Není nic horšího než když matka zavraždí vlastní dítě, které je tak nevinné a bezbranné. Právo na život je základní lidské právo. Právo na potrat neexistuje. Nikdo nemá právo zabít jiného člověka.

Možná vás to překvapí, ale Vámi popisovaný přístup k interrupci  je ten nejlepší způsob, jak ji prožívat - naplno přijmout všechny pocity, projít důvody, proč se rozhoduji dítě místo porodu usmrtit - ke smrti patří bolest, smutek a pláč. Žijeme ve společnosti, která dává ženám v případě nechtěného těhotenství volbu - a je dobré vědět, co tato volba obnáší a jak je možno ji prožívat. Vyvolaný potrat patřil k ženám koneckonců vždy.  V klášterních zahradách rostly byliny, které vyvolávaly potrat - a byly používány i při porodech. To, co mělo moc přivodit smrt mohlo o pár měsíců později pomoci zrození života .....

Otevřený popis toho, jak žena může prožívat nechtěné téhotenství a jeho ukončení. Z diskuze je mi smutno,  zvlášť s přihlédnutím k tomu, že zkušenost interupce za sebou má v Čechách téměř polovina žen. A co v ní čtu, jsou hysterické odsudky žen, které používají ženu, která si dovolila otevřít tabu jako projekční plátno k hodnocení toho, že jsou lepší než ona, protože na potratu nebyly. Potrat obecně je jedna z velmi těžkých zkušeností, protože žena volí smrt pro nenarozené dítě, kterou ve svém těle prožívá. Prochází zkušeností dobrovolné ztráty dítěte, chirurgický zákrok vede k fyzickému zranění těla, ve kterém může otisk traumatu zůstat na dlouhá léta, ovlivňovat další těhotenství i další generace. Psychologické výzkumy vzorce deďení traumatu potvrzují. Chemicky indukovaný potrat je k ženě šetrnější, dává ji možnost zůstat plně přtítomna procesu a prožívat bolest a emoce s ním spojené tak, jak přicházejí. Vznik traumatu je pak méně pravděpodobný. Někdy se na mne obracejí ženy s žádostí o rozloučení s potracenými dětmi. Jsou to často několikańasobné matky - ale vedle dětí, které porodily jsou i děti, kterým nedovolily se narodit. Jsou ty ženy dobré nebo špatné? Není mými posláním je soudit .... Mým úkolem je držet prostor pro cokoliv, co v souvislosti s potratem přijde - a ano, je tam bolest, smutek, pláč, pocit ohromné vnitřní prázdnoty, někdy vina. A někdy vzdor, potřeba stát si za svou pravdou a zkušeností. Na tělesné rovině jsem zkušeností potratu neprošla, ale ve vědomí byl přítomen, jako vzpomínka DNA po mé babičce. Když jsem se v rámci práce se sebou k tomuto zdědenému traumatu dostala, následovalo několik měsícǔ psychicky velmi těžkých. Potrat je zkušenost, která je součástí ženství - a Lilia nabízí zkušenost, jak jej prožila ona. Vy, které máte potřebu v diskuzi ji soudit a stavět se nad ni, uvědomte si, že takovou zkušeností prošla každá druhá cǐ minimálně třetí žena kolem vás. Vaše matka, babička, možná nejlepší kamarádka....

Víte, nemám problém přijmout skutečnost, že žena už další děti nechce a volí tuto možnost. Už jsem to psala někde níž - nakonec i spontánních potratů je takové množství, že kdoví, zda by to dítě opravdu donosila, zda by bylo zdravé atd.  Já si své neplánované třetí dítě v osmadvaceti letech nechala - ale vím, že kdybych přišla do jiného stavu teď v padesáti, protože přechod pořád v nedohlednu, nezávahala bych ani minutu a výčitky svědomí bych kvůli tomu neměla. Dokázala bych to vzít, že v tento okamžik to jsou teprve tvarující se buňky. Neumím si představit, že bych tyhle buňky považovala už za dítě, které bych vědomě zabíjela a přitom se s ním loučila. Fakt ne.. tohle je prostě představa jak z hororu.

Tak to je mimo moje chápání..nechce mít dítě, tak ho nemá a pak ta patlanina okolo.

