asi se přihlašuji již pozdě ale kdo si to přečte  doporučuji doplnit minerály, mě osobně obrovsky dokázali pomoci - více cada38@seznam.cz

Pracuji jen dva dny v tydnu, v cesku neziju, nemohl bych si to dovolit  Cesko je drahe a lidi zijou v jednom silenem stresu, penize jsou nabozenstvim. Ti co tu pisou, ze jim nikdo "TY PENIZE" nikde jinde nedaji...dle mych zkusenosti daji, daji se vydelat jinym zpusobem,da se zit u more, na horach, v cine, bulharsku nebo na jamajce...vyhoruje mi drevo v kamnech..jdu prilozit pratele a pamatujte, nenechte se dotlacit do niceho co nechcete, prava svoboda je se nebat se odejit ci jednoduse rict ne 

A máte tu rodiče? O které se nemá jinak kdo postarat, kdyby se něco stalo? Tyhle hrdiny mám ráda. Většinou nic nedomyslí do konce nebo mají rodiče na letenku, kdyby něco. Ale budou tvrdit, že to je o odvaze. Odvaha je zůstat tady, pokud víte, že jste tu potřeba.

Zažila jsem to jen jednou a naštěstí (protože sama bych se nerozhoupala) mě vyrazili. Bylo to to nejlepší, co pro mě šéf mohl udělat.

Lehce zavádějící článek, neodpovídající aktuálním poznatků, připomíná velmi znepokojující, unikátní vlastnost psychiatrie, která nemá v jiných lékařských oborech obdoby - diagnóza se tu neurčuje podle toho, co je ve vašem těle biologicky špatně, ale jak se ten tělesný problém projevuje. Syndrom vyhoření není z biologického hlediska nic jiného než klinická deprese (narušení neurotransmise). Mnohdy se i léčí antidepresivy. Jejich účinnost je však prachbídná a člověk si mnohdy postupný úpadek kondice ani sám neuvědomí, takže je nutné spoléhat na rodinu a okolí, že vás v sebedestruování formou přetěžování zastaví dřív, než bude pozdě. Neměl jsem to štěstí. A podobné články na tom měli svou vinu.

Asi bych řekl, že je to neuropsychologické narušení. To se mně zdá jako solidní popis. Osobně jsem se z toho dodneška nezotavil. Sice funguji řekl bych správně, ale furt člověk cítí v té škebli, že ještě kousek... malý kousek... a sebere se a objeví se někde v Tasmánii.

Je potřeba mít dost času na pravidelný odpočinek a zároveň zdravím kypícího partnera nebo přátele, kteří vás opět nabijí energií, zvlášť pokud máte vyčerpávající zaměstnání nebo pracujete v nemocnici.

V reálu většina lidí nemá ani čas odpočívat, ani mladé zdravé lidi kolem sebe, takže to obvykle začíná syndromem vyhoření a končí onkologickým onemocněním.

No já ho mám a teda zajímalo by mě, jestli by mi někdo pomohl! Syndromy mám ukázkové - vadí mi každodenní stereotyp, vytáčí mě maličkosti, kolegové mě svými požadavky na mě vysloveně obtěžují!  Nechci na ně být protivnej a snažím se jim to vysvětlovat! Že nemám nic proti nim, že jsem zlej, protože nemám rád svou práci!  Ale u firmy jsem 6 let a ty peníze mi nikdo jinde nedá a teď babo raď! 

oprava: symptomy

Nemoc? No nevím zda je to nemoc, spíš to bývá obyčejné přepracování nebo příliš vysoké nároky zaměstnavatele na zaměstnance. Odpočívat se musí a kdo neumí ani to, pak je jen otázkou času kdy někdo jak píšete " vyhoří ". Práce není smyslem života je sice v dnešní společnosti nutná, ale nic se nemá přehánět.

Práce je nutná v každé společnosti

http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_vyhoření

Znám velice dobře.Jestli je to nemoc nevím,ale při dnešním způsobu života pokud ho nemůžete změnit (což většina nemůže) je tato nemoc v podstatě nevyléčitelná.

Poslední pocit vyhoření jsem měl, když nám blafnul benzín ve sklepě.