á 9325394200

Jenže ten pán nejezdí s kamionem pro zábavu, vydělává penízky. To by bylo lepší, aby omezila chození do práce ona, aspoň na čas. Paní prostě není stavěná, aby stihla spoustu práce. Má snad automatickou pračku, možná i myčku nádobí. Můj muž spoustu let odjížděl na celý týden, z domu vůbec nebyl zvyklý dělat domácí práce. Když si žena umí zorganizovat čas, tak udělá spoustu práce doma i na zahradě. Předpokládám, že paní ani po večerech nešije oblečení na děti. Podle mne je chyba v její neschopnosti nebo lpění na zbytečnostech, vždyť děti za chvíli povyrostou a budou pomáhat s úklidem apod. Kdyby byla důsledná, tak už má děcka navyklá a ušetří si zbytečné řvaní.

0/0
8.2.2016 11:33

T88e25r73k37a 45Č58e61r37v76e52ň92á32k31o88v60á 8318771596627

Vždyť nikde nepíšu že její muž jezdí s kamionem jen tak, pro srandu králíkům. Chápu, že peníze být musí, ale dají se vydělat i jinak, nejen ježděním po světě. Vy jste možná superžena a zvládnete všechno, to Vám gratuluji, ale ne všechny jsme tak úžasné. Pokud se paní vybodne na práci, aby byla doma, tak na tom budou finančně zhruba stejně, jako kdyby se pán vybodl na kamion a šel hákovat do fabriky + paní zůstala ve své práci. Navíc si dovedu představit, že paní chce vypadnout mezi lidi a ne jen řešit kakání, čurání a hračky. A taky si myslím, že pro tři kluky bude lepší, když je bude táta vychovávat a nebude to jenom ten "divnej chlap co doma jednou za dva týdny stráví víkend". Osobně bych se nenechala uvrtat do tří dětí, kdybych věděla, že chlap nebude po ruce, abych se na něj mohla spolehnout. Jedno, dvě ještě budiž, ale tři? Jen se snažím říct- nesuďte tak rychle.

0/0
8.2.2016 11:48

M28a30r45i19e 70P23o85k47o17r54n12á 9715284180

Tak já superžena rozhodně nejsem, protože jsem dost často odsunula z mého hlediska nepodstatné věci, jako třeba umývání každého ještě nezaschlého mušince(berte jako přirovnání a nadsázku), ale ty děti jsem měla taky tři. Paní si stěžuje hlavně na to vodění do školky, což je tedy banalita naprostá. Myslím, že ta by si stěžovala, i kdyby manžel byl po ruce. Ona je asi opravdu případ, který na takovou rodinu "nemá". Má zaměstnání, které nevyžaduje žádné další zvyšování kvalifikace a podobně. Co by dělala v tom případě?

0/0
8.2.2016 16:45

J78o18s30e92f 62K47r56o15u36p86a 1799912976298

Nebo, ať zůstane žena s dětmi doma;-)

0/0
8.2.2016 18:51

M74a15r35i41e 33P69o21k89o53r16n13á 9235594210

Když na ně neřve pořád, tak snad se tak moc neděje. Hračky neřešit, nedostanou hned tak nové a hotovo, při vypravování do školky mít časovou rezervu, trvat na dodržování časového harmonogramu a vyhnout se nějakému kvaltovacímu stresu. Kdysi jsem to zažila. Rezervu jsem neměla jen pro případ, že se nejmladší pokaká a já budu muset převlíkat. Musela jsem stihnout městský autobus s dětmi, pak zas ze školky stihnout další přejezd do práce. Křikem bych nespravila vůbec nic, prostě to muselo odsejpat a bez diskuzí. V práci jsem musela označit štípačku v 7.00, v obchodě snad paní nenastupuje tak brzy.

+2/0
7.2.2016 23:33

J53o81s74e79f 74K23r51o80u39p37a 1259222166238

Spíš by to chtělo trochu se uklidnit, co třeba takhle milenec, to pomáhá;-)

0/0
6.2.2016 15:18

V92l58a39d77i25m65í71r 12J29i69r48k58a 7954886644248

Tady je rada drahá. Neomluvit se může způsobit stejné potíže jako se omlouvat přespříliš. Ve hře je důvěra dítěte, pokud znejistí, není to dobře. Je malé, má zjednodušené chápání, ještě potřebuje maminku prakticky neomylnou. Na omluvy a nějaké rozbory chování má ještě čas, až pobere více rozumu. Vaše dobrá vůle by se mohla snadno zvrtnout v opak. Tady pozor a vážit na lékárnických vahách.

