Celý život občas kecám ze spaní. Akorát si na to manžel už zvykl a nebudí se, co to zas melu. Už to není taková sranda.

Občas dokáže být i mysl silná. Padám, no nešlo by lítat? Nešlo, no dobře, jen jsem se ptala, tak asi umřu. Takže dobrý, škoda času. Co je v další kapitole?

Pocit pádu - tak to jsem vyřešil tak, že neusínám na zádech :o) Jinak sny jsou někdy krutý a proto neotvírám jistý bedny, jistý dveře, jistým lidem :o)))

o sexu se me zdava taky casto a hlavne v obdobi, kdy ho nemam :)

Me se zdavalo, celkem pravidelne jeden cas, ze moje mamka a babicka umrely.. vetsinou v letadle. Rano jsem se vzdycky probudila, cela urvana a musela jsem telefonem kontrolovat jestli zijou..

Už vidím jak se běžím podívat rychle do koupelny do zrcadla, jestli mi ta hlava opravdu neexplodovala. 

Několikrát se mi ve snu podařilo si uvědomit, že je to sen. To se pak ve snu dají dělat různý věci, který by člověk v reálu nemohl. Skákat ze skály, ukrást čokoládu, jet hodně rychle autem, jen tak se odrazit a letět, dát facku Zemanovi, ... Povedlo se mi to sice jen párkrát, že jsem si ve snu řekl: to je přece úplná blbost, to nejde, to musí být sen, to JE sen a jde se lítat

tu cokoladu vam zavidim...

Pocit pádu a náhlý záškub , který vás dokáže vzbudit - běžně . Co se mi stávalo hojně dříve byl pocit roztoucí beztíže následovaný nekontrolovaným pádem , kdy člověk tušil , že země se blíží příliš rychle a vy v jakémsi kotoulu nedopadnete nejštastněji ...

Paralýza ... také znám . Zdá se vám , že už bdíte , chcete se pohnout , ale nezvednete ruku , nepohnete tělem  . Pokud cítíte akutní nebezpečí a chcete utíkat , pak je to teprve to nejhnusnějšíá co můžete zažít ..  

Jen jednou jsem měl sen , ve kterém jsem od počátku věděl , že spím a také jsem tak ve snu mohl plně  argumentovat ...

Jako dítě jsem měl i sny na pokračování , kdy ke mně přicházela jistá osoba a jediné co jsme v podstatě řešili byl můj panický strach ze smrti . 

O zesnulých příbuzných se mi také zdává , přistupuji přitom na hru ve které s nimi komunikuji ,ale současně buď vím , že již nejsou živí , nebo častěji jsou jakoby stále nemocní a mohou se mnou mluvit jen někdy .  

Jinak sny vnímám barevně ....

Jo, paralýzu jsem měl poprvé někdy před 20 lety. Na hotelu na služebce v Německu, měli jsme lítání a šel jsem si unavenej lehnout už asi v 9 večer. Kolem 3. ráno jsem se probudil s pocitem ztuhlosti celého těla a tlaku na hrudník. Byl jsem přesvědčen, že to je infarkt a kupodivu jsem byl úplně klidný a smířený, pomyslel jsem si "Aha, teď umřu - je to brzo, ale dobrá, co nadělám."

Od tý doby se mi to stalo párkrát, většinou taky když jsem utahaný a jdu spát dřív, nic extra příjemného to není, ale už vím, že neumřu. Pokud to teda jednou nebude fakt nějaký infarkt.

vy jste me tedka pobavil :) "Aha, teď umřu - je to brzo, ale dobrá, co nadělám." .... malem jsem spadla ze zidle:)

V puberte se mi zdalo, ze jsem v posteli ve svem pokoji, vsechno vypada jako normalne. Najednou se moje telo samo rozjelo proti pelesti. Nebo padam z postele a trva to vecnost. Pritom pak se probudim a z postele jsem nespadla. Fakt dost psycho.