Mám dvě děti a obě mě nechali vyspat až do 8ráno

jezis, to jsou rady... To by jeden nerekl...

No, neřekl. Dneska to nechápu, ale mě třeba opravdu překvapilo, že dítě se budí na kojení i v noci. Po 2 až 3 hodinách, přičemž hodinu vám to kojení a přebalování a uspavani zabere. Tak nejak jsem předpokládala, že každý rozumný tvor v noci spí. ;-)

Prošla jsem si poporodní depresi, známá taky a shodly jsme se, že nás psychicky strašně deptala osamělost. Fakt, že obě babičky bydlí stovky kilometrů daleko a já si prostě neodpočinu a všechno je na mně, ospale a vyčerpané. Tohle dřív nebývalo, lidé se brali v rámci vlastní a sousední vesnice a vždycky byl někdo, kdo mohl pomoci.

Tohle je jeden z těch článků, který odrazuje mít mladé ženy dítě, které pak nechávají do třicítky a následně jsou překvapeny, že se to pak moc nedaří. Mám 5-měsíčního syna, někdy dá zahulit, někdy je andílek. S partnerkou se ale domluvíme kdo se zrovna bude starat, aby ten druhý měl čas pro sebe. Buď na koníčky nebo spánek. Je to jenom o domluvě. Život mi rozhodně nepřevrátil a jsem za něj rád. Když na mě hodí ten svůj úsměv, tak jsem na lopatkách. Jo a PS: dlužíte to svým rodičům, kteří s vámi měli stejný "trápení" a přesto vás chtěli.

Holky, vykaslete se na tyto kecy. Samy zjistite, co je potreba.

V zasade souhlasim, ackoli nejake to pocatecni know-how na skodu neni.

Ja tenhle humbuk nechapu, kazdy podnikatel/workholik si na zacatku podnikani zakusi mnohem vic.

Věřte že ne, mám vyzkoušené obě strany.

Každé dítě je jiné, to je jasné. Od 6tého do 14tého jsem byl na rodičovské s dcerou. Teď se již směju, ale nechtěla jíst, pak zas týden pít, 6tá nemoc - vysoké horečky- na zábaly. Růst zubů katastrofa, každý zub vysoké horečky, otoky. Každý den jsem přemýšlel jak do ní dostanu jídlo, jestli ji uspím atd., prostě celkem mazec. Dámy všechna čest, byla to zkušenost, jsem za ní rád. moje rodičovská dovolená neměla nic společného s dovolenou. Je to dřina to malé prndě vypiplat. Měl by si to uvědomit každý chlap. No a s růstem přijdou samo další starosti.

První dítě prořvalo tři .... čtyři měsíce. Od 10 večer do 4 ráno nebo i později. Ve dne to šlo, v noci průšvih. Nesnášelo vodorovnou polohu. Druhé se narodilo o skoro sedm let později, kdo měl odvahu jít do toho znovu, jak pravil jednou můj muž; to druhé neprobdělo jedinou noc. Tak se to někdy stává .....

Tak já vám nevím, asi nejsem normální ženská. Ano, čerstvé dítko dokáže s lecčíms hodně zamávat. Ano, psychika dělá divy a kotrmelce. Vše jsem zvládla v pohodě, hlavně díky tomu, že jsem věděla, že se mohu kdykoli obrátit na maminku. Vždy poradila, uklidnila, pomohla. Některým věcem, které mne dokázaly "odrovnat" se dnes společně zasmějeme. A měla jsem štěstí i jinak. Hned v porodnici byla sestřička, která radila jak správně kojit, co dělat v případě vpáčené bradavky a prostě se vším okolo kojení. A to, prosím, v roce 1983. A možná by to dnešní maminky zvládaly mnohem lépe, kdyby se místo odborných příruček spolehly na přírodní instinkt.

Maminky to zvládají více než dobře, to jen noviny z nich dělají nechopné hlupačky. Potom stačí vytahnout pár opravdu jednoduchých matek z nejmenovaného serveru a stereotyp máte na světě;)

Také jsem o růstovém spurtu nevěděla, ale existuje přeci internet!

a nebo rubrika onaDnes, kde Va reknou vse, co potrebujete vedet o starani se o dite I kdyz na tom internetu najdete vic a vice podrobnych veci.