Nejlepší by bylo dát ho do jiné školky, kde nejsou romské děti

Zde je reseni: vzdy kdyz rekne sproste slovo - umyt mu pusu zevnitr mydlem a vodou. A to po kazdem sluvu. Pak prestane.

Běžně zcela nechutně nadávám: "ježkovy oči", "kristova noho", "ježíšimarjá panno nebeská", "ježíši kriste"... Když jsem jako děcko posílal lidi normálně "do prde..." a za každým slovem přidal "vole", tak celé mé okolí koukalo jak mě naučit nadávat "společensky přijatelným způsobem". 

  Dnes tedy vím, jakých hrůzostrašných činů se zažitými "slušnými nadávkami" dopouštím. Hřeším. Porušuji Boží přikázání. A Bůh trestá zneužití svého jména kdejakou pohromou. A to zcela zřetelně a průkazně. Ve výsledku ničím svůj život, své okolí i náš svět mnohem důkladněji, než bych to kdy zvládl nějakým prostoduchým "vole".

  Chtělo by to "slovník dlaždiče" specifikovat velmi pečlivě, zvlášť v Česku. Já když otevřu pusu mezi křesťany, smrtelně urážím Boha i je. Dobráci pak omdlévají hrůzou a přidají i pár modliteb na záchranu lidstva a světa. Ale jsou dost druzí. Náš svět se potápí s každou (a nejen) mou "slušnou nadávkou" o poznání rychleji. 

nas starsi kluk takhle pochytil par slov v jeslich, kdyz mu bylo neco pres 3 roky. Pouzival je hlavne, aby si vyzkousel jakou rekaci dostane.

Pestounky nam to hned rekly a take rekly, ze ackoliv nektere situace byly komicke, nezasmaly se, predstiraly naprosty nezajem a ze ho neslysi.

Kdyz se zacal durdit "to me neslysite", rekly mu, ze nektera slova maji za nasledek, ze je lide nebudou chtit poslouchat a kdyz je bude presto opakovat, lide si ho nevsimnou. Udelali jsme to doma stejne a zakratko si mladej daval pozor co rika.

ideální řešení...a tihle pitomci by tady děcka mlátili, vymejvali pusu mejdlem a podobný zvrhlosti....

Jsem zastánce rčení "škoda rány, která padne vedle" a na výchovném záhlavku nevidím nic špatného. Nikdy jsme ale neměli důvod řešit synovo vyjadřování, protože už co se naučil mluvit, se u nás doma za sprostá slova klikovalo. Jak manžel, tak já, dokonce i návštěvy a později i jiné děti - řekneš sprosté slovo, děláš 10 kliků. Všechny je to rychle přešlo, pravidlo platilo pro každého kdo byl u nás, zvykly si na něj i jiné děti. Teď je synovi 12 a i když věřím, že v partě mluví jako ostatní, před námi sprosté slovo neřekne (klikujeme dokonce i za slova jako "blbec" apod.), dokonce opravuje ostatní (babička se musela vyplatit, protože kliky neudělá a taky už si u nás dává pozor na pusu ;-) ). Okřiknout vyjadřování cizích dětí mi navíc přijde naprosto normální.

U nás. Zatím. V Norsku by to mohlo být nebezpečné.

Vtipná mi přijde rada "naučte ho vtip, ať má šanci zazářit". Napadlo mě, jaké vtipy ho asi na oplátku naučí kamarádi, aby pak měl zas příležitost zazářit před tchyní :-D

Zapoměňte na liberální výchovu...řezat, řezat, řezat...

Asi byl v kině na Ohnivých prdelích, jako Cartman.

Čip do lebky děcka. To tady nikdo z rodičů neuvádí. Měkoty. 

normálně seřezat pokaždé, když to přes příkaz zopakuje. Garantuji, že to udělá maximálně dvakrát. Fungovalo to na naší naší generaci, bude fungovat i na další

Otec: Řekni táta.

Dítě: Máma.

Otec: Tak řekni máma.

Dítě: Máma.

Otec: Do prdele a teď řekni táta.

Dítě: Do prdele.

Máma: Zlato. jsem doma.

Dítě: Do prdele.

Máma: Kdo tě to naučil?

Dítě: Táta.