S manželem jsme oba introverti a samozřejmě byli stejní i synové. Starší se nezměnil, u mladšího se podařilo,  aby se z něj stal "normální" kluk. Moje rada: Rozhodně to nenechat být, snažit se u syna podporovat zájmy, každé dítě si přeje v něčem vynikat!   Přihlásit ho na jazyky, na kroužky. Nejlepší jsou ty, kde jsou pohromadě se staršími dětmi - dramatické kroužky, turistické apod.  Opravdu to funguje na povzbuzení  sebevědomí, má-li   starší kamarády. A samozřejmě sledovat, jaké má kamarády ve škole a  pokud možno vybrat dobrou školu. Moje děti se nikdy neuměly prát a ve škole i v životě si své místo našly. A kupodivu byli kluci i slušní, vždy jsem jim vštěpovala, že sprostá slova znát mohou, ale že chtějí-li zaujmout, mají být hlavně vtipní, sprostě  mluvit umí každý hlupák.

otloukánkem být úplně nemusí. Pokud mu chcete pomoci a nechcete někdy zažít jeho sebevraždu, pěstujte v něm zdravé sebevědomí, podporujte ho v tom co dělá aby se rozvíjel, tak aby byl v nějakém koníčku pevně ukotven, žádné přebíhání z jednoho do druhého, nešetřete pochvalami, zajímejte se o jeho život a mluvte s ním zcela otevřeně, NIKDY HO NETRESTEJTE ZA NĚCO CO NEPROVEDL!!! A pak můžete doufat že se stane zázrak a on nebude litovat toho že se narodil ....

a ještě jsem zapomněl na velmi důležitou věc, učte ho být společenským ,stále s ním choďte mezi lidi, jeho otec ať je mu skvělým vzorem, v žádném případě neseďte doma ! To jakému životu se naučí doma, takový život potom bude mít

Zapsal bych ho do skautu, tam se naučí spolupracovat a získá si kamarády často na celý život

Skaut? Díte oblečený jako trotl pod vedenim trotla oblečenýho jako dítě 

Ten bude bit jak žito. 

Toto výborně popisuje psychiatrička Susan Cain ve své knize Ticho.

Já sama jsem taky introvert, takže jsem se v knize našla a i mně pomohla uvědomit si, že v dnešním světě extrovertů, tvrdých loktů, prosazování svého ega  a okázalé úspěšnosti za každou cenu může být i takový člověk  spokojený. Žije si svým vnitřním přemýšlivým světem a je mu jedno, co kdo kde předpisuje, co by měl a neměl dělat. Bylo by špatné takové dítě chtít měnit.

K tomu se da doplnit jenom jedno: Katka Kralova, NEVYCHOVA. Vsichni chteji napravovat sve deti ale pochybuji, ze nekdo vi proc se to jeho dite tak chova. Zkuste to nejdriv opatrne zjistit a pak teprve jednat.

Judo a různé další bojové umění jsou super, ale myslím, že kolektivní sport je pro život introverta důležitější. Začlenění do kolektivu pod kvalitním vedením-trenérem, který je vlastně také trochu psycholog, je ohromně důležité v útlém věku. V takovém kolektivu samo dítě vidí, že každý je jiný, že není žádná vyjímka. Sám mám v týmu různé povahy dětí a je úžasné vidět jak přes prvotní nezdary začínají být parta kamarádů, kteří stojí při sobě a přitom jsou v tomto kolektivu tak rozdílné osobnosti, které by k sobě nikdy nenalezly cestu

Ano, dobrý trenér je pravý poklad! S tím s vámi souhlasím... Taky může pomoct skaut s "lidským" vedoucím.

Tohle je hrozne osemetna vec a staci hrozne malo aby se z neho stal nebo nestal otloukanek. Jednu takovou neprubojnou holcicku jsme meli v rodine, ovsem mela stesti na dobrou pani ucitelku uz ve skolce a nasla si alespon jednu dobrou kamaradku, ktera na rozdil od ni byla aktivni a s tou se nejak celou skolni dochazku "vezla" a nakonec se jak se rika nasla az nekdy v 17-18 a dnes je z ni aktivni mlada zenska. Bez toho aby to rodice nejak sami resili. Kdyby misto te dobre kamaradky (a ucitelky, ktera ji urcitym zpusobem pomahala) narazila na partu blbecku, mohla z ni byt dneska ublizena zakriknuta holka. 

Osobne bych v tomto pripade radila nejaky sport/aktivitu/krouzek, ktery ho bude bavit, ziska tam sebevedomi a treba i nejakeho toho dobreho kamarada. Potom bude mit svuj svet kde se bude citit dobre, a nejaci posmevackove treba ze tridy uz ho tolik nerozhazi. Judo (pokud ho to bude bavit) je dobry napad.

To chce vojenskou akademii.

Typicky kandidat na trenink bojovych umeni (napriklad to zminene judo) uz od raneho veku. A diky jeho povaze je i dobra sance, ze to, co se tam nauci, nebude zneuzivat, ale pouzivat jen kdyz je to opravdu potreba