příběh a paní je jasná už ve třetí větě, kde se píše že chtěla jen dvě děti a "naštěstí je měla najednou" - to o jejím vztahu k dětem říká asi vše podstatné. 

Nevěru vůbec neschvaluju, ale tomu chlapovi se nedivim.

jedna manzelcina kamoska take mela dvojcata a byl to jeji manzel, ktery rikal "nastesti mela obe deti najednou". Odsoudil bys za to jeho ze "tohle o jeho vztahu k dětem říká asi vše podstatné"? Proc tedy odsuzujes ji?

Domnivas se, ze pro zenskou je tehotenstvi, porod a tydny po nem jedna prochazka ruzovou zahradou? Pokud ma manzela nebo partnera, ktery ji miluje a kteremu zalezi na tom, jak se ji a tomu malemu vede, je to i pro nej obdobi velkeho stresu a starosti. Nastavajici tatove, kteri si na sebe vezmou vetsi podil prace v domacnosti behem tehotenstvi i po porodu, kteri sice nenavidi vstavani k diteti uprostred noci nebo ponocovani v chuzi se rvoucim mrnetem na rameni, ale presto se o to deli s manzelkou...nejsou zadnou vzacnou vyjimkou.

Nevim jak ty, ale dost mych kamosu vzpominalo, ze nejhorsi je ta bezmocnost, kdyz videli jak zena trpi a nemohli nijak zasahnout, aby ji pomohli. Zazil jsem podobne pocity. A ty se divis, ze existuji mamy, ktere reknou tak dost, uz timhle znova projit nechci ..... a nedojde ti, ze existuji tatove, kteri s nimi souhlasi?

 Asi si take ani neuvedomujes, za narozeni kazdeho ditete sebou prinasi zvysenou zodpovednost za jeho dalsi zivot az do plnoletosti a cim vic deti, tim vic se jako tata budes muset ohanet. Jenom sobec nebo nejaky v puberte zastydly, rozmazleny mamanek by se na deti a manzelku vykaslal. Nadelat si deti bezpocet a pak na ne pobirat davky je schopny kdejaky chlap (urcite nemusim uvadet priklady), ale jenom zodpovedny clovek uvazuje zda a jak je vsechny uzivi a da jim dobry zaklad do budoucnosti, slusne vychovani a vzdelani.

Chybí tam možnost nerozvádět se, ale vůči manželovi ochladnout, nevěřit mu a časem se poohlédnout po nějakém tom milenci. To by se, aniž bych takovou věc plánovala, přihodilo v takovéhle hypotetické situaci nejspíš mně...

On by se měl s vámi rozvést a najít si ženu, pro kterou je rodina přednější než kariéra.

To se jí jen uleví

"Ovšem je s podivem, že klukům to přišlo v pohodě, že najednou mají sestřičku. Doufala jsem, že ji budou odmítat". Pokud by to nebylo vymyšlené, měl(a) by se Jindra léčit.

Ale nemela, vzdyt je to hrozny sok.

To je síla, ta anketa, nechápu, jak vůbec někdo může uvažovat o tom, že se má paní chovat jakoby nic! To má zbytek života strávit s podrazákem? Nezaslouží si nějaký jiný lepší vztah? Děti rozhodně nejsou důvodem nerozvést se, naopak víc trpí ve vztahu který nefunguje! Mohou být dobrými rodiči i po rozvodu. Manželství přece není chovná stanice, tak nějak to říkal Václav Havel.

Tak zase viděno prakticky - jaký by ten "jiný lepší vztah" měl být?

S tímto mužem ji pojí nějaké ty prožité roky a taky dvě děti. Pokud už další děti nechce (jako že nechce), tak tohle pouto už v tom jiném lepším vztahu nebude. Takže buď by musela hledat mezi muži, kteří děti nechtějí (a ti se asi na matku s dvojčaty nebudou nijak nadšeně třást) nebo kteří už z předchozích vztahů nějaké ty děti mají a pak na tom bude fakticky stejně jako teď.

