Nejvíc pomáhá publikum prostě ignorovat

jako by tam nebylo...

Publikum v pyžamu natož bez oblečení

mi v boji s trémou ještě nikdy nepomohlo...

kromě toho tréma z velké části vychází z toho, že člověk o sobě pochybuje a pomůže jen důkladná přípravu, na kterou se řada lidí vybodne a pak s trémou už nejde nic dělat...

Re: Publikum v pyžamu natož bez oblečení

no mě spíše stresuje to, že jsou všichni ticho a dívají se jen na mě. To, že o věci vím maximum mi moc nepomáhá, to jsem jedině byl vždycky sebevědomý u zkoušky, ale to je něco jiného, jelikož je rozdíl mezi nervozitou ze zkoušky a trémou při veřejném vystoupení

vědět

ono 100% souhlas s Jílkovou, nejlepší způsob, jak se zbavit trémy při vystupování je, o dané věci vědět maximum, umět maximum .... jsem naprostej trémař a nakonec jsem prezentaci zvládla jen díky tomu, že jsem byla připravená a uměla k dané věci říct i pár zajímavostí navíc.

nic jiného nefunguje,jen to, být si jistý tématem a vědět, že vím, vědět, že umím. cokoliv jiného, zvláště představa publika v pyžamu, je k ničemu.

Re: vědět

Na všechny to nefunguje. Můžu umět stoprocentně, ale devastuje mě psychicky představa, že se na mě zaměří pozornost více lidí najednou. Někdo prostě není ten typ, co by se rád předváděl, nebo mu to aspoň nevadilo.

nesmysl

můžu si představovat publikum jak chci a s mojí trémou to nehne - ono mluvit před stovkou lidí v pyžamu není míň stresující, je to jen absurdnější. A bez pyžama jakbysmet.

Re: nesmysl

Pokud máš jako já při trémě sklony k debilnímu pochechtávání, je představa publika v pyžamu smrtící

a nebo

a jeste lepe bez pyzama

Re: a nebo

Bez pyžama ne, je tam starej dědek a tlustá bába a to je zabijácké...

A pokud tam jsou jen hezké spolužačky nebo mladé kolegyně, tak to člověku vůbec nepomůže, možná se zbaví trémy ale ztratí nit a je to podobně devastující

..........

No nejhorší je, že jsem na střední škole byl asi nejvíce extrovertní člověk a projevy před třídou jsem přímo miloval a spíše jsem nedovedl pochopit jak se někdo může třepat před tabulí a má trému. Zlom však přišel na vysoké škole, kdy jsme měli v prvním ročníku rétoriku a celkem perfekcionistického vyučujícího, který nám při každé příležitosti opakoval, že pokud nebudeme mít lahodný hlas a kvalitní přednes, tak z nás nikdy nic nebude. K tomu se ještě přidalo, že jak to byl první semestr, tak jsem tam skoro nikoho neznal, takže jsem zjistil, že je celkem brutální rozdíl mluvit před lidmi se kterýma se znám pár let a jsem s nimi každý den a před někým koho znám jen od vidění. Od té doby musím říct, že to byl můj životní zlom a vždycky jsem byl při prezentacích vystresovaný, potil jsem se, třepal a nemohl jsem ani dýchat. Navíc při dalších prezentacích byl problém, že těch lidí tam nebylo 30, ale rovnou 80 a vyptávali se na doplňující otázky. Strach jsem potom eliminoval těmi zkušenostmi

.

jednou mi pri vystoupeni na festivalu pomohlo 15 piv... pak jsem jindy po 5 pivech kazil....

nezpivam(nekdy), hraju na klavesy.....

pomaha mi, kdyz to zbytek kapely nekazi a publikum je skvely... jinak je to v pr....

Re: .

S veřejným hraním je ten problém, že když je lihu málo, tak na trému nezabere, a když je ho moc, tak zas nemůžeš hrát . To s tím pyžamem jsem zkoušela ještě jako dítě před vystoupením s klavírem, a nevím jak ostatní, ale já si ztrémovaná nedokážu představit vůbec nic, protože se mi udělá totální okno. S bg je to drobet lepší, ale jen o trošku, a hraní na festivalu si vůbec neumím představit. To by mě asi kleplo.

v pyžamu?

vážně to na někoho zabere? Dělám školitele, školím třeba i 300lidí naráz a představit si ty ředitele, manažery v pyžamu ... mě by to rozesmálo a nebyl bych schopen slova. A pyžámkové představy s některými přítomnými ženami by u mne vedly akorát tak k "odkrvení" mozku .

Podle mě je nejlepší trénink. Začít diskutovat před hloučkem 2-5lidí, pak přejít na skupinku 20-30. Postupně dojít k té padesátce lidí a pak už to jde samo. A je to i celkem příjemný pocit, že mě všichni poslouchají. A ještě příjemnější pocit je ve chvíli, kdy namátkou zkouším lidi z obecenstva a oni si ty mé zásadní poznatky a poučky pamatují (a když ne, tak si je tímto zapamatují).

Re: v pyžamu?

koukali na cervenyho trpaslika... (tam byli na zachode)

to postupne je sice hezke, ale to se nepovede.....