Děkuji nejen paní Kláře, ale i vám všem za příspěvky. Já depresí netrpím, ale jeden můj známý v mém okolí ano. Shlédla jsem i 13. komnatu na čt1 a jsem moc ráda, že se nakonec paní Klára rozhodla "do toho jít". 

   Od začátku jsem měla pocit, že se "něco" není, jak má být, ale udělala jsem přesně to, co mělo opačný efekt - snažila jsem se... Někam "ho" vytáhnout, povzbudit, poradit, cokoliv.. po čase jsem rezignovala na tento snaživý přístup a najela na přístup - nepomáhám, ale poskytuji čas... Poskytování času, ale začalo být bránou do pekel pro mě. Trápila jsem se čím dál tím víc a nakonec jsem komunikaci musela utnout. Problém také byl, že jsem se s kamarádem dlouho neznala, resp. neznala jsem ho před nemocí. 

   Smutnila jsem po večerech, utápěla se v představách "co kdyby", neustále si dodávala sílu a energii pro nás oba, až jsem se probudila. Začarovaný kruh, co nikam nevede. Přestali jsme komunikovat. Třeba až budu mít "odstup", sejdeme se jako "dobří známí".

Antidepresiva nemění vědomí, jen narovnávají nedostatek serotoninu v mozku. Není potřeba se bát, že po lécích člověk nebude sám sebou. Naopak, když se začnete léčit, zase budete moci být sami sebou,“ dodala herečka.

Je to už klasická  hláška, kterou diktuje komplex složený z farmaceutů, jejich PR, a podstatná část psychiatrické veřejnosti. Je to sdělení velmi zjednodušené, ale ani tak se nedá říci, že by tak mohlo být bráno jako víceméně pravdivé. Bohužel taková nesnesitelná lehkost vysvětlení účinku antidepresiv se stala pro mnoho pacientů i lékařů přijatelnou. 1. "Antidepresiva nemění vědomí": nevím teda dost přesně, kdo co považuje za  "vědomí", ale snad tím KP-T považuje něco teoretického, jako osobnost, charakter, orientaci, zásady, názory atd. oproštěné od nějakých základních, surových emocionálních stavů, což má být ta samotná patologie - deprese. Takto čistě dichotomně člověk nefunguje. 2. Obraz deprese je u různých lidí různorodý, obrazů může být nekonečně mnoho. Někdy převažuje třeba inhibice, ztráta vůle, apatie, zpomalené myšlení, jindy třeba těžký pesimizmus, patologický negativismus a sebehodnocení, ale jindy třeba  intenzivní silně negativní, nezvladatelný afekt, někdy se projevuje s desinhibicí, neodkladnou a nenaklonitelnou intencí spáchat sebevraždu (suicidální krize). Takto obraz deprese a jiná konkrétní specifika každého jedince determinují individuální odpověď na léčbu daným antidepresivním lékem. 3. "člověk zase bude moci být sám sebou": řekněme, je to ideální odpověď scénář, ideální odpověď na léčbu - ale to není pravidlem, někdy pacienti pociťují - jako důsledek účinku antidepresiva (?; těžko odlišit od jiných příčin, jako rezidua atd, ale dnes je téměř jisté, že u části pacientů jde o přímý důsledek užívání léku), podrážděnost, celkové emocionální oploštění (že se cítí jako zombie), snížené prožívání vyšších emocí, lhostejnost, cynismust atp..

4."vyrovnání nedostatku serotoninu" : to jen jen malá částečka. Teorie o deficitu serotoninu je dávno zcela nedostatečná hypotéza, dále se přešlo na transmiterovou nebo "synaptické" teorie - tu třeba platí, že přes pozitivnímu účinku léku na obraz deprese není dosaženo fyziologickou normalizací na (mezi) synapsemi nervů, regulace receptorů na synapsích bývá i mnohonásobně snížená atd., pak se přešlo na myšlenku o serotoninové (a dalších neuropřenašečů) dysbalanci - trošku lepší myšlenka...neuroplasticitě, vlivu na genovou expresi atd... Nějaký konečný mechanismus účinku antidepresiv rozhodně není znám. 5. Sám rozhodně nejsem nějakým odpůrcem farmak, sám užívám 3 druhy antidepresiv, přestože některé vedlejší účinky pociťuji, jde prostě o subjektivní přínos (případně poměr terapeutického účinku a negativních účinku, resp. jejich inkrementální přínos). Říkám subjektivní, protože někteří psychiatři si asi myslí, že naší "náladu" vidí z venčí lépe než my sami (věřím, že někteří z nich by přišli s natvrdlou hláškou typu "pod lampou je největší tma", a někdy mě to pěkně SRou 