+2/0
6.2.2016 14:04

M88i49c86h44a60e53l21a 10N27o83v77á93k74o96v26á 9202624973966

Omluvit se dítěti, pokud vůči němu uděláte něco, co jste nechtěla, by mělo být normální. to není znakem slabosti, ale naopak sebedůvěry, protože je vám jasné, že to vaši rodičovskou roli a autoritu neohrozí. Kde jinde se mají děti naučit, že v některých situacích je prostě potřeba se omluvit a vše odkoukávají od rodičů.

Chápu, že toho má paní plný brejle, 3 děti v tomhle věku a kluci, to musí být mazec. Já bych doporučila vykašlat se an spoustu prkotin a řešit jen ty opravdu nejdůležitější věci a hranice, on totiž zpětně si člověk i kolikrát uvědomí, že ve výchově zbytečně řešil nedůležité věci a moc to hrotil. Že někdy něco nechtěně rozbijí, zničí, vylejí, jsou to jen věci....Z dětí vyrostou fajn lidi, pokud jsou fajn rodiče a vymezí jim nepříliš přísné hranice. Pokud se to přehání na obě strany, tak to je blbě.

+7/0
6.2.2016 9:06

R93u76d35o97l93f 48K51l62u14s40a26l 8267624259251

Zkuste se "neomlouvat", ale říci, že "vás to mrzí". Zní to mnohem lépe a je to pro dítě mnohem pochopitelnější. Nedávejte pak obecné sliby typu "už se to nestane" a tak podobně, vždy mluvte konkrétně: "udělám xyz, abych už abc nemusela dělat."

+2/0
6.2.2016 0:12

O48l75g34a 70S61t48o46j38a60n40o86s77k36a 1318536389941

Nojo takové výbuchy znám. A to mám deti jen dve. Nejhorší je když jim to člověk řekne několikrát v klidu,pak několikrát důrazně a pak prostě vybouchnu a zařvu. Co me mrzí je ze oni vážně poslechnou až kdyz zařvu,ráda by jsem si ušetřila hlasivky. A na nějaké diskuze kolikrát není čas,když potřebujete aby se dite klasika po ránu rychle najedlo,obleklo nebo vůbec vstalo..... a občas taky přihodim omluvu. Když vím ze to bylo zbytecne.prostě matky jsou větší nervaci když jsou víc s detmi. Tatínky tolik nezlobi,ty si užívají pokud jsou s nimi malo

+3/0
5.2.2016 23:57

M97i90c69h46a63e50l92a 94L18h90o17t69s11k67á 2259776598587

Když křičím neoprávněně, z nervů, hormonů, únavy, nebo některému z dětí křivdím, omluvím se. Pokud je to oprávněné, a je to součástí vymezení hranic, rozhodně se neomlouvám. Děti jsou propuštěny do svých komnat a když se uklidní, často se mají za co omlouvat ony. A musí vědět za co se omlouvají. V tomhle panuje rovnost... Jediný rozdíl v hierarchii je ten, že mé děti na mě nesmí nikdy křičet. Jsem rodič. O něco vyšší šarže... ;-)

+4/−1
5.2.2016 23:35

V50e85n91d45u58l56a 47S74z66l16a70u25e41r59o11v30á 7282706547778

Šarže? Vy a Vaši potomci jste v armádě?

0/0
6.2.2016 21:56

J83a34r40m74i52l56a 39M68a58c72h71o98v76á 9715134528134

...zdá se mi normální, když něco přepísknu omluvit se...jak dítěti, tak dospělému...to samé používám a učím používat děti slůvka děkuji, prosím, tak taky promiň...co je na tom špatného...mamina z článku je sama na tři malé rarášky, tak není se co divit, že jí sem-tam bouchnou saze...možná by to chtělo více do rodiny alespoň pro pár příštích let zkusit víc zaangažovat tatínka-kamioňáka...:-)

+1/0
5.2.2016 23:10

J61a41r23o98s88l83a86v34a 92K58a56n67i79o48k53o32v80á 7732259542267

Šalomoun - kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Omlouvání se, myslím si, to bych asi nedělala. Když už, tak si k nim sednout, a vysvětlit jim třeba - víš proč jsem se rozzlobila? a snažit se jim to tak nějak vysvětlit.. Já jsem taky občas "ujela" a zvýšila pořádně hlas, ale nediskutovala jsem o tom. Děcka si musí odmala zvykat, že jsou určité limity toho, co jim "projde". Že jsou meze, které se musí naučit respektovat... a že když je překročí.. tak musí s nějakou reakcí počítat..

