Tak většinou matka bude proti, protože tím pádem přijde o výživné....

Pokud ten otec dál nechá všechny výdaje krom toho, co dítě u něj projí, na ní, jako by střídavka nebyla, tak to jistě jeden z důvodů bude. Ale nějak jsem si naivně myslela, že o střídavku stojí otcové, co jsou žhaví o dítě plnohodnotně pečovat.

Pokud mají oba rodiče předpoklady a zázemí k péči o dítě, mají oba dva zájem o dítě pečovat a dítě má vztah k oběma, není důvod střídavou péči neudělit. Je to nejméně špatné ze všech špatných řešení, která po rozpadu rodiny následují.

Ok, Součková, tak tedy žádná střídavá péče a dítě vždy automaticky otci

"Nucení rodičů do střídavé péče dítěti neprospěje"

Tady přece nejde o žádné "nucení", ale o to, že oba rodiče projeví o výchovu dítěte zájem. Radikální omezení styku dítěte s jedním z rodičů také dítěti neprospěje

Ještě si všímám, že se střídavou výchovou nemají problém úspěšné matky, které se seberealizují v zaměstnání. Problém ovšem budou mít matky, které berou dítě jako svůj majetek, svůj nárok a hlavně také jako zdroj příjmů formou výživného. Pokud tyto matky tak trvají na tom, že je v zájmu dítěte, aby mělo jeden hlavní domov, tak ať dítě nechají svěřit do péče otci

Předsudky proti střídavce jsou silné, cíleně pěstované, ale nemají racionální základ: http://www.stridavka.cz/predsudky-proti-stridavce.html

Myslím, že militantní otcovské skupinky ve svém fanatickém boji přehlížejí řadu aspektů. Například ten, že zatímco většina matek má snahu a vůli o dítě osobně pečovat, většina otců nikoli. Jistě mají své děti rádi a třeba s nimi i tráví nějaký čas, ale pokud jde o osobní(!) každodenní péči, o tu zájem zpravidla nemají (čest výjimkám). Projeví se to často už za trvání manželství a nemění se to ani po rozvodu (vyjma divadelních představení u soudu).

Častý výsledek pak je takový, že otec se bije za střídavku jako lev, aby pak dítě/děti stejně přenechal v péči své nové partnerky, matky (babičky), případně jiné ženy v okolí a šel si po své práci či zábavě. Matka dětí se pak "napůl" nestřídá s otcem, ale s úplně někým jiným, nezřídka cizím, kdo ale na čas a výchovu dětí stejný nárok nemá.

Pak dochází k absurdní situaci, kdy otce, který nechá děti v péči matky a uplatňuje široký styk v době, kdy si na ně skutečně najde čas, si děti užijí mnohem víc, než otce, který si sice "z principu" vydupal střídání, ale na všednodenní starost o dítě už zvědavý není...

Myslím, že "militantní otcovské skupiny" existují pouze z toho důvodu, že jsou otcové diskriminováni. Kdyby soudy svěřovaly děti automaticky otcům, existovaly by zase "militantní skupiny" matek.

V ideálním případě by měl soud posuzovat, kdo má pro dítě lepší podmínky: 1) dokáže ho lépe zabezpečit, zajistit mu lepší vzdělání, atd. 2) má lepší prostředí k životu - rodinný dům X byt 1+1, např. 3) má někoho, kdo mu může s dítětem pomáhat 4.) má pracovní dobu více odpovídající školní docházce dítěte 5) názor dítěte, s kým chce být. To jsou kritéria, která by měl soud posoudit bez ohledu na pohlaví. Bohužel, "právní" realita ČR je taková, že báby ze sociálky a přestárlé soudkyně vystudované za komára posuzují tyto případy pouze dle modelu "dítě patří ženě." Z tohoto pohledu vnímám poslední rozhodnutí ÚS jako určitě správný posun, nicméně bych spíše než za střídavou péči (což je jakýsi krok ke spravedlnosti) přimlouval za uplatňování výše uvedených kritérií bez ohledu na pohlaví rodiče.

Ťažko ignorujete emocionálne potreby dieťaťa. 

1. Rodičia sa na výchove dieťaťa musia podieľať podľa svojich finančných možností, takže nie je dôvod sa domnievať, že zásadne musí byť dieťa zverené tomu lepšie situovanému rodičovi. Potom, čo je zaistenie lepšieho vzdelania? Pokiaľ viem, školstvo je v ČR bezplatné a školné (na súkromnej škole) môže platiť aj ten rodič, ktorému dieťa zverené nie je. 

