Dovolím si oponovat.
1. Teda, ty jsi to tu uklidil, jsi super! - tahle varianta je podle mne stejně dobrá jako ta co navrhují a i když je tam nálepka, je podle mne v pořádku.
2. Pokud budu pitvat očka a podobně, tak a) tomu musím rozumět, abych se nezhovadil a tu chválu nepohřbil úplně, b) mohu tvrdit, že právě tady se může seknout, protože vnitřně ví, že v těch očkách má chyby, že ta červená měla být původně jiná barva, ale neměla správnou vlnu... Říct, ta šála je moc krásná a příjemná je podle mne v pořádku. To, že tuto variantu shazují tím - ani nepodíval je už manipulace toho, kdo článek psal.
3. Ok.
4. Mně se to nelíbí. Člověk, který by mi toto opakoval víckrát, by mi asi brzy lezl pěkně na nervy. Jako ostatně s jakoukoli podivnou frází. Mně je fuk, že má potřebu neustále zdůrazňovat, jak tomu říká - ať to prostě řekne.
Co se týče té chvály nálepkami. Mé dítě je šikovné, úžasné, inteligentní, skvělé, jednička, je super, je nádherné, je dokonalé a milované... vždy a za všech okolností - bez ohledu na to, zda se mu nějaká konkrétní činnost právě daří nebo nedaří. Tolik k tomu úvodu článku.
PS: pokud má někdo potíže přijímat chválu, je to jeho potíž. Mohu na ni brát ohled, ale těžko z toho dělat obecné závěry. Mně, když někdo řekne, že jsem skvělý táta, úžasný chlap... tak to tak také beru, že to myslí a sakra mně to potěší.
