Proč tady dávají takové nekompetentní rady odborníka?

Nejprve je potřeba zjistit, co čtenářka chce - patrně chce být v kontaktu s mámou, chce zabránit převodu její nemovitosti na bratra a jeho manželku, a možná chce mít matku i v péči.

V první řadě by měla jednat s bratrem, vyříkat si všechno a rozhovor by měla nahrávat (je dost možné, že zazní něco důležitého a ona potřebuje důkazy). Pokud by nedosáhla dohody, měla by se obrátit na soud a žádat, aby ji soud ustanovil opatrovníkem matky a uvést tam všechny okolnosti včetně snahy bratra o izolaci matky.

Tak nevím, ale vypadá to, že mezi redaktory je jméno Jana velmi oblíbené :

Čtenářka Jana: Kdykoli to vypadalo na rozvod, otěhotněla jsem. Máme čtyři chlapečky!

Když jsem jako velmi mladá po škole potkala o 10 let staršího Carlose, myslela jsem si, že si zažijeme jenom takovou tu romantickou bláznivou lásku, která bude trvat pár dnů, než se vrátí do Španělska. Už po chvíli jsem ale věděla, že tohoto muže chci na celý život. A že o něj budu bojovat s každým, i s ním samotným...

Bylo mi sladkých 21 a Carlosovi 31. Do Prahy jezdil několikrát do roka na služební cestu a jednoho dne jsme se náhodně potkali v baru. Já tam s kamarádkami slavila narozeniny jedné z nich, on si dával drink po namáhavých obchodních schůzkách.

To, co se tu noc stalo, bylo jako vystřižené z té nejhloupější romantické komedie. Naše pohledy se doslova střetly přes přeplněný bar a mně se podlomily kolena, když jsem uviděla, jak svůdný pohled dokáže tento vysoký, šlachovitý, snědý muž vykouzlit. Usmála jsem se na něj a doufala, že udělá ono obehrané gesto a pošle mi pití.

Když mi o pár minut později přistálo na stole jahodové mojito, rovnou jsem se zvedla a s velkou nervozitou vyrazila směrem k baru, kde Carlos seděl. Rozloučili jsme se až nad ránem, romantickým polibkem a příslibem, že se další den uvidíme.

Od té doby jsme byli pořád spolu, kdykoliv Carlos přijel do Prahy a já se zamilovávala čím dál tím víc. Lásku ve mě nedokázala zabít ani skutečnost, že byl ve Španělsku ženatý. Věděla jsem, že je stejně jako jeho rodina věřící, ale skutečnost, že jeho žena nemůže mít děti, po kterých on moc touží, mi napovídala, že jejich vztah stejně nevydrží. Carlos byl v Čechách každý měsíc, někdy na dva dny, někdy na celý týden. Sice mi stále říkal, jak moc mě miluje, ale ani po roce to nevypadalo, že by se plánoval rozvádět. Když jsem se ho ptala na naši společnou budoucnost, vždy převedl řeč jinam. Já jsem si ale byla jistá, že právě on je mužem, o kterého nesmím přijít. Proto jsem vysadila antikoncepci a

a za dva měsíce Carlosovi s malou dušičkou oznámila, že antikoncepce selhala a já jsem těhotná.

Doufala jsem, že se jeho rozvod konečně rozhoupe, on o tom ale nechtěl slyšet. Byl rozzuřený, a po chvíli přemýšlení přišel s tím nejhorším scénářem - já se našeho dítěte vzdám a on si ho odveze do Španělska a bude ho vychovávat se svojí ženou. Nevěřícně jsem na něj hleděla, a pak nenávistně zavrčela, že by mě musel dřív zabít, než bych se našeho dítěte vzdala. Utekla jsem z hotelu, kde jsme spali a na jeho telefonáty ani smsky až do jeho odletu nereagovala. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že budu svobodná matka. Postupem času ale Carlos pochopil, že žena, kterou miluje a se kterou chce žít, jsem já. Jenomže když přednesl manželce a rodičům, že se bude rozvádět, protože má v Čechách těhotnou přítelkyni, postavili ho rodiče před hotovou věc - buď já, nebo jeho rodina. A že pokud odejde, nechtějí ho už nikdy v životě vidět.

Carlos byl nešťastný a já taky. Jeho rozhodování a řešení situace s rodinou se táhlo dlouho a zatímco našemu Pavlíkovi bylo už půl roku, Carlos pořád nevěděl, kterou rodinu si má vybrat. Rozhodla jsem se vsadit všechno na jednu kartu a otěhotněla jsem znovu. S Pavlíkem nám, kromě táty, nic nechybělo, Carlos nás zajištil tak, že jsem se nemusela bát o střechu nad hlavou, ale chtěla jsem být hlavně s ním.Když se můj nerozhodný miláček dozvěděl, že s ním čekám druhé dítě, konečně se pochlapil.

ten dopis poslat do vlastních rukou ? A  vědí , že ani tak není jisté že jí to opravdu přijde přímo do ruky?

No pokud to pošle do vlastních rukou výhradně jen adresáta, tak jí to přijde přímo do ruky.

Tak dneska fakt slabý ...

Proč? Je to reálný případ, mě se stalo to samé, téměř do puntíku.

Hm, takže když ji nepustí na návštěvu, tak dopis dojde? No není nad radu odborníka. A je to Jana nebo Linda? No, v každým případě čtete si to někdy po sobě v redakci?

mají v tom trochu bordel, v poslední době tu jsou články jenom o Janě a Lindě, tak už asi docházejí nápady na ženské jména

Mamon zaslepuje lidem mozky (ne oči)...

Nějak se jim pletou v redakci ta jména. Chvíli Jana, pak Linda, nakonec zase Jana. Každopádně tahání o majetek může v rodině udělat velký rozbroj. Nejhorší je, když se do toho začnou montovat partneři potomků.

Být jí, tak bych poprosila o pomoc ty její neteře, ať jí za babičkou dostanou nebo ať jí řeknu, co se děje.

Rada odborníka je ovšem tradičně geniální - pošlete mamince dopis. To už snad radši kouřové signály, ty jí švagrová aspoň hned po doručení nezabaví.

No jistě!

Já myslím, že by se měla dohodnout s bratrem a přesvědčit maminku, aby přepsala dům na švagrovou.