2. Myslím, že lepšie prostredie k životu by rozhodne malo byť podstatnou podmienkou, ale nemôže sa uprednostňovať pred emocionálnymi potrebami. 

3. To znamená čo? Že rodič ktorý hodí dieťa na krk inému človeku má mať väčší nárok na to dieťa dostať do starostlivosti? Tak to hádam nie...

4. V tomto bode by sa aj dalo súhlasiť. 

5. Aj s týmto súhlasím. Ale do istého veku si dieťa naozaj nevie vybrať. Vtedy to treba urobiť zaňho, ale nie podľa nejakého návodu, aký ste nám poskytli vy, ale podľa zdravého rozumu a racionálneho zváženia celej situácie. Podľa vašeho návodu by ste asi zobral dieťa kojacej matke, lebo je na tom objektívne finančne horšie ako zarábajúci otec.  Samozrejme, môžme ignorovať pohlavie rodičov, ale nemôžme ignorovať isté špecifiká ako je kojenie, to kto s dieťaťom strávil rodičovskú dovolenku, alebo kto sa o dieťa dlhodobo stará a preto sa vzdáva možnosti sa finančne zaistiť.

Ditě potřebuje mámu, tátu a... domov, kotvu, jistotu. Pokud rodiče bydlí v jedné čtvrti a dítě co týden nebude muset měnit školu, kroužky a kamarády a hlavně, rodiče jsou natolik srovnaní, že jsou oni střídání schopni, pak ano. Ale i tak milí dospělí: zkuste si to představit jinak: čistě hypoteticky: dítě žije ve SVÉm bytě, a rodiče se u něj co týden střídají a na další týden se vrací do svého "doma"... tak co, líbilo by se vám to?

Tak ta druhá možnost je poměrně nereálná z toho prostého důvodu, že by rodiče museli nadále společně vlastnit a společně spravovat nějakou nemovitost... v případě rozvodových tahanic nemožné.

Tady taky nějaká zapšklá maminka( blogérka), která nepřipouští střídavou péči, ani diskuzi pod blogem.

http://valikova.blog.idnes.cz/c/412805/NE-plosne-stridavce-ustavni-soudci-asi-necetli-Grimmy-a-Medeiu.html

Tak pochopitelně. Matky střídavou péči odmítají, protože dosud měly (pokud nejsou usvědčené feťačky) vždy péči výhradní. Kdyby se výhradní péče udělovala automaticky otcům, byly by to pro změnu matky, které by o střídavou péči bojovaly.

"Pro matku je střídavá výchova zatím emočně těžko přijatelná." Přeloženo do češtiny, hysterická a majetnická matka si bere děti za svoje rukojmí a vyřizuje si přes ně účty s bývalým manželem??

Děti mají DVA RODIČE - a také mají právo na kontakt s oběma. Zejména v případě, kdy spolu rodiče nevycházejí, je střídavka de facto jedinou šancí, jak druhému z rodičů (zpravidla otci) zajistit adekvátní kontakt s jeho vlastními dětmi. Velmi idiotský článek.

Souhlasím. Je to emočně těžko přijatelné pro matku, nikoliv však nutně pro dítě. Jenže tyto matky se neustále ohání ZÁJMEM DÍTĚTE 

Zdaleka nejhorší jsou prarodiče ´bojující´o ´svá´vnoučata, jakým je citovaný Štefan Brída. Nejspíš další z prarodičů, který rozeštval manželství, aby uspokojil své prarodičovské ambice (rozuměj aby moh své dceři kecat do života, ačkoli je dospělá, a měla by už dávno dát na úsudek svůj etv. svého životního partnera).

Je jen minimální pravděpodobnost, že může dítěti něco dát, až to děcko bude skutečně potřebovat, to jest třeba ve věku dospívání, a nahradit tak otce.

Ale tak daleko samozřejmě většina těchhle militantních prarodičů nevidí. Oni bojují o to, aby mohli být co nejvíc s tím capartem, který v jejich očích asi zůstane capartem navěky. Vždyť i své dospělé děti nejspíš považují za caparty, kteří neustále vyžadují jejich rady - ačkoli co si budem povídat, většina českých seniorů dneska zbla nerozumí světu kolem sebe.