- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jako bezpečnostní pojistka na okno je dobrá uzamykatelná okenní klika
Maminka říká, že když jsme byli malí, tak zapla namálo plotýnku, vzala nám prstíky a přiblížila se slovy "hajs". Prý jsme si nikdy na plotýnku nesáhli
no hlavně ať se neprodávají jedovaté hračky i v kamenných značkových krámech
mám dítě,které je opravdu vynalézavé a někdy mi rozum zůstavá stát na co vše nepříjde...nepopírám,že je to tzv na budku,pořád samé modřiny,rozbitá kolena,ale dokud si nenabije tak nepochopí,že se to nedělá.. u kamarádky jsem se setkala s tím,že měla šle na prcka,aby ji přeci neutíkal apod..tak jako na doma mu koupila helmičku ,když by padal tak ,aby si něco neuděl..to mi fakt přišlo už moc.... ona se jednou bude divit,že to dítě bude dělat v dospívání či dospělosti věci ze kterých teprve jí třeba budou vstávat vlasy na hlavě..
Za mých dětských let bylo na sporáku "pálí", v zástrčkách bydlel "čert", nože a nůžky dělaly "velké au", léky byly na "bolí" a čisticí prostředky se nosily mamince, abysme uklidili... A přežili jsme ve zdraví.
Není lepší od nemladšího věku děti s věcmi seznamovat a naučit je žít v běžném prostředí, než jim prokazovat medvědí služby a odklízet všechno potenciálně nebezpečné z dosahu, aniž by tušily proč? Neříkám rohy na stole a podobně, taky jsem tak půl roku používala jen prostírání pro každého a ne velký ubrus, i když jen do doby, než se syn naučil chodit bez držení. Ale pak šup s ubrusem zpátky na stůl a rychle se naučil, že se za něj tahat nesmí.
Už od babičky vím, že nejbezpečnější pro děti je, když rodiče ze svých slovníků odstraní slovíčko "proto", protože to není odpověď, která děti něco naučí, natož aby jim stačila.
Jo, dát dětem helmičky, vypolstrovat nábytek a procházky zásadně v chráničích, ne?
No, proč ne, ale vyrostou z nich totálně nesamostatný tvorové, co neznají pud sebezáchovy a při první příležitosti se jim něco ošklivýho stane. Ve dvou letech nespadli ze zídky do záhonu, tak v patnácti dělají blbosti se skákáním z garáže, je toho plný youtube.
proboha, jak ja jsem to detstvi prezil :)
Dost možná jen velkým štěstím, ale s největší pravděpodobností jste neměl za rodiče idioty, to většinou bohatě stačí.
nejoblibenejsimi hrackami u nas jsou veci, ktere hrackami vubec nejsou... vysvac, notebook, smetak, kybl, kladivo, sroubovak, raminka, hrnce, poklice, supliky.... je tomu tak od nejranejsiho detstvi, a asi je to tak nejlepsi... zadne certifikace to sice nema, ale dite je maximalne spokojene :) stejne tak domacnost nemam vypolstrovanou a superzabezpecenou (krome skrinky s chemii a leky, ty jsou vysoko a jeste pod zamkem, a zaslepenych zasubek), a nezda se mi, ze by to bylo na skodu veci... prcek se naucil pohybovat se naprosto samozrejme a varovat se nebezpecnych veci vlastni zkusenosti (prsty ve dverich boli, tak uz to nedela, pad ze sedacky boli, tak si dava pozor, kdyz hrabne kytce do hliny, dostane pres zadek...apod.) deti nejsou z cukru, a na nejake ty zkusenostni boule a sramy je matka priroda dobre vybavila :)
Je zajímavé, že autorka nejmenovala střelné zbraně a trhaviny. Přitom podle našeho zákona o zbraních musíte mít doma zbraň v trezoru až tuším od deseti kusů a náboje od dvou tisíc (už si to nepamatuji přesně). Já bych doporučil, aby takovéto věci byly v trezoru vždycky, zvláště když jsou doma malé děti. Já vím, že když se vám někdo o půlnoci dobývá do baráku je jednodušší vylovit kvér z nočního stolku než si rychle vybavovat kód od zámku trezoru, ale ten rozdíl je pár vteřin (když ten vstup do trezoru máte natrénovaný). Naproti tomu riskovat, že v tom nočním stolku najde naládovaný kvér malé dítě a bude si s tím hrát mi přijde jako podstatně větší riziko.
Fakt? A není lepší je naučit se zbraněmi zacházet?
Děti umí velmi pečlivě rozlišovat. Od zhruba tří let umí velmi pečlivě rozlišit zbraně pravé na střílení do zlých lidí, kuličkové na střílení na kytky a do kaluží a hračkové na blbnutí.
Hezký den všem,
to je zase hysterie, je opravdu třeba vychovávat generaci skleníkových dětí? Já v dětství po stromech lezl, x krát rozbité koleno, nějaký ten silniční lišej, a přežil jsem!
Jistě, že přežil, ale obecně je pak ta šance na přežití o trochu menší. Každý si musí sám zvážit, jak jí bude maximalizovat při zachování normálních podmínek vývoje dítěte.