Paní Krajníková, ani nevíte, jak moc je mi Vás líto. Váš případ si dodnes pamatuji. Sám jsem tehdy u televize měl slzy na krajíčku při pohledu na brečící malou Sofinku. Nedovedu si vůbec představit, jak jste se musela cítit Vy i Vaše děti. Ze dne na den odletět do neznámého prostředí, kde ani neumím jazyk, nikoho neznám s vědomím, že maminku dlouho neuvidím. Zlobím se na české i argentinské soudy, že toto dopustily.

Co se stalo, uz se neodstane. Hlavne ze jsou v kontaktu.

ja jsem vcelku kosmopolitne smyslejici clovek,ale ted jsem opravdu rada,ze ziji v Cesku s Cechem a nemusum resit tyhle mezikontinentalni rodinne neshody.je mi te pani a deti lito,ze takto dopadli.

dítě má právo na oba rodiče. soudce, který je svěřil otci a doslova odcizil matce, by měl sám stanout před soudem.

A kdyby to ten soudce udělal naopak, svěřil matce a odcizil otci, bylo by to v pořádku?

Tahle situace prostě nemohla mít happy end, bohužel...

No, co si budeme povidat, je jednodusi, kdyz si Ceska vezme Cecha, i kdyz to pak nedopadne, alespon druheho z rodicu od deti nedeli takova vzdalenost a jine kulturni prostredi.

Tyhle zdejší soudy mě fascinují. Takže ona si za vše může sama a situace je v pořádku???

1. před 18 lety, kdy se paní rozhodla vdát se a pořídit si děti s cizincem se děti svěřovaly do péče skoro výhradně matkám... na danou situaci nebyla vůbec připravena;

2. před 10 lety kdy se rozhodla "unést děti" jejich otci ta situace byla trochu jiná, ale zdaleka ne taková jako teď;

3. Výraz "unést děti jejich otci" je úplně mimo mísu, protože ten mezinárodní pohled na svěřování dětí do péče není veden z pohledu rodiče ale Z POHLEDU DÍTĚTE. Tzn. Rodič nemá právo na dítě, ale dítě má právo na rodiče (ideálně otce i matku).

4. Žena jako matka je na děti daleko víc fixovaná než muž otec. je to naprosto přirozené, i když feministky a gendroví odborníci se snaží přesvědčit o rovnosti;

5. Tato žena udělala spoustu chyb, ale s danou situací se (i ve prospěch dětí) vyrovnala poměrně dobře. Názory že mohla zůstat v Argentině, nejsou podložené žádnou znalostí situace. navíc zůstaňte si na druhém konci světa bez práce, bez prostředků, bez střechy nad hlavou, bez přátel a zbytku rodiny a s vědomím, že děti stejně třeba pár let neuvidíte.

Rozhovor mi vůbec nepřijde jako "brečení", ale jako naděje do budoucna a velmi střízlivý popis situace.

A nakonec: Znala jsem podobný případ, kdy dítě zůstalo matce ve Francii (díkybohu docela blízko ) a opravdu bych to co prožila ta známá nikdy žádné ženě nepřála. Ve všech zemích na světě má největší práva ten, kdo má peníze. Jako chudá česká holka jste úplně bez šancí.

1. To je jedno.

2. Unesla děti tak i tak, zcela je odcizila otci.

3. Není.

4. Jistěže je, ale rozhodla se nezůstat v Argentině, tudíž ta fixace nebude tak horká...

5. Ano, udělala spoustu chyb. Názory jsou podložené znalostí situace, byla vdaná za Argentince, mohla si vyřídit pracovní povolení a povolení k pobytu atd. atd., když se chce, tak to jde.

6. Není to vůbec nadějné, ale ufňukané.

7. To si musí ta chudá holka rozmyslet, než bude mít děti. A pokud je hloupá, víte co se říká? Za blbost se platí.

jj holky jen si berte ty exoty i nadále, vždyť je to z čisté lásky..

Víte kolik kde běhá Kubánců, Brazilců, Nigerijců, Arabů ba i muslimů,

a vypadá to zajímavě když tak jdete spolu s jedním z nich na procházku.

No jo, po letech se vám bude zaručeně stýskat po dětech. Nebo si myslíte že ti exoti budou trávit celý život s vámi v Čechách?

Jasně...berte si jenom Čechy, protože co kdyby....klasický čecháčkovský názor. Vidíte, ani ta léta v cizině vás nevyléčila.

Místo kňourání v Česku mohla žít v Argentině a být dětem nablízku. Takto je z toho jakýsi internetový vztah, který za nic nikdy nestojí. Až budou děti plnoleté, tak už je čas ztracen, nebudou potřebovat matku tolik. Klidně mohla mít práci a žít tam, ale utekla do Česka a každých pár let je v novinách a média ji překládají jako někoho, koho nám má být líto. Ne, není. Její rozhodnutí bylo odejít daleko, naříkat a nesnažit se být u dětí.

nikoliv pane. Mohla mít schopného Čecha a bílé děti.

Takhle má holuba na střeše.

Taky jsem vdana za cizince, ale premyslela/premyslim trochu jinak.

Prislo mi prirozene si v zahranici nejdriv sama vybudovat zazemi (prace, soc. kontakty) a ziskat obcanstvi (ne snatkem), nez jsem se vdala a zalozila rodinu. Nadto jsme s partnerem diskutovali, co by kdyby (rozvod, umrti jednoho z nas) a shodli se na dulezitych bodech.

Nedovedu si predstavit, co by se muselo stat, abych deti unasela do CR. Resp. nenapadlo by me unest jejich tatovi.

to je vše hezké ale pokud nemáte předmanželskou smlouvu  tak je nějaká dohoda jen věcí důvěry, nikdy nemáte 100% jistotu že takovou dohodu partner dodrží. Zvláště pokud se časem ukáže že je to násilník nebo něco podobného. Peklo vám může udělat manžel i když není cizinec a oba žijete v česku. tak že to že máte práci a občanství není zárukou že boj o děti nikdy nenastane.

zrejma je jedna vec - jeji deti pro ni nebyly to nejdulezitejsi v zivote, ze se jim nerozhodla zustat na blizku, i kdyz mohla

Zrejmeho neni vubec nic. Jestli vam staci pro takove soudy clanek z novin, aniz by jste tu pani osobne znal nebo neco podobneho prozil, tak mate dost proste videni sveta.