Jinak - co to znamená, že vztah "nefunguje"? Vztah nefunguje, pokud si ti dva jdou po krku. Jsou-li schopni spolu v dobrém být, tak funguje (přinejmenším dost na to, aby děti netrpěly).

Těžko radit, co má paní dělat - ale řídit se představou, jakou bude mít šťastnou budoucnost v nějakém jiném lepším vztahu, který bude úžasně fungovat, by neměla...

Jak by asi vas manzel reagoval, pokud vy by jste mela dite s jinym muzem, Bylo by zajimave vedet, co by na to rekl. A poradny skandal by si  zaslouzil.

Příroda byla na mé straně. Brala jsem totiž antikoncepci, a tak jsem otěhotnět nemohla. Přírodo, přírodo

ON: vyměnil jsem jí antikoncepci za placebo a rázem byla příroda na mé straně Ještě, že tu přírodu máme

Ten název článku měl znít spíše následovně: "Jmenuji se Jindra a jsem mdlého rozumu...."

Vzala jsem si chlapa, který chtěl velkou rodinu, já o děti moc nestála, přesto jsem byla kvůli němu ochotná mít jedno a se skřípěním zubů maximálně dvě. Jenže svět je plný paradoxů, a tak jsem hned na první pokus porodila dvojčata a měla splněno. Mám tři sestry a jsem nejmladší. Co já si od nich zkusila. Pořád mě braly jako malou holčičku, kterou mohou trápit svými legráckami, na které jsem jim vždycky skočila. A to mi zůstalo. Tentokrát jsem skočila manželovi na kecy o kolegyni a domluveném početí, ačkoliv ve skutečnosti mě manžel nejspíš podvedl kvůli kolegyni samotné a nikoliv kvůli děcku a je pravděpodobné, že mě i nadále podvádí, ale potřeboval nějakou uvěřitelnou výmluvu, tak to vylíčil tak, abych se cítila za jeho nevěru odpovědná, nebo alespoň částečně vina a on si tak zachoval naději, že nepřijde o jediné dvě bytosti z naší domácnosti, na kterých mu skutečně záleží, a to jsou naši kluci........

no ja nevim, ale mne pripada, ze kdybych si sel potaji udelat dite s jinou protoze moje manzelka uz dalsi dite mit nechce, byla by to svinarna nejhorsiho typu, ze horsi si uz snad nemohu predstavit.

Kdyz jsem si manzelku bral, dali jsme si behem obradu vzajemny slib slovy -jak je v nasi zemi zykem- ze budeme jeden pri druhem stat v dobrem ci zlem, v chudobe ci bohatstvi, ve zdravi i v nemoci...atd (v originale: "to have and to hold from this day forward, for better, for worse, for richer, for poorer, in sickness and in health, to love and to cherish, till death us do part")

Dost dobre si neumim predstavit, ze bych nemohl respektovat manzelcino prani, ze uz dalsi dite nechce. Tehotenstvi a porod jsou takovou psychickou, fyzickou a fyziologickou zatezi na zenske telo, ze bych ji do toho nutit proste nemohl. Jit si udelat dite s jinou by pro me byla za danych okolnosti zrada na te, ktere jsem dal svatebni slib. Samozrejme, ze pokud by si ona nechala udelat dite s nekym jinym, protoze ja bych treba uz dalsi nechtel, povazoval bych to zase za zradu na mne.

Muzi, jako vy, uz asi neexistuji. Blahopreji vam.

Klíčová věc tu ale nezazněla - on chtěl víc dětí, ona ideálně jedno, ale na čem se dohodli?? To o tom před svatbou nemluvili? Anebo mu to jen odkývala, a očekávala, že "po svatbě si to už nějak žensky ošéfuju"??

... takže se vlastně nemá čemu divit, že?

Taky by se dalo napsat: To s ní o tom před svatbou nemluvil? Nebo jí to odkýval a připravil si náhradní plán?