s takovýmhle přístupem si vyližte polevu... násilník VŽDY MUŽ .. jak obvyklé... mimochodem, koukněme se na přiznání že ženy systém zneužívaly...

Toto sú jedny z najhorších trestných činov, čo sa týka dokazovania. O vine rozhoduje na 99% znalecký posudok. Ak raz vyjde posudok tak, že "muž má sklony k násiliu a nemá schopnosť kriticky posudzovať vlastné konanie" a súčasne "žena vykazuje syndróm týranej osoby", tak je spravidla koniec a rozhoduje sa už len o treste.

A potom je dosť dôležité aj aký sa robí posudok. Ak je psychiatrický, tak ešte dajme tomu. Ale ak je "len" psychologický, tak tam ma vždy desí ako môžu ľudia, ktorý vyštudovali jednu z najľahších vysokých škôl, aké vôbec existujú, svojimi naučenými frázami rozhodovať o osudoch ľudí. V SR sa psychológia vlastne skutočne ani neštuduje. To, čo sa ponúka na školách od Bratislavy po "Veľký Krtíš" je len rýchlokurz histórie psychológie, t.j. učenie sa kto, čo a kedy napísal.

Akú paseku dokážu potom narobiť takýto psychológovia v súdnej praxi, to si laik ani len nedokáže predstaviť. Verte mi. Týračky, zverenie detí a závislosť na alkohole, to sú hlavné témy týchto posudkov. Kto vidí do toho, čo je skutočne skryté za krásne zviazaným znaleckým posudkom opatreným červenou pečiatkou, ten vie, o čom hovorím.

V slovenskom trestnom práve evidujem dokonca úplne nový policajný vynález - psychologický posudok na "vierohodnosť svedka a obvineného". Teda na tom by nebolo nič nové, ale naši majstri psychológie už od všeobecnej vierohodnosti prešli k špecifickej, čo znamená, že taký psychomagor normálne napíše do posudku, že, "svedok hovorí pravdu" a "obvinený klame". Vzniká potom otázka, na čo je nám vlastne súd, ale to takého PhDr. nezaujíma a normálne to drzo prezentuje pred súdnom ako výsledok "vedeckého skúmania". Smutné.

Keby ľudia "zvonku" justičnej branže vedeli ako tento "znalecký biznis" naozaj funguje, boli by myslím veľmi sklamaní. Ale táto pani (neviem, či je psychológ lebo psychiater) to vidí dosť objektívne a zjavne problematiku pozná. Inak je to bieda.

Ano souhlasim, "Dotyčná to vyhodnotila tak, že s ním žít nechce. Vraceli se doČeskaa okamžitě řešila odluku a rozvod. To je projevem nezávislé osobnosti."

Ale co delat, kdyz nemate jiny byt a dostatek nebo zadne penize...kde je problem, kdyz je clovek dobre placen  v zamestnani...to se lehko rekne.  Ale jine je to pro ztrate zamestnani , kdyz je va pres 50 let a nikdo vas nezamestna..

Vždycky jsou i jiné možnosti. Vzdycky

Emancipace nepřinesla mnoho dobrého do rodinných vztahů. Chápu pokrok, ale vytratila se funkce matky a otce, jako živitele rodiny. Rodina, jako formát zmizela. Není to dobře. Každý raději zůstává sám, nechce si komplikovat život.

Funkcia otca ako živiteľa rodiny je predovšetkým mýtus. Ženy živili rodinu aj pred emancipáciou, ale nemali k tomu ekvivalentné práva. Sedieť doma a len sa starať o domácnosť si mohla dovoliť len vyššia stredná trieda a šľachta, všetky ostatné ženy pracovali, buď v poľnohospodárstve, v domácej výrobe, fabrikách, ale aj v službách. Nečítali ste nikdy v živote žiadny historický román? Krčmárky, guvernantky, dojky, slúžky, obchodníčky na trhoch, prostitútky... tých ženských profesií bolo mnoho. 

V dnešnej dobe drvivá väčšina ľudí žije v nukleárnej rodine. Takže ako rodina ako formát mohla zmiznúť?

