- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Líbí se mi jak někdo básní o tom, jaké ženy "mají být"
Já razím teorii, že člověk má být šťastný za to co má, a ne nešťastný z toho, co nemá.
Moje přítelkyně furt remcá, že chce víc a víc a víc... Místo aby si užívala, jak hezký a aktivní vztah máme, tak furt že bysme měli už spolu bydlet, a všichni okolo se berou... Prdlajs, a just ne.
No tohle budu brát stejně jako dobře míněné rady od tchýně
Pokud jsou rady od tchýně podobné, je to moudrá žena.
K tématu domácích prací, které jak se zdá tu nejvíce rozčeřilo vody... myslím že je dobrý přístup, kdy partneři od druhého automaticky neočekávají že něco bude dělat jen pro to že je to nějak gendrově typické. Každý pár je jiný má jinou dynamiku a každý z partnerů také umí jiné věci..proč by v páru kdy on dobře vaří ale není vůbec kutil a ona je manuálně zručná a baví jí sestavování nábytku nebo oprava kohoutků měla ona vařit a on měl být kutilem? Podle mne je nejlepší dohodnout se na tom která z Těhle činností koho baví, pokud jen jednoho je to jasné pokud oba hurá mají činnost kterou mohu dělat spolu no a pokud nebaví ani jednoho tak se prostě dohodnout jak a kdo ji bude dělat zda se v tom budou střídat, dělat to společně a nebo prostě tak nějak až už jim přijde že je to potřeba... to je vlastně jedno. Hlavní je aby ani jeden neměl pocit že to co dělá je neviditelné nikdo to neocení a je to bráno jako automatická věc, Když člověk dokáže ocenit to co partner dělá kolikrát to má ten efekt že to dělá rád kvůli vám i když ho to jinak nebaví.
Jenže je trochu blbé, že ženy si ocenění toho druhého představují trochu jinak než muži. Z tohoto nedorozumění vzniká ve vztahu "napnelismuz" daleko častěji, než z toho, že si partneři špatně rozdělí úlohy při domácích pracích.
Ženská musí mít hodně krátký řetěz. To je jediná šance na šťastné manželství. Hodně práce doma a kolem dětí a nemít čas na vymýšlení nesmyslů. Pak všechno funguje, jak má.
Nerozumím tomu, že někoho může dráždit formulace, že muž ženě pomůže. Vždyť ono většinou bývá, že někdo je nositelem činnosti a druhý pomáhá. Já budu pomáhat u vaření a ona mi pak pomůže se štelářem, s vysáváním, ... Ano, vždy jsou to práce pro celou rodinu, ale proč se bránit tomu, že jeden druhému pomáhá? Je to jenom o rozdělení zodpovědností a nebavme se o spravedlnosti dělby, protože to je vždy na konkrétní dvojici.
Naopak, když si jednou žena pozvala svého otce na vyrobení regálu, tak mi tím vstoupila do mé kompetence a zodpovědnosti a bylo to zbytečné přetláčení a konflikt. Jen pro upřesnění pro šťouraly - pozvala ho na ten stejný víkend, kdy jsme byli domluvení, že ho budu montovat já.
Autor clanku spletl jeho nazev. Mel znit - Osm dobrych rad pro stastneho muze.
Stastny vztah si predstavuji trochu jinak.
Je to osm rad pro ženy. Pro vyváženost by tam mělo být ještě osmdesát rad pro muže.
Víte, moudrost a dospělost nečasto kráčí společnou cestou. Ten, kdo si dokáže připustit, že ve vztahu chybuje, a je schopný si zajít do knihkupectví, tam najít a koupit k tématu knihu, má z poloviny vyhráno. Další věc je připustit si, že kniha je o mě, že tyto chyby já dnes a denně dělám. A následně postupně ve vztahu aplikovat změny. Výsledky dostaví s rychlostí nečekanou.
To bych šel radši k psychologovi ... Knih a návodů na vztahy je v knihovnách mraky a jsou to takový cinty ... Problém je v tom, že jednoduchý a obecný návod na život a vztahy neexistuje.
Zajímalo by mne, jak dlouho je pistatelka vdaná (ve vztahu).Ze zkušenosti vím, že většina "koučů", teroretiků vztahů a pod. má před vlastním prahem značně neumeteno.
ano, zní to hezky. ale na to abys byl filmovým kritikem nemusíš umět točit filmy...
Je zajímavé, že plno žen odsuzuje tradiční rozdělení rolí. Já jsem v takové rodině spokojeně vyrůstal a moji rodiče jsou spolu do teď (asi jim to pořád klape ).
Všechno je to jenom o přístupu. Moje maminka bez problémů zvládala chodit do práce, starat se o mne s bratrem a ještě udržovat teplo domova. My chlapi jsme ji na oplátku v rámci svých možností pomáhali.
A hlavně tatínek vždycky říkával (a držel se toho): Já jsem hlava rodiny, ale maminka krk, který s ní hýbe.
A když už jsme měli s bratrem rozum: V této rodině funguje demokracie, ale maminka má právo veta.
já to beru - jen zamyslel jste se někdy nad tím spojením - my chlapi jsme pomáhali?