Proboha pokud se pod takový článek podepíše někdo s -ová, tak to ani nečtěte. Já skončil u prvního bodu. Je to přesně naopak. U mužské komunikace záleží na tom CO se řekne a ne jestli si u toho kroutím vlásky. Jen pro zajímavost jsem kouknul na poslední 7. bod a slova "výměna informací není hlavní důvod komunikace" je opět blábol. Toto platí pro ženy, které budou kafrat v jednom kuse a dokáží vést i hodinové monology. Věřte tomu dámy, že když spolu dva chlapi jedou v autě a mlčí tak to neznamená, že jsou na kordy.

Ehm... jsme v sekci pro ženy, víte to?

Bod číslo jedna je právě totálně špatně. Průměrná ženská nedokáže pochopit, že pokud chlap řekne něco, tak je to tím myšleno. Jsou pouze dvě malinkaté možnosti, kdy je to jinak. 1. Chlap chce sex "Ano jistě rád půjdu s tebou do divadla" spíš znamená "Ano, půjdu tam, ale doufám, že bude pak sex". 2. Chlap má milenku "No to víš šéf v práci toho chce moc" spíš znamená "Jo byl jsem s ní no a co?"

A co třeba: "Tu předsíň vymaluju hned zítra." ?

Zjistil jsem, ze je velice tezke ziskat presne odpovedi na otazky, pokud je jich vic. Druha strana ma tendenci nektere otazky vypoustet, pokud k nim nema co rict, aniz by musela priznat nepohodlnou pravdu. Napriklad pokud oslovite nejaky autobazar, kde polozite pro ne neprijemnou otazku, ktera je soucasti souboru otazek, pak ji budou zcela ignorovat a odpovi jen na otazky, ktere se jim hodi. Uz jsem zkousel otazky rozepsat do bodu 1., 2., 3....x....a vysledek byl ten, ze v odpovedi jiz cislovani nebylo a nektere odpovedi opet chybely, takze jsem zacal pridavat zadost, zda by druha strana mohla zodpovedet vsechny otazky tak, jak jsou ocislovany.

To jsou ale blbost. Hned to prvni : "Význam sdělení záleží mnohem víc na mimoslovních projevech, jimiž slova doprovázíme" Vyznam sdeleni zalezi hlavne na slovech. Kdyz reknu sejdeme se v 5 na nadrazi tak je uplne jedno, jak moc u toho mavam rukama, sklebim se nebo smrdim. Dulezitych je tech 5 a  nadrazi.

Už druhý článek, který je reklamou na jednu nejmenovanou knihu jedněch nejmenovaných autorů. Větší bláboly aby člověk snad pohledal. Komunikujeme špatně, protože neumíme naslouchat - okamžitě vědomě nebo podvědomě porovnáváme slyšené s našimi názorovými postoji. Což je forma obrany ega - jinak bychom se totiž museli otevřít, nechat působit emoce a další přenášené slovy bez vnášení jakýchkoli vlastních hodnotících postojů atd., což je velmi nebezpečné (člověk se pak cítí nahý a lehce zranitelný). Aneb jak říká staré přísloví - lidé mají rádi dobré vypravěče, ale milují dobré posluchače.

No nevím. Mě naopak vždycky štvalo když lidé (a ženy obzvlášť) nejsou s to pochopit jednoduchý princip " říkám to co myslím a myslím to co říkám". Pokoušet se pak něco vysvětlit nebo se na něčem domluvit s člověkem co pořád hledá skryté významy a cosi si neustále domýšlí je dost nepříjemné.

Prosím vás, jde přece o to, jak to říkáte, kontext, hodnocení atd. Viz článek.

Tak mi v testu vyšlo, že je se mnou radost komunikovat. Já jsem si teda vždycky myslela pravý opak. 

Možná jste nepřekonatelná v nonverbální komunikaci.