+1/−1
5.2.2016 18:50

M92i11c27h78a25e93l43a 70L47h68o56t58s27k65á 2389416788947

Ne, omluva pokud se mýlím, nebo reaguji nepřiměřeně, je na místě. ;-) Jinak máte pravdu.

0/0
5.2.2016 23:37

T49o53m50á58š 97M82a10t78ě33j 9275768943962

1) řeknu jednou nic, řeknu podruhé nic, pak hvízdnu a řeknu po třetí.

2) A pokud stále nic ... tak holt zařvu. Naprosto klidně a kontrolovaně až se zatřepou okenní tabulky.

3) A pokud ani toto nezabere (a je to něco důležitého) tak prostě následuje rána.

Ano jsem psychopat, asociál a zasloužím do pekla...

+9/0
5.2.2016 14:42

K86l97á85r68a 40T94r30n72k89o52v63á 3554899984199

Nevypadá to, že by si dotyčná v tom koloběhu mohla najít čas na nějakou zálibu.

+13/0
5.2.2016 13:38

I62v81a 24K90a11i78s75e11r75o43v13a 6448771464698

Myslím ,že paní je úplně normální, na 3 malé kluky je sama, ještě chodí práce ... přece není robot:-)

+8/0
5.2.2016 14:00

J26a93n 51F70r68o60l40í96k 6976450585314

Také to nepovažuji za nějaký extrém. Mé mladší vnuky jsme pojmenovali demolični četa. Někdy mě přiváděli k šílenství (a pak si vzpomenu co mě říkala moje matka o mém chování k babičce ve věku 4-5 let a tom jablku co nepadá daleko od stromu) a já vybuchnu seřvu je a někdy i spíše symbolicky seřežu. Mladší je tvrďák, ale starší (dnes 9) je citlivý a když ho po uklidnění obejmu a promluvím pár smířlivých slov tak cítím jak se ke mně tiskne a je sám rád, že je to za námi. Letos se ale třeťák (jak to jen utíká) úplně změnil a dospěl ze stádia nezbednosti k odpovědnosti zejména ve vztahu ke školním povinostem. Prostě člověk si to nesmí moc brát. ;-)

+4/0
5.2.2016 14:24

K59l10á86r13a 17T82r90n25k51o13v85á 3924289214959

Ještě se neradujte, ještě přijde puberta, to bude teprve dílo, ale vy už jste zkušeností zjevně prošel, takže to přežijete i s vnuky.:-)

+4/0
5.2.2016 15:03

K20l35á36r60a 51T36r30n36k69o13v28á 3404589314849

No vždyť to píšu, psycholožka radí, aby chodila třeba na keramiku, to bych ráda věděla kdy.:-)

+2/0
5.2.2016 14:59

H26e54l52e56n25a 10Č88í39ž94k60o85v30á 9271231172578

Tak ona ta psycholžčina rada není v principu špatná, ale fakt je problém, co s dětmi, když třeba nemáte vůbec žádné hlídání (a manžel navíc má takovou práci, že sice stokrát může chtít, ale ani on hlídat nemůže). Druhá věc je, že člověk je kolikrát z "běžných" věcí tak utahaný, že nejlepší relax je "pitomý" spánek, a veškeré jiné věci, byť jsou jinak celkem fajn, ho odrovnají ještě víc.

+4/0
5.2.2016 15:28

K52l56á63r30a 71T70r83n16k94o39v72á 3264109884519

Máte pravdu, ale... jak říkáte, když nemá kdo hlídat a manžel nemá čas nebo není, tak takové rady akorát naštvou.

+3/0
5.2.2016 15:50

S42i92m66o85n40a 50B71ě95l95á30k95o41v10á 2650151129233

Problém je, že ono to někdy jinak než křikem nejde... i když to pak třeba člověka mrzí.

+9/0
5.2.2016 13:34

B54o75h82u94m11i22l54a 69M46a60j85e37r71o38v16á 4187531364

A když křičí na vás vaše dítě kterému je přes třicet tak by se mělo také omluvit co??????

