no já tedy nakupuju jen v makru. dět ám u vchodu do klece na zavazadla a po nákupu si je zase vyzvednu. nejlepší řešení jsou prostá řešení

...děti dám, sorry

me stresuje spise nakupovani s matkama

Marne premyslim, kdy jsem naposledy nakupoval v kamennem obchode...neboli - problem vyresen

Copak nechodíte nakupovat potraviny? Ani třeba svačinu?

Psa je jednodušší vychovat lépe než dítě? Máme psa, který vzorně i bez vodítka chodí po našem boku. Chodíme s ním i k našemu řezníkovi, tam vzorně sedne a jen kroutí hlavou a frňákem. Pouze při výběru masa odřezků pro něj má poradní hlas - pan řezník mu ukáže matryjál, pes stoupně na zadní, ňufne, nadšeně se olízne a vděčně koukne na nás (pokud to zrovna nechce, tak ňufne, spustí se do sedu a odpčíkne si, řezník se zakření a nabídne jiné - i pes má občas jiné chuti).

Ale i naše děti jsou slušně vychované, nelítají po obchodě, neřvou, chodí s námi a když na něco mají chuť, tak si řeknou a když na to jsou peníze a není to šíleně nezdravé (i nezdravé je občas třeba, ale ne pořád), tak proč ne.

Ale některé úkazy jako ječící dítě, či snad sebou o zem mlátící, po obchodu pobíhající...

Abych nezapomněl, tak děti i pes dostali za svům život maximálně tři plácnití a nějaké to zvýšení hlasu a nepočítaně ošklivých pohledů. Ale s nikým není problém žít, chce jim to jen věnovat svůj čas.

Chodili jsme nakupovat s celou rodinou, obvykle jednou tydne velky nakup. Kdyz byl nas mladsi jeste moc maly nez aby se se mnou prochazel po samosce, nechal jsem ho ve vozejku manzelce a on "nakupoval"s ni, zatimco ja obchazel se starsim ulicky samosky. On mi "pomahal najit" veci ze seznamu a spolecne jsme je nosili manzelce do vozejku.

Kdyz mladsi povyrostl a byl schopen to obihat s nami, pomahal braskovi a mne hledat zbozi v ulickach.

Vetsinou to fungovalo skvele.

Tak naše mladší vnučka (2,5 roku), ta by do koše házela vše, co se jí líbí. Ta starší, prvňačka, ta by to nejspíš zvládala, ale s tou už to není tak akční. Ta mladší v OBI tuhle nejdřív vyzkoušela všechny šuplata a dvířka vystavených kuchyní, pak nakupovala zámky a kování, posléze žárovky. I když je v koši, vždy zvládne do něj po cestě něco lapit a přihodit. Důsledná kontrola je nutná...

Já jsem se je naučila v obchodě částečně ignorovat. Horší je pro mě když je při nákupu s námi i tatínek, to jsem nervózní aby nebyl nervózní on :-)

Ten konec je přesný...taky to tak mám

Mne nejvíce stresuje, když se musíme vypravit skutečně včas ven...a pak to je tak, že jedno dítě je oblečené, druhé se už ale svléká, zrovna ten den si nechtějí čistit zuby, nebo se mezi dveřma jedno počůrá...pak si vzpomenu, že jsme něco zapomněli, tak se vracíme...můj každodenní desetiboj  Nákupy ani tak hrozné nejsou.

jako otec chodím s mrňaty na nákup a v pohodě. Mám je totiž vychované. Když něco chtějí, zeptají se..:-)význam slova ne znají...že by to bylo tím,  že nepěstuji volnou výchovu?

Také tak. My nakupujeme rády.

Mě nejvíce stresuje nákup s matkou.

A mne s manželkou :-)