Přeji ať Vám to běhá a snad i ta práce se najde. Bohužel firmy dělají chybu, když o starší lidi  většinou nemají zájem. Moje známá (VŠ ekonomka, 52let  ) pracovala v bance,  práci dobře ovládala, pak šla bohužel na nemocenskou a  když se po dvou měsících vrátila, tak dostala výpověď pro nadbytečnost. Její místo bylo obratem obsazeno mladou slečnou a samozřejmě její pozice dostala fungl nový název, aby to nebylo tak nápadné. Známá mi pak vyprávěla, že obeslala a obešla x firem ale nic se jí nepodařilo sehnat, až nakonec po třech letech skončila v invalidním důchodu, takže to pro ni bylo vysvobození.

Preji Vam, at Vam to i nadale beha a prinasi poteseni. Take aby jste se brzy dostala k dobre praci a vztah se synem se v ramci moznosti zlepsil. Je vzdy motivujici slyset pribehy jinych lidi a jak se vyporadaji s tezkymi zivotnimi situacemi. Drzim Vam palce. M.P.

Foryste?

Obdivuhodné - umět si takto jasně vymezit hranice vůči synovi bylo těžší, než uběhnout maraton, ale naprosto nutné.

Přeji této akční paní vše dobré:

1. dotáhnout hranice mezi svým a synovým (nová fabka, nedat příležitost znovu se nechat okrást a mít kontakt pod kontrolou - na to má každý nárok)

2. najít slušnou práci - s tímto nasazením a tímto článkem by se to už mohlo brzy podařit

3. vnitřně se smířit s tím, jak se věci mají a co udělala.

A nakonec třeba zjistí, že už běhat nemusí, protože to nemá zapotřebí. Pak si sama zvolí, zda se jí chce a nebo ne a nebude to pod tlakem toho, že ji něco honí, ale její svobodné vůle. Držím palce

S tímto zklamáním se bude vyrovnávat celý život, a nepřestane to bolet, je důležité, že s tím bojuje po svém a snaží se zapomenout. Moc ji držím palce, ať se nevzdává

Moje kamarádka začala podle jakési příručky, něco jako "trénink na maraton do třech měsíců" od ledna postupně trénovat, ještě s doznívající bolestí po úrazu a opravdu jarní pražský půlmaraton dala. Všechny tyhle vytrvalce všech sportovních odvětví obdivuju. Mě chybí ta vůle a vytrvalost. Jo a děsně nerada běhám!

co to je: "odrazila se vzhůru?"

taky si myslím, že s odrazem vzhůru se měla věnovat spíše skoku vysokému nebo skoku o tyči. u běhu jde spíše o odraz kupředu.

Běh je parádní relax. Občas si jdu také zaběhat a dřív jsem chodila ze stejných důvodů jako paní - vyběhat stres, zoufalství atd. Teď už běhám pro potěšení a vždycky, když uběhnu o malinko víc, nebo mě nic nebolí , mám skvělou náladu.

Obdivuji jeji vůli, ja ji bohuzel nemam, ale "udat" sveho vlastniho syna, no nevim, zda-li bych to dokazal.

Spis bych se mu snazil pomoct, nejak ho donutit se jit lecit, dat mu pocit, ze jsem na nej nezanevrel a ze mu verim, ze se z drog dostane.

Ale prakticky se zrict sveho syna, to by mi musel ublizit mnohem a mnohem vic, nez mne okrast.

Dokazu pochopit, ze kdyz je clovek zavisly na drogach a ma silny abstak, ze proste nepremysli nad nasledky, ale musi za kazdou cenu nekde ziskat tu svoji davku- jiste mu v te chvili bylo absolutne jedno, jestli vykrade banku ci okrade mamu,

Tim se ho nezastavam, ale zavislost je prakticky nemoc, ten clovek si musel "slehnout" neukradl penize proto, aby si napriklad koupil auto ci odjel na dovolenou.

Líp když to ona udělala zavčas, než aby padl hlouběji a kvůli drogám oloupil další lidi. To se jen stupňuje. Silná ženská Syna nezatracuje, ale nenechá se jím usmýkat.

nádhera... prostě impossible is nothing;-)