+1/0
5.2.2016 13:31

H60e36l75e17n79a 60Č66í98ž75k39o83v50á 9881371592648

Není to hezké, ale fakt je, že lidi na sebe ječí dost často. Ono je občas lepší ječet než v sobě dusit zlobu. Taky je rozdíl, jak a proč na sebe ječíme... zda prostě proto, že nám obyčejně křupají nervy, nebo třeba proto, že si myslíme, že jsme něco víc než jiní. Ale to už je "filosofování", nechme ho v této debatě spadnout pod stůl.

Ano, je mi už dávno přes třicet, a občas (coby spíše temperamentní jedinec) ječím na svou matku. Ovšem, ona je také poněkud temperamentní, a tak zase ječí na mě. A většinový výsledek? Nakonec si padneme kolem krku, jedna druhé se omlouváme, vysvětlujeme, že už to prostě jinak nešlo, že to v dané chvíli "muselo ven". Pak si dáme víno, popovídáme si o babičce, prababičce, o celé rodině, navzájem se dojmeme, brečíme, dáme si pusu a nakonec si třeba pustíme nějaký pěkný film. Ale... věci se většinou vyjasní.

Zato... otec na mě neječel nikdy. Ani já na něho. Náš vztah byl mlčenlivý (byť slušný a korektní), emoce byly jakoby "zakázané", když se mu něco nelíbilo, jenom na mě vyčítavě koukal (a věřte, bylo to strašné, pro mě mnohem větší trest než nějaké ječení)... ale cca od mých 15 let jsme si spolu neměli co říct (snad proto, že jsme si nic pořádného neřekli nikdy). Aby bylo jasno: táta byl hodný, měl mě rád, já jeho taky, ale neuměl to dát najevo, zásadně totiž neprojevoval své city (pozitivní ani negativní) přímočarým způsobem, styděl se za ně... A výsledek? Velmi jsme se navzhájem odcizili. Zatímco s "ječící" matkou mám hezký vztah dodnes.

+9/0
5.2.2016 13:49

J55a23n 68F47r91o53l41í70k 6136200205684

Vidím to trošinenku jinak. My chlapi moc na emoce nejsme. Dlouho je klid a teprve když mísa trpělivosti překyne hrozí pohroma. Ženy jsou přirozené vůdkyně (kdyby to tak nebylo obědvali bychom večer, spousta věcí v domácnosti by kulhala a mnozí by se nenarodili) a když se sejdou dvě velitelky bývá oheň na střeše. Proto se matka s dcerou snáší někdy špatně.

+2/0
5.2.2016 14:32

H58e66l34e90n21a 78Č50í86ž84k46o95v31á 9371121462248

Já si tak úplně nemyslím, že by problém tkvěl v tom, že "chlapi na emoce nejsou". Prožila jsem v životě dva velmi intenzivní romantické milostné vztahy (první, to jsem byla velmi mladá, skončil tragicky, smrtí mého milovaného; v tom druhém stále žiju, už čtrnáctým rokem, jde o mého manžela), a v obou případech šlo o velmi emotivní muže, nezakrývající své city. Ale možná oba dva tvoří nějakou výjimku, to nedokážu posoudit, připouštím, že mohu žít v nějaké "bublině" (třeba už proto, že manžel je umělec, takže je dost možné, že se, pokud jde o emoce, nějak "vymyká"). Ostatně se podívejme na klasické romány, plné emocí, jejichž tvůrci jsou většinou muži (jako takový exemplární příklad mě napadá "Paní Bovaryová")... Podívejme se na výtvarné umění, malíři také byli většinou muži, a jaké jsou to emoce, jaké jsou to veliké city...

Druhá věc, s níž bych ve Vašem příspěvku polemizovala, je konstatování, že ženy jsou vůdkyně (ale zase to samozřejmě mohu brát jen z vlastní subjetivní zkušenosti, neodvažuji se zobecňovat); to, že jsem vzteklá (což tedy, to musím přiznat), ještě neznamená, že jsem dominatní; naopak se považuji, v partnerském vztahu za osobu spíše submisivní, až v takovém tom "tradičním" smyslu. Víte, myslím, že něco jiného je temperament, a něco jiného otázka submisivity vs. dominance. Ale, ježíšmarjá, to už zase filosofuji, měl by mi to někdo zakázat.:-)

+5/0
5.2.2016 15:08

J85a95r71o57s76l16a82v92a 49K16a44n17i93o15k13o68v50á 7972499182147

Já myslím, že to není tak jednoznačné, že mezí obojími jsou jedinci s rozdílnými náturami. Většinou jsou manželské dvojice s rozdílným stupněm emocí, někde je kliďas chlap, jinde ženská. Myslím, že je to "lepší složení", reálnější, než oba emociálně stejní.

