- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
To patří do rukou psychologa, nikoli čtenářů.
Ten článek je pěkná blbost. Jako dítě jsem měl právě 2-3x týdně trénink a o víkendech zápasy či závody. Jeden čas jsem dělal sporty dva. Počítače nebyly a tolik zájmových kroužků taky ne, takže to podobně měly všechny děti okolo. A když zrovna nebyl trénink, tak jsme s klukama z ulice jezdili kolem domu na kolách, tehdy to ještě šlo, jak bylo málo aut, nebo jsme si na ulici načmárali tenisový kurt a natáhli od plotu ke plotu provaz nebo hráli fotbálek či v zimě hokej (jako branky jsme měli dvě staré palety). Sportovali jsme každý den. Dnešní generace je každý den na Facebooku. Jestli si tedy mohu vybrat, tak raději "přetrénované" dítě.
naštěstí nejsou moje děti blbé, tak že si nemusejí vydělávat sportem ..
No já myslel, že ten článek podle názvu bude o tom jak dítě "brzdit" aby si neublížilo, že bude o varovných signálech přeténovanosti, případně kam se obrátit na lékaře - sportovního specialistu a třeba jaké vyšetření ho čekají a ono ne jen takové žvásty u kafíčka.
Zabezpečení - pokud má dítě talent a trenér si toho všimne a neni blbej, tak dítěti sežene sponzora.
A škola? Kvalitní škola poskytne dítěti ISP individuální studijní plán - jen je to třeba vyžadovat.
bohuzel ta problematika je celkem slozita a rozsahla a neda se vubec podat nejak koncentrovane. Proto je clanek taky relativne chudy na fakta. Pokud chete, zeptejte se trenera na pretrenovani - studovany trener to mel v ramci studia, ale ti "nestudovani" o tom nevedi skoro nic. Testy na pretrenovani se delaji prakticky jenom (a stejne jenom vyjimecne) v nejvyssich soutezich nebo na reprezentacni urovni, taky neco stoji (radove i nekolik tisic Kc a musi se treba vickrat opakovat)
hlavně aby si ty děti měly kde hrát a sportovat? Jistěže to byla vždycky velká lež, většinu spolkly profikluby a to málo pro děti šlo na oddíl, který přijal pár talenovaných, v případě hokeje a fotbalu a tenisu hodně platících.
Pamatuji se, že už před 20 lety jsme jako starší žáci neměli moc kde sportovat, trenéři si vybírali děti na závodění a nešikovné z oddílu vylučovali. A když je vám 13, samotní si na kole nevyrazíte, na bazén večer nedojedete, běhat taky spíš nevyjdete a pronajmout si na večer tělocvičnu na volejbal je věc dospělých. Naštěstí tu byl sokol pro opravdu všechny. Víc jsem sportovat začala cca od 16 let, kdy už jsem mohla dost věcí sama, třeba běhat a kolo.
Bohužel. Je to oddíl od oddílu, jedno naše dítě si spokojeně chodilo roky hrát basket, přestože do výšky pravého basketbalisty mu chyběl snad půlmetr. Naopak nehrálo fotbal, protože nároky a hon v klubu za výkonem, výběrem, soutěží atd. byl takový, že to ztratilo punc radostné zábavy asi tak ve třetí třídě. Pak vyzkoušely i jiné "okrajové" sporty a bylo to celkem dobré.
Pravda je, že najít pro dítě radostný sportovní klub, a ne jenom školu pro talenty, je skoro nemožné. Je to hodně dáno trenérem, v tom pohodovém klubu byl příjemný tým vedoucích, kteří trénovali, ale byla to zábava. Fotbal, to byly jenom ambice a testosteron, každý druhý tatínek si promítal své ambice do těch sedmi- a osmiletých kloučků.. hamba vzpomínat.
byl problém vždycky. Už před pětadvaceti lety si na basketbal vybírali děti mladšího školního věku hlavně podle výšky rodičů. Pokud byli rodiče průměrně velcí, nemělo dítě šanci se do oddílu dostat, byť bylo samo motivované a chodit tam chtělo.
No vidíš, doba pokročila a teď bereme všechno. Bohužel ambice rodičů jsou šílené - dotaz ve starších minižačkách "dotáhne to do ligy?" (samozřejmě do té nejvyšší) mě dokáže pokaždé dost na... Naopak někteří rodiče nechtějí pochopit, že je pro mě důležité, že to holky baví, chodí trénovat, v šatně blbnou a na zápasy se těší.
finančně náročný sport jako hokej a tenis dělají jen děti z finančně zajištěných rodin a opravdu talentované děti se dívají za plotem, proto například úpadek mládeže v hokeji.
Je smutné, že rodiče nedokážou své děti zabezpečit. Holt dítě občas musí trpět za své rodiče, ale třeba ho to bude motivovat k tomu, aby se více snažilo a bylo schopné se o své děti lépe postarat (bohužel většinou převeznou svůj rodinný model)
Ovšem většina lidí má svou hranici, co si ještě může dovolit - u někoho je hranice už u kopaček na fotbal, u někoho u tenisových tréniků, u někoho u vybavení na golf, a u někohotřeba u jachtingu.....skoro vždy se dá říct, že prostě na sport není a chudák "talentované" dítě nemá umožněno daný sport provozovat.