Ha ha, prý poznat. Tak to by mě skutečně zajímalo, jak tu jejich slavnou tzv. psychosomatiku chteji skutečně poznat. Reálně to není o žádném poznávání, ale o pouhopouhem svévolném vymýšlení si. Opravdu velmi pohodlná "věda", alespoň tedy používat správné pojmy a netvrdit, ze něco poznávají.

Poznat se do například zjištěním hodnot stresových hormonů - ty by měly být zvýšené jen dočasně (reakce těla na akutní ohrožení), pokud jsou zvýšené permanentně, je to (chronická) nemoc. Ve skutečnosti je to většinou skoro nadbytečná analýza, protože projevy permanentního "ukrytého" stresu jsou docela dobře rozpoznatelné. Asi jako zjišťovat zvýšené hladiny protilátek u typické chřipky.

O tom vsem uz davno pise doktor Hnizdil ....

A muj osobni dodatek je ten ze dneska drtiva vetsina lidi "neumi" byt stastna (myslim to vnitrni dlouhotrvajici stesti) - svet nam stale ukazuje co jeste nemame co mame dosahnout k "pravemu stesti" atd a tak vetsina je pod tlakem ze ke stesti potrebuje neco extreniho a stres je jen zapalnou snurou k vybuchu nemoci ....

o tohle tema se dost zajimam, a v zahranici jsou o dost dal, nez u nas, kde se podobne veci povazuji za smesne pitvani a dukaz slabosti a zmekcilosti.

Vtip je v pusobeni stresovych hormonu, jako je kortizol, na organismus. Na nadprodukci stresovych hormonu si pritom vetsina z nas zaklada uz v detstvi, at uz vlivem sikany, castych nemoci, prilis kritickych nebo vecne nespokojenych rodicu, rozvodu, atp. Jen malo z nas nebylo nikdy vystaveno ani jednomu z techto faktoru, a povazujeme je za normalni a neskodnou nutnost dospivani.

Pokud je ale dite vystaveno dele trvajicimu a hlavne nepredvitalnemu stresu, jeho telem neustale koluje male mnozstvi stresovych hormonu, a to i kdyz je zrovna v klidu. U mladistvych jsou tyto vlivy jeste intenzivnejsi, a podle nekterych studii stress ve skolach k rozvoji techto potizi vyrazne prispiva, zvlaste pokud dite nema uplne idelani domaci prostredi. nemusi pritom vubec jit o tyrani nebo zavazne disfunkce, staci hadajici se rodice, uprednostnovany sourozenec nebo chronicka nemoc lehciho razu.

Tento vzorec si pak telo prenasi I do dospelosti. Vnitni organy se temer neustale "koupou" v mensim ci vetsim mnozstvi stresovych hormonu. Snozuje se ucinnost inzulinu a dalsich podstatnych hormonu, objevuji se problem se spanim, vyssi vznetlivost nebo uzkostnost, pribira se na vaze, clovek je unaveny, boli ho zada a hlava, a desitky dalsich drobnych priznaku, ktere se mohou u kazdeho lisit.

V dospelosti se dusledky dlouhodobe hormonalni nerovnovahy a nadmiry stresovych hormonu projevuji jako zavazna autoimunitni onemocneni, alergie, cukrovka, a dalsi typicke civilizacni choroby. Otazka, proc nekdo zije zdrave a presto onemocni, a jiny se laduje klobasami a zije ve zdravi do devadesati, by podle nekterych mohla mit odpoved prave v mire stresu, kteremu je jedinec vystaven v mladem veku.

Zrovna dnes jsem cetla clanek, ze nikoliv stres sam o sobe zpusobuje fyzicke nemoce, nybrz to, ze casto stresovani lide nezdrave ziji, hodne kouri a piji alkohol, tim padem maji nemocna jatra, cukrovku (i koureni skodi slinivce)....

A nemocna jatra zpusobi mj. unavu, deprese, kozni nemoce....

Ale to ze nekdo hodne pije, hodne kouri, prejida se - je zase dusledek vnitrni nerovnovahy neb si neco kompenzuje

znám jeden příběh, přímo ukázkový, dítě se narodilo nechtěné, po narození oživované, dětství bez rodičů, bydlení špatné, od 12 let se muselo starat o další 2 sourozence, později se stalo rodičem ment.post. dítěte. Co si tak pamatuji, už více než 30 let trpí silnými migrénami, tedy ukázkový příběh, ale jak pomoci takovému člověkovi?

Hodne bude zalezet na vztazich ktere ma a jak dokaze byt spokojeny sam se sebou a nalezat stesti v tom co ma na co mu schazi....

Jo, jo, tenhle článek jasně ukazuje, jak je to celé špatně! Neměl by existovat nějaký odborník na psychosomatiku, psycholog nebo psychiatr (nebo ano, ale až jako odborník na vyšším stupni), ale někdo (a rozuměl by právě psychosomatice), u koho by celé vyšetření začalo. To si ovšem žádá čas. Tohle není kompatibilní s plnými čekárnami a sotva několikaminutovými vyšetřeními.

No jo, ale to by si nejdřív lidi museli alespoň připustit možnost, jestli by měla řídit zdravotnictví "magická krabička omylů" zvaná stát. Museli by se zajímat a vidět, že to státní zdravotnictví je stejně prorezlé trhem až až, ale díky státu to má minimální pozitivní efekt - je to výhradně jen o lobby farmaceutických firem apod. a celé to má efektivitu "houpacího koně". Lépe tak funguje jen to, kde lze psychosomatiku vyloučit - když to přeženu - třeba když se někdo dostane rozsekaný na sál, tedy efektivita "houpacího koně" se týká zejména těch částí zdravotnictví, kam člověk dochází, nikoliv těch, kam je přivezen.

Mezi typické případy se řadí obézní lidé - přejídáním v době problémů si způsobují nadváhu. Téměř všichni.

takže by bylo na místě, aby končili v prvé řadě u specialisty na psychosomatiku, nikoliv u obezitologa, který jim spočítá kalorie, vymyslí dietu, ale v zásadě je tak dostane do ještě většího stresu