0/0
5.2.2016 19:04

J92a38r20o85s71l79a18v 26J46o20s89e16f 5262840170484

Mám řešení: S dětmi odjet do Norska na výlet a tam jim před sociálkou dát pár facek. A je to vyřešené jednou pro vždy! :-)

+11/0
5.2.2016 12:10

T71o15m36á74š 75T12r95á54v10n77í30k 6955294884175

Tak jsi měkká. Proutek se musí ohýbat, dokud je mladý.

+3/0
5.2.2016 11:37

L96e34n72a 51P33á75t51k79o10v74á 8891663804379

no to se říká, ale zase vychovat ohnutého člověka ?

+2/−1
5.2.2016 19:51

A77l16e91n49a 86V89e84s25e18l65á 3483191885438

Neviděla bych to příliš dramaticky. Ta výchova a prostředí je složitější komplex...

Máte rodinu, kde se hodně huláká a taky hodně objímá... Někde je to tím, že se sešly hysterické nevyzrálé osobnosti a jde tam o nervy a někdy je to prostě jen "italský" temperament a všichni včetně dětí jsou v pohodě. A když s nimi chvíli jste, většinou poznáte, o který typ jde, i když to podle těch hlavních projevů to vypadá jako to samé...

+9/0
5.2.2016 11:37

H23e58l46e16n90a 30Č63í13ž46k50o43v84á 9291351362988

Ježíšmarjá, proč se neomluvit? Když udělám něco, za čím si nestojím, co mě pak mrzí (a to se asi stává skoro každému, nikdo není dokonalý), tak normálně řeknu "promiň, to jsem přehnala", ať už jde o dítě či dospělého, pusa mi kvůli tomu přece neupadne.

+14/0
5.2.2016 11:31
Foto

T84o45m24á26š 32D71v37o55ř42á98k 7315816267171

Ano omluvte se jim. Dneska se děti nebijou, nekřičí se na ně a pouze se s nimi diskutuje. A potom nám vyroste perfektní generace "malých Holanďanů", kteří se sice nebudou umět chovat, ale zase budou mít na vše vlastní názor... Grrr

+4/−5
5.2.2016 10:53

H13e23l85e18n65a 50Č37í82ž74k59o72v73á 9691511152118

A proč by se děti bít měly? Nevím, ale v "mém" vesmíru je normální nebít nikoho.

+6/−2
5.2.2016 11:33

J69i59ř87í 18D79v12o93ř71á20č51e30k 7894736912981

"Křičím na své děti a pak je mi to líto. Mám se jim omluvit?"

Místo křiku použijte metodu "pár facek", je to rychlé a velmi účinné, pokud to nedokážete, tak si těch pár facek dejte sama.

+4/−11
5.2.2016 10:28

D81a85v38i46d 29P97e20t68r85ž70e12l69a 2636524573110

Nejdříve sobě, aby věděla jaké to je, a pak dětem. A doporučuji spíše, aby požádala někoho jiného, ať jí dá v nestřežené chvíli pár facek, ať ví, jaké to je (dítě taky nefackuje samo sebe).

+6/0
5.2.2016 10:47

S85i49m40o38n70a 92B17ě37l10á29k24o96v23á 2290471189823

Dítě se taky nefackuje v nestřežené chvíli, ale pouze výjimečně v situaci, kdy samo dobře ví, za co to bylo...

+9/0
5.2.2016 13:28

J60a90n 87F40r14o84l12í58k 6906120465764

Svého syna jsem v životě uhodil jen jednou a dodnes toho lituji a jeho vnuky vždy jen symbolicky. "To nebolí"směje se mě ten starší. "Já vím" odpovídám mu." "Jen Ti ukazuji co by jsi zasloužil". Inteligentní děti se bít nemají nikdy.

+1/−1
5.2.2016 14:37

L41e40n29a 62P49á44t49k43o62v37á 8871783114469

Jsme lidi nejsme stroje a opravdu nevím proč bych nemohla svému dítěti říci "promin ze jsem křičela, omlouvam se"

+16/0
5.2.2016 10:24

D10a83r23i54n65a 33M92a86l13k61o69v70a 4808637375793

Třeba taky "nechtěla jsem křičet, ale v dané chvíli jsem nevěděla, jak jinak vám dát najevo, že to, co děláte, není správné, protože když vás upozorňuji mírněji, nereagujete". Záleží, v jaké situaci paní vybuchne, ale myslím, že rozbitá hračka mohla být jen poslední v řadě jiných událostí, kdy pomyslný džbán přetekl.