Zjednodušeně řečeno, pokud dám facku ve vzteku (afektu) nejsem to samé, co ten kdo si léčí mindrák...

Nicméně, po několika fackách je asi dobré začít uvažovat o jiném řešení pravidelných konfliktů...

Ono je nejdůležitější vědět koho si člověk bere. Lidé se mohou rozejít, rozvést a když opadnou vášně, být nadále přáteli. A oba si mouhou říct - je lépe milovat a ztratit, než být s magorem do konce života. Pokud si žena bere muže podle výšky jeho konta, pak se nemůže divit.

To je blbost. Někdy nevíte koho si berete. Po svatbě se změní, protože má ženu jistou. Co pak?

aha, takže jsme se od soudní znalkyně dočetli, že před 15+ lety byl na vině vždy muž a plačící vyděračka dosáhla čeho chtěla. A že teď se odborníci poučili a vidí to jinak. Tak teď by mě zajímalo, jestli se revidují ty 15 let staré soudní pře, kde kvůli rozhodování těchto znalců skončili ti manželé za mřížemi a přišli o své děti.

Jsem laik, žen si vážím, ale myslím, že za to často v můžou počátku nějak obě strany. Ale samozřejmě chlap je silnější, kvůli svým hormonům přirozeně výbušnější atd. takže to pak většinou schytá žena. Sebevědomá a inteligentní žena by si nenechala týrání líbit a hlavně by si takového chlapa nevzala, případně by dostatečně rychle rozpoznala příznaky.

Problémem pak bývají i podivně promíchané role, kdy se furt chce po chlapovi, aby nosil domů fůru prachů, ale nedej bože, aby chtěl doma teplou večeři či sex. A zároveň ztráta vztahů v rodině a přátel uprostřed velkoměst, kdy ženy na mateřské x let nemají přístup k inteligentním bytostem a začnou se pak ke svému okolí chovat jako k tomu miminu.

Až to tu budeme mít jako v severských státech, kde je na rodičovské dovolené v polovině případech muž atd., tak se snad role vyrovnají, ale teď se z chlapů dělají dojné krávy a otroci, kteří po příchodu domů nemají řádná práva, aby to náhodou nebyl útisk.

Soudní pře se nerevidují, protože znalecký posudek se zde bere pomalu jako slovo boží a není proti němu odvolání (lze si maximálně nechat vypracovat posudek od jiného znalce). Takže napadnout by ho mohl snad jedině sám znalec, který ho vypracoval, poté, co dojde osvícení. Většinu znalců, obzvláště z oblasti psychologie, to však ani v nejmenším netrápí, ti si jedou stále stejnou linii už po desetiletí.

Tak vezmu tašku a jdu do Kauflandu.

Doporučení pro muže: Pokud jste se ženou, která Vás přivádí k takovému šílenství, že máte chuť ji udeřit, neberte si ji.

Doporučení pro ženy: Pokud jste s mužem, u kterého hrozí, že by Vás někdy udeřil, neberte si ho.

Někdy se to zjistí až po svatbě, ale pokud si žena vezme muže, který je třeba v opilosti agresivní, tak se dá očekávat, že do budoucna vztáhne ruku i na ni.

Já bych řekl, že většinou se to zjistí až po svatbě, často i hodně let po svatbě.

“…co dojde k policii v podobě trestního oznámení, je třeba brát jako týrání, dokud se neprokáže opak.” A o kousek dál: “Trápí nás, že pravé oběti dlouho mlčí, ale těch nepravých přibývá.” Jak lze dokazovat, že někdo něco NEUDĚLAL? Nota bene, když jednou z hlavních charakteristik DN je, že se děje za zavřenými dveřmi… Nespadají tedy nááhodou mezi ty “pravé” oběti také případy, kde se vyšetřovanému prostě nepodařilo prokázat opak? To ani nemluvě o případech, kdy účelové nařčení z týrání dosvědčí kamarádka/příbuzná - to už je totiž důkaz a tam se opak dokazuje ještě obtížněji.