Na potrat jsem  nešla, obě děti byly neplánované a pokud by přišlo nechtěné třetí, tak by se narodilo, potraty neodsuzuji,  tak ať se rozhodne podle své vůle, ale tohle je na mně moc...Existuje přece sterilizace, HA, tělíska

Potrat je podle ní pro ženu často velice těžkým prožitkem, který se bohužel setkává s minimální podporou okolí a žádnou inspirací k tomu, jak se s ním srovnat.

Zdroj: http://ona.idnes.cz/pribeh-klasicky-vs-chemicky-potrat-dug-/vztahy-sex.aspx?c=A140622_122016_vztahy-sex_haa

Potrat je podle ní pro ženu často velice těžkým prožitkem, který se bohužel setkává s minimální podporou okolí a žádnou inspirací k tomu, jak se s ním srovnat.

Zdroj: http://ona.idnes.cz/pribeh-klasicky-vs-chemicky-potrat-dug-/vztahy-sex.aspx?c=A140622_122016_vztahy-sex_haa

Potrat je podle ní pro ženu často velice těžkým prožitkem, který se bohužel setkává s minimální podporou okolí a žádnou inspirací k tomu, jak se s ním srovnat.

Zdroj: http://ona.idnes.cz/pribeh-klasicky-vs-chemicky-potrat-dug-/vztahy-sex.aspx?c=A140622_122016_vztahy-sex_haa Budu provokovat, omlouvam se, ale nedokazu si ten komentar odpustit: Pokud zena potrati samovolne dite, ktere chce, melo by ji okoli poskytnout tu nejvetsi oporu. Pokud se ale rozhodne dite sama zabit (myslim zdrave se vyvijejici plod bez komplikaci a pocaty z dobrovelneho sexu, zadne znasilneni), nemuze zadnou podporu cekat. Ano, potrat je legalni, ale neni spravny, a to ty zeny vedi, proto z toho maji tak spatne pocity a deprese. Uz vubec nechapu zenu, co ma zatim jedno dite a druheho, pocateho s manzelem, se chce zbavit. Je mi smutno. Znam par, co pocal dite absolutne neplanovane "z mladicke nerozvaznosti", vzali se a narodil se roztomily a chytry kluk, ktery se pred par lety stal mym manzelem Moc dekuji tchyni a tchanovi, ze se rozhodli spravne, jinak bych mozna byla na ocet, mozna nemela dceru nebo bych zila s nekym, s kym si nebudu vubec rozumet

Sorry, ja jsem ten citat vlozila trikrat, aniz bych si toho vsimla. Nechala jsem se moc unest tematem....

Prochazet se u s manzelem u reky, poustet lodicku, dokonce mluvit na dite dobrovolne potracene a koukat na obrazek z ultrazvuku. To je na me moc. Chce se mi brecet a je mi z toho spatne, vubec tomu nerozumim. Co mu jako rikala? "Mam Te rada, dite moje, ale s tatinkem jsme se rozhodli, ze Te nechceme." ??? Proc nechteli druhe dite? Tady je videt, ze uz k tomu plodu mela citovy vztah. Nechapu, proc sla na potrat. Navic dite bylo s manzelem, mela zatim jen jedno, o zadne vrozene vade se nepise. Projev dost nekonzistentni osobnosti, sorry.

Zveřejnění tohoto příběhu může mít výsledek jediný: nalití vody, coby se do Amazonky vešlo, na mlýny zarytých odpůrců potratů...

Musíme však jeho hrdince uznat, že se jí dokonale daří bořit stereotypy: prostě svou touhu po ALTERNATIVĚ dokázala dovést k absurdní dokonalosti...

Paní je poněkud úchylná.

Rozhodne se zabít své nenarozené dítě a ona se s ním loučí a posílá lodičky a podobné pitominky. Když jí ho bylo tak líto, tak ho neměla zabíjet.

Moment, kdy se moje telo loucilo s ditetem.....To je ale hnus. Pokud nekdo uz nechce deti, tak at se necha sterilizovat.

Na zvracení. Dobrovolně zabíjí svoje nenarozené dítě, a přitom si s ním vykládá a pouští mu lodičky. Tak to jo.