+10/0
5.2.2016 10:42

L79e90n69a 59P67á88t93k44o72v84á 8961743304329

A vidíte mě ALE nepřipadá jako omluva ale výmluva. Bud se člověk chce opravdu omluvit a omluví se ...nebo přijde to ale. Když se Vám někdo omlouvá a pak dodá ALe připadá Vám to ještě jako upřímná omluva nebo začátek diskuse o problému proč to bylo a obhajoba chování za které měla omluva přijít? Mě to druhé

+5/−1
5.2.2016 10:55

D12a18r39i67n84a 28M45a45l46k23o83v54a 4368667925783

Mně přijde logické k omluvě vysvětlit důvod, proč k tomu křičení došlo. Pokud tedy není příčina to, že mě někdo vytočí v práci, protože to se dětí netýká a omluva bez ale je na místě. Podle článku je ten výbuch reakce na něco, co se paní nelíbí na chování dětí, tak proč to s nimi neprobrat.

+7/0
5.2.2016 11:59

H62y84n15e82k 56M96o18c50e77k 5212880784

Děti nezlobí, to je jen náš pohled, jedná se o rodičovskou neschopnost... jediná rada, začít to (křičení) řešit co nejdříve, odborně a u sebe. Tak např. když paní zmiňuje, že na děti křičí z důvodu, že si rozbily hračku. Proč na ně křičí, proč se na ně hněvá? Hračka patří dětem, jestliže si ji rozbily, je to jejich věc, budou mít nefunkční hračku. Co paní na tom vadí? Že byla hračka drahá? Má jim říci, že si rozbily drahou hračku, na novou nemáme peníze, takže ji budou mít rozbitou, nebo ji mít nebudou vůbec (hračka se vyhodí). Křik, zloba a následné omluvy nic neřeší. Vím, že se to jednoduše napíše, ale není to snadné, důležité je umět udělat si na děti čas a používat selský rozum... a jak řešit odborně? na nejnižší úrovni např. získat a praktikovat informace z dobrých výchovných knížek, na té vyšší pak např. návštěvou u odborníka (psycholog, psychoterapeut)... nechci dělat reklamu, ale mohu vřele doporučit přečíst si knihu od L. Prekopové, Jak žít a nezbláznit se.

+1/−4
5.2.2016 9:35

L81u79c36i27e 66S79m58o60l41í22k78o19v43á 9441534563753

tak mě by ale taky naštvalo, že si děti neváží věcí co jsem jim dala

+4/0
5.2.2016 9:47

H23y61n37e50k 93M31o21c69e46k 5752150104

Dobře, otázka je, proč si děti těch věcí neváží? Asi si jich vážit nemusí... Třeba jim hodní rodiče koupí hračku novou, nebo děti mají hraček hodně atd... nebo jiná otázka, proč hračku rozbijí? Třeba děti chtějí upoutat pozornost... je potřeba zjistit příčinu.

Osobně bych se zajímal o to, když si dítě hračku rozbije, jestli to dítě mrzí, nebo ne... pokud ne, je něco špatně. Pokud ano, mělo by dítě přispět svým dílem na opravu, nebo pořízení nové hračky, nebo je taky možné, že novou hračku mít nebude (v dohledné době).

A ještě se vrátím zpět k tomu článku: paní popisuje, že tak tak stíhá odvést děti ráno do školky. Pokud toto nevyřeší (nejen ona sama) co nejdříve, nastane velký problém, až začnou děti docházet do školy. Kdo bude ráno odvádět, stíhat nebude vůbec, nastoupí pobízení (marné), rozkazy, křik, zloba...

Pozitivní z přístupu paní vidím, že si uvědomuje, že něco není v pořádku, a chce to řešit. Jen neví jak. Držím jim všem palce.

+1/−3
5.2.2016 10:09

D87a89v72i38d 66P62e65t86r65ž87e56l18a 2416474503160

A proč by měly? Je to jen Vaše blbost, že něco očekáváte - vadí to Vám, ne jim. A nikdo Vám nedává právo toto Vaše naštvání projektovat na druhé (obzvláště na děti).

+2/−2
5.2.2016 10:48







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.