Nechci vůbec nic zlehčovat, přeji paní Trojanové ať ji deprese trápí co nejméně. Ale z vlastní zkušenosti vím, že léky na depresi jsou pro lékaře dobrý džop a jsou velmi zneužívané. Trendem je předepisovat antidepresiva dětem když zlobí nebo když jsou naopak stydlivé. Vím o desetiletých dětech, které jsou těmito léky tlumené - zlobí méně, učí se hůř, chce se jim spát a podle mě nemají šanci na normální život. Než vyrostou, budou mít vymytý mozek. K dokonalosti to dotáhli v Holandsku. Moje příbuzná tam jezdí hlídat kocoura, když jeho páníčci odjíždí na dovolenou. Kocour bere antidepresiva, musí mít hračky pravidelně rozestavěné po pokoji, nesmí vidět cizí lidí.... poctivej blázinec. Že se děti i kočky lékařům vyplatí, jak bez diskuse. Co etika?

Co to meles,dzope?Ty mas tri obecny a biograf!

Celý rozhovor je super. Nejvíc mě pobavila pasáž o synovi Pepovi a jeho vztahu ke škole. Všichni jsou velcí sympaťáci! Propojily se zajímavé rodiny. Manželům Trojanovým přeji hodně sil.

Není to nějaká atypická deprese, když ji má „jen“ jednou za rok?

Atypické deprese nemají atypické časování, ale příznaky. Deprese, která se objevuje jednou za rok, se jmenuje sezónní deprese. Zpravidla přichází s podzimem.

Jo souhlas. Beru sice teprve rok a půl ale fakt mi to změnilo život k lepšímu. Dokonce snižujeme dávky a třeba později přestanu brát úplně. Blbá nemoc ...

Jsi stastlivec.

Přeju hodně sil na ten boj

Jediná spolehlivá cesta z deprese je dobře uvázaná smyčka. O to víc si zaslouží obdiv ti, kteří se s ní snaží bojovat a nevzdávají to.

Dal jsem plus, ale pravda, že je to přece jen trochu cynické. Asi to ale nemá smysl dál rozebírat.

Je to velmi individuální. Bylo by hloupé dělat obecné závěry z nějakých článků. Je to spíš takový podnět k diskusi.

Pokud jde o antidepresiva (ne Neurol apod., propána ), řekl bych, že osobnost mění, třeba i "nežádoucím" způsobem (vratně). Samozřejmě že ve výsledku záleží zejména na nějakém srovnání, jak se člověk cítí atd. Ono, na názorech druhých lidí až tak nezáleží.

Sám jsem si to vyzkoušel, takže popisuju spíš nějaký svůj jeden dojem. Třeba i teď si myslím, že bych měl s antidepresivy svůj život tak nějak snažší, nebo spíš "zvládal bych ho", ale bez nich zase tak nějak více rozumím sám sobě, svým názorům, pocitům. Navíc si připadám jaksi svobodnější, nevím, těžko to popsat.

Moderní životní styl je docela hektický, dynamický. Není to zkrátka úplně pro každého. Buď člověk vyje s "vlky", nebo jde z kola ven.

Jak říká dr Jan Hnízdil: "Úzkost a deprese jsou informace o tom, že takhle už dál žít nemůže. Z takového systém je potřeba vystoupit a začít ho měnit. Od sebe. Změnou vlastního chování vytvářet nový systém."

Samozřejmě je nesmysl cpát člověku, který právě uvažuje o skoku z mostu, "aby měnil systém", to by asi nemělo daleko k nějakému sektářství. Ale spíš pokud jsme u nějakého toho nadužívání, "serotoninových nerovnováh" a "vracení do normálu". To jsou dost sporné záležitosti, řekl bych.

antidepresiva opravdu člověka dostanou z té nejtěžší deprese, ale nejsou všemocný. Když ta nejhorší fáze pomine, pak je třeba začít makat sám na sobě, vím o čem píšu ...

PŘEJI HODNĚ SÍLY!