Nekdy je dobre na oko starsiho trosku uprednostnit, vyzdvihnout, pochvalit, mladsiho pokarat ap. I kdyz to neni uplne spravedlive. "Alane, ztis se, at muze Oliver spinkat" "Alane, ted musis chvilicku pockat, nez si jeste chvilku pohraju s Oliverem" "Alane, podivej, jak Oliver umi dobre to a ono..." S tou posledni vetou opatrne, je-li mladsi dite uz ve veku, ze vyznamu rozumi (coz uz kolem 18 mesicu muze), abychom zase neschazovali mladsiho. Ale pokud je to fakt mimino, tak je mu nejake pokarani, ci pokyn sumak a starsiho ujisti v tom, ze o nej mame zajem a i kdyz miminu venujeme spoustu pozornosti, tak jindy je zase na prvnim miste on. Je dobre starsimu taky obcas pripomenout, ze mladsi sourozenec se na nej tesi, styska se mu po nem, ma ho rad ap. A podporit v konkretnich situacich - mladsi se na starsiho nadsene vrha po jeho prichodu ze skolky ap. Deti to nekdy ani nezaregistruji nebo to muzou spatne vyhodnotit. Starsimu ukazat, ze z jeho veku a dovednosti mu plynou vyhody - muze to, co mimino jeste ne a adekvatne mu sverovat odpovednost - muze vyndavat nadobi z mycky, odemykat/zamykat dvere... a maly bracha jeste nemuze.

Dobre je pripravovat sourozence uz v tehotenstvi - miminko se na tebe tesi, slysi te mluvit, citi te pres brisko, zazpivame mu spolu. Novorozenec muze starsimu prinest hracku. Navstevy by mely byt pouceny, ze krome darku pro novorozence by mely prinest pozornost i pro starsiho a venovat se hlavne jemu, ne jen onunavat novorozence.

A hlavne: Babicky, nemachejte v tom starsim sourozencum cumak vyroky typu: "Maminka ma na tebe ted mene casu, musis byt rozumny/musis to vydrzet" "Miminko vyzaduje spoustu pozornosti, budes se muset naucit se delit" A uz vubec ne navodne: "Mas ho rad a neublizujes mu?"

Proboha, maminko, jednu ubalit a máte po problému!! Vy raději budete tisíckrát vysvětlovat a vést monology, ze kterých si Váš inteligent houby dělá, než abyste mu dala jednu výchovnou baňu a měla mladšího chlapečka v bezpečí..... |On si z těch Vašich demokratických keců prd dělá, protože ví, že může

dobrá párkrát ho zmlaťte a tu nenávist k bráchovi už z něj nikdy nevyženete...

Se msti za to strasne jmeno :-)

Oliver je to lepsi z obou jmen. ;-) Navic ted docela popularni. A pokud vim, ziji v cizine.

Když se k Alanovi chová ošklivě, tak mu stále vysvětlujeme, že to, co mu dělá, je špatné a že to není akceptovatelné. Někdy je to jako házet hrách na stěnu. Přestože je tak inteligentní, tak tohle neumí, nebo nechce pochopit.

Možná byste mohli svého tak inteligentního Olivera plácnout občas přes zadek... Pak by to jistě pochopil...

No jasne, lebo ked dieta udriete, tak mu tym najlepsie vysvetlite, ze inych ludi nema bit a nasilie je zle.

myslim, ze rada byla velmi dobra, jedno vsak chybi: oliver kousne alana, kousnete olivera, atd. tuna kecu neobstoji ve srovnani s jasnou osobni zkusenosti. vime to vsichni, pamatujeme si to treba z puberty (se rodice mohli upovidat, dokud jsme nedostali nahubu, bylo to k nicemu), zapomente na reci o nasili, apod., dejte oliverovi to, co on dava alanovi. uvidite, ze je to ta nejlepsi medicina

Tohle je prostě častý a obtížně řešitelný problém. Dvě děti v rodině s věkovým rozdílem dva roky se vyskytují často, ale je to dost nešťastná konstelace. Ten starší prostě žárlí skoro vždycky a je příliš malý na to, aby své emoce zvládal. Mluvila jsem s dvěma matkami početných rodin a obě se shodly v tom, že jak počet dětí v rodině stoupá, mají děti různé vzájemné vztahy a různá spojenectví a žárlivost ustupuje. (To jen pro zajímavost, nemyslím, že by řešením problému bylo pořídit si dalších pět dětí.) Pokud jsou děti dvě, bude spíš záležet na náhodě a povaze  staršího dítěte, jestli to bude velký problém nebo problém snesitelný. 

Mám o dva roky staršího bratra a dětství jsem strávila ve střehu, vždy připravená k obraně. Bratr byl žárlivý, cholerický, agresivní a ten problém se prostě nikdy nevyřešil. (Je takový dodnes, ale s věkem se to mírně zlepšuje.) A byl to nejspíš jeden z důvodů, který mne vedl k tomu, že jsem měla jen jedno dítě. Děsilo mne, že bych musela denně řešit sourozenecké hádky a rvačky...

Znám rodiny, kde je věkový rozdíl sourozenců pouhý rok nebo o pár měsíců víc a tam starší sourozenec přijal dalšího člena rodiny jako samozřejmost, celkem bez problémů, jelikož byl ještě tak malý, že si změnu prostě nestihl jasně uvědomit. Jenže dvě těhotenství tak rychle za sebou jsou pro matku náročná věc...

Tak pokud starší bráška ubližuje mladšímu, možná je načase přejít od slov (která evidentně nepomáhají) k činům. Když brášku uhodí, uhodila bych ho taky, ať vidí, že se to nemá. Když se odmítne rozdělit - dobře, však bratr dostane něco jiného a taky se nemusí rozdělit. To by možná, samozřejmě v kombinaci s tím, že budou rodiče dávat najevo, že mají rádi obě dvě děti stejně, mohlo pomoct...

a zacne toho mladsiho nenavidet..

Je to celkem jednoduché proč to dělá v situaci kdy je tam brácha se prostě cítí hůř / méně milovaný a pod než když tam není.

Je samozřejmě třeba dát mu dostatek lásky a porozumění ale to neznamená že budou tolerovat jeho chování k bratrovi. 

Z toho jak je to napsané mi připadá že rodiče nedostatečně ukazují synovi že takové chování prostě netolerují.

Nemazat se s ním. Dříve by měl sourozenců třeba 7 a musel by to brát jako normální. To snad není možné, čím vším dnes děti "nutí" rodiče zabývat se.

Jenomže když máte 7 sourozenců, situace je úplně jiná.

Chápu, že to pro to dítě je těžké. Být jedináček a pak se dělit o přízeň rodičů s někým jiným. To je skoro jakoby si manžel přivedl novou ženu a řekl nám oběma- mějte se rády, teď tady budete žít dohromady. Jen tuto variantu společnost netoleruje. Ale pro děti je to stejně těžké. Rodiče jsou pro něj tím nej a najednou je tu ještě někdo, koho mají rádi. Proto pan psycholog napsal, že je v pořádku nepotlačovat jeho emoce (ty jsou pochopitelné), ale zamezit ubližování, které je už přes čáru. Popírání emocí vede jen k větší, ale skryté agresi.

on vám to islám vysvětlí