Deti potrebuji kazen a hranice? No to bych teda necekala,tady zase nekdo objevil ameriku...

Takovou pitomost jsem dlouho nečetl. Díky.

Politické teórie nepatria do súkromného života. Od základu sú konštruované ako teórie pre spoločnosť. A konkrétne u takého Machiavelliho za jeden z najväčších prínosov považujeme oddelenie politiky od morálky, ktorú nájdeme aj v tom slávnom výroku, že účel svätia prostriedky. 

Oddeliť výchovu od morálky sa mi ako najlepší nápad nezdá. 

Navyše, tá výchova je klasická autoritatívna výchova, nič nové objavné. Pani Evansová hlavne chcela zarobiť ale knižka s názvom "trestajte svoje deti" by asi nebola príliš komerčne úspešná, tak tam do toho zamotala Machiavelliho. 

Mimochodom, knižka je ale dokonalá príručka na to, ako vychovať poddaného. Ja preferujem vychovať vladára. 

A k tomu nakupovaniu s deťmi. Základ je neťahať deti po nákupoch.

Pani Ferenčiaková, za konstatování, že "knížka je dokonalá příručka na to, jak vychovat poddané, já však preferuji vychovat vladaře" (a promiňte, že vaši formulaci převádím do češtiny), byste zasloužila metál. Už dlouho jsem neviděla, aby někdo "problém výchovy" vyjádřil takto výstižně a pregnantně.

mně to připadne uhozené. downička utíká, tak za to bude půl hodiny sama v pokoji. a to z něho neuteče - když utíká? Nenapadne ji  vylézt oknem? Zdravé dítě bych měla strach takhle trestat,natož downika, který v lecčem nemá běžné "brzdy". totéž příklad s deseti dolary. Což je mimochodem 200 Kč. To opravdu při každém nákupu utratí o 40 dolarů (800 Kč) víc a ještě je na to pyšná? no páni!

Nevládnu, řídím.

Jako skoro ve vše ostatním platí i tady zlatá střední cesta....není potřeba dítě vychovávat jako vojáka nebo vězně...ale v současně době převažuje bohužel spíš druhý extrém: dítě může vše, vládne celé rodině, všichni se mu přizpůsobují...co si pak počne ve školce, škole atd.??? Určitě je zapotřebí vzít v úvahu osobnost dítěte, jak se tu taky píše, některé dítě je rozhodné, jiné bázlivé, ustrašené, nechce mít zodpovědnost ani za to, jaké si vybere sušenky atd.

Naprostý souhlas s článkem, takhle by to mělo vypadat a i u nás to tak vypadalo. Chytré řeči, že dítě nejlépe víc co chce, jsou zcestné. Do nějakých 5 let určitě nemůže pochopit samo důsledky některých svých činů. Takže vysvětlit jednou a pak případný adekvátní trest. Např. náš syn v necelých dvou maloval tužkou po stěně. Vysvětlení, že se kreslí pouze po papíru nepomohlo, jemu se jeho výtvory líbily, takže pak dostal plácnutí po ruce a gumu a výtvory vlastnoručně ze stěny pod mým dozorem "vygumoval". Od té doby to nikdy ani nezkusil, kreslit jinam. A nemyslím si, že by to zanechalo na něm nějaké následky, že jsem mu něco zakázala.

No, u nás si děti po sobě gumovaly zdi, myly radiátory i schody..... a přece to vždycky zas udělaly znova, pokud byla zeď blíž než papír a ostražitý rodič....

A s tou radou dát dítěti do ruky peníze, ať si vybere samo, tak taky není samospásná. U někoho fungovat může, ale zde moje zkušenost:

Nikdo mi to sice přímo neradil, "vymyslela" jsem to tehdy sama v dobrém úmyslu. Ne proto, že by dcera pořád v krámě něco chtěla, to vlastně vůbec nedělala, ale kvůli něčemu jinému. Jako malá jsem neměla žádnou samostatnost a vždy po ní velmi toužila. Tak jsem myslela, jak dceru nepotěším, když jí -- bylo jí asi 5 nebo 6 let -- přidělím dvě stovky, ať si v hračkářství sama vybere. Hrůza, přecházely jsme v obchodě sem a tam přes 2 hodiny, už celé zpocené, nerozhodnost strašná, dítě úplně nešťastné.

Po dvou, třech pokusech mi konečně došlo, že ona je v tomto prostě jiná, o toto ještě nestojí, nechce rozhodovat sama, že jí ta "tíha rozhodování" nepřináší radost, ale pocit bezmoci, bezradnosti; a že zatímco já měla odjakživa tendenci "utíkat" zpod ochranných křídel, tak ona nikoli.

nezlobte se, ale přidělit 5 - 6 letému dítěti dvě stovky, to je poněkud scestné, vážně jste věřila, že si to dítě a) uvědomuje hodnotu peněz, b) dokáže si vybrat mezi tolika hračkami v tomto věku samo? kdybyste mu dala třeba 50, pokud tedy umí vůbec do padesáti počítat, úplně by to stačilo, anebo s ním nejdřív probrat v klidu doma, co by asi tak chtělo, a pak jít teprve nakupovat. Moje děti tedy v tomto věku počítaly do dvaceti a kapesné dostávaly buď od babiček k narozkám anebo za nějakou domluvenou pomoc nad rámec jejich běžných povinností ( tím myslím uklízení pokojíku a učení, když začaly chodit do školy samozřejmě, za známky se u nás peníze nikdy nedávaly, ani za vysvědčení).

Moc, kázeň... no já mám tedy pocit, že rodina není cvičák ani bitevní pole. A to nejsem vůbec příznivec přehnaně liberální výchovy. Rodina, to je podle mě hlavně budování důvěry a taky pocitu, že domů můžete přijít kdykoli a bude vám tam dobře, i když jsou na vás "ti venku" hnusní.

Ale to se přece nevylučuje. Samozřejmě, když za mnou dítě přijde s nějakým problémem, tak ho společně vyřešíme, většinou v rámci možností k jeho spokojenosti. Jen v rámci domácnosti taky považuji za optimální vytýčit nějaké mantinely a pravidla, kterými se dítě musí řídit, ne aby ono řídilo domácnost.