Mám mladšího (10) bráchu a letos k nám už čerti nepřijdou. Možná je to ale trochu škoda, je to taková tradice. I když to je jen pár let na zpátky, když jsem je nervózně očekávala já. Naštěstí nás nikdy moc nezlobili, jen přinesli sladkosti a poslechli si básničku. Na tom podle mě vůbec nic špatného není, když se rodiče nesnaží dítěti akorát způsobit trauma, ale chtějí jim ozvláštnit čekání na Vánoce dobrotama. 

Osobně neznám nikoho, koho by tohle v dětství bavilo, přesto většina rodičů tuhle nesmyslnou drezuru ve stylu "řekni básničku, dostaneš pomeranč" praktikuje i na svých dětech, možná je to nějaký zvláštní druh rodičovské pomsty...

Jako rodič a dnes děda se vždy předem domluvím na míře strašení než je pustím do bytu. Dokud byli děti a dnes vnuci malí stačila pouhá přítomost. A vždy to byl pro ně zážitek a ne děs.

Týden před čertama jsem měl žaludek jak na vodě. A pak ten hroznej den. Který pako tohle vymyslelo?

K nám ta havěť nesmí

K nám až v noci chodí Sv. Mikuláš a nechává u nás nadílku, kterou děti objeví ráno 6. prosince.

Vlastní děti nemám, ale pamatuju na sebe, taky jsem Mikuláše vždycky zaspala :(

Návštěvy těch tří jsem jako malý nikdy rád neměl. Zato se mi vždycky líbilo potkávat je na ulicích.