Volne podla Vrchlického ...

V názve sú spomínané hormóny, ale leptín, adiponektín, grelín sa nespomína. Velký prevít je leptínová rezistencia a inzulínová rezistencia (IR). Ak je IR glukóza sa nedostane do svalovej bunky a hromadí sa v pečeni (játrach) kde sa mení na tuky a vzniká abdominálna obezita a tá je nebezpečná. Ak má pacient leptínovú rezistenciu je velký problém schudnúť. Leptín stráži ubýtok tuku a keď chudnete, ide signál do mozgu - najedz sa strácaš energiu.

Mně tedy na hubnutí nic tajuplného nepřipadá. Po celá léta to funguje úplně jednoduše. Když málo jím, hubnu, když jím víc a pořád něco mlsám a uždibuju, přibírám. Co se týká chuti k jídlu, spolehlivě se tu uplatňuje zákon schválnosti. Když bych ráda o nějaké kilo zhubla, honí mě mlsná, když mám pocit, že se necítím dobře, protože se delší dobu zapomínám najíst, nemám na nic chuť. Chuť na čokoládu a smažené řízečky mívám mnohem častěji než na hlávkový salát a syrový květák přestože i zeleninu mám celkem ráda...

tuhle jsem se na to tajemství hormonů vzhledem k hubnutí ptala endokrinologa a ten prohlásil, že pokud na to někdo přijde, tak dostane Nobelovu cenu, tak nevím.

Někdo ve stresu hubne, někdo přibírá ... asi nebude jen jedno záhadné tajemství

Tak paní Kaprhálková je v článku uvedena jako dietoložka, specialistka a výživová poradkyně. Laik jásá jaké máme odborníky. Ale o fyziologii toho milá paní moc neví a o medikaci obezity už vůbec nic. Tyto vědomosti se přednáší na lékařských fakultách. Inzulín je totiž jednoznačně proobezitogenní, na rozdíl od některých antidiabetik v perorální formě. Bůh ochraňuj milé pacienty laiky, kteří slepě věří rychlokvašce s odborností výživového poradce. Když už, tak nutričního terapeuta, nebo lékaře znalého problematiky metabolismu a klinické výživy.

tak nejak.

ten druhý odstavec v kapitolce "inzulin" tam nějak nepasuje. Tak jak je umístěn to vypadá, že kritizuje příjem ovoce, zeleniny a celozrnného pečiva.

taky že ano