Připadá mi to...

... že Klárka je takový malý "vychcánek". Jako všechny děti zkoušela, kam až může zajít a zjistila, že s maminkou si může dělat co chce, stačí si trochu zahysterčit. Podle článku je ve školce je hodná jako andílek, to znamená, že zde jí zřejmě někdo mantinely dokázal nastavit (ať už vychovatelka, nebo ostatní děti). Rozhodně bych to s ní nevzdávala, jen je potřeba být ve svých zásadách tvrdý. Ať si třeba zboří barák, ale neustupovat. A pokud bude vůči matce či komukoliv jinému fyzicky agresivní, oplatit jí "stejnou mincí" (samozřejmě nemyslím kopnout do oka, ale plácnout pořádně přes zadek), aby si uvědomila, že to bolí.

Práva dítěte

Dostali jsme se do zvrácené situace. Já na svoje děti vždycky byla přísná a zároveň milující a taky jsou slušně vychované a báječné. Jednou jsem měla se svým synem, tehdy asi čtyřletým, konflikt na zastávce autobusu. Křičela jsem, on plakal. Pak přijel autobus a při nástupu se do mě pustila jakási "dokonalá" matka, že na mě zavolá policii. Smršť jejích urážek trvala cca 10 minut a byla zakončena větou, že lidi jako já by neměli mít děti! Od té doby mám až paranoidní strach zvýšit na svoje děti hlas na věřejnosti. Potom se opravdu nemůžeme divit, že si děti dělají s rodiči, co chtějí! Práva dítěte jsou v pořádku, ale kde jsou práva rodiče?

Re: Práva dítěte

No jo, to jste narazila na nějakou nenormální fůrii, to ale není něco, co se vám v čechách běžně stává.

Tady na vsi vidím skoro obden venku, nebo i jinde, jak dítě dostane na zadek, nebo přes ruku, rodiče na děti křičí, peskujou a občas fackujou i za pro mě naprosté nesmysly a nikdo neřekne ani popel, skoro každý to považuje za přijatelnou normu chování. Asi ted kromě mě, mně to jako dobrá věc nepřipadá.

A děti tady v česku bije podle mých odhadů tak 95% rodičů, takže já vůbec nechápu, jak jste došla vy a mnozí ostatní ke svým závěrům. Moje zkušenost je naprosto opačná.

To jsou věci...

Já se svých dětí nebojím, oni nebijou mě a já je

Ta paní dostává na budku, protože to adekvátně neřeší a nemá přirozenou autoritu. Nemusí to být jen o fackování.

Co se těchhle spratků týká,

škoda rány, která padne vedle....

..

to je zase panoptikum.

A jednou to skončí...

Jestlipak znáte film Den kobylek...

Re: A jednou to skončí...

No jistě

S tím dokonale odporným dabingem Aťky Janouškové to bylo nevyhnutelné!

Dětský psycholog?!

Na toto měl můj dědeček úsloví: škoda rány, která padne vedle. To jsou ty důsledky tzv. volné výchovy, kdy je dítě považováno za božstvo, vše je povoleno, nedej bože nějak trestat. Mohlo by to narušit jeho křehkou dětskou duši...Je to hloupé bít vlastní dítě, ale včasný výprask na holou zmůže víc, než pozdější návštěvy dětského psychologa. A klidně mě ukamenujte.

Re: Dětský psycholog?!

Tady nejde o rány, stačí jen vědět, že jsem autorita. Když si tím nejsem jistá, tak to dítě prostě pozná. Je potřeba, abych mu dokázala vymezit hranice a stát si za tím, ale to předpokládá, že si jsem sebou jistá. Stačí pohled, zamračení, náznak a dítě už ví, že něco přepísklo. A neustoupím, ani když na mě občas zkouší řvát náš puberťák, který už je o půl hlavy větší, než já, natož pak pětileté dítě. Ale pokud je rodič ustrašený, protože třeba sám byl v dětství týrán, pak chápu, že to má těžké a potřebuje odbornou pomoc. Ne s dítětem, ale kvůli svému sebevědomí, děti prostě přirozeně slabost odhalí a nemají ještě vybudované žádné zábrany.

No, to se teda bojte,

pokud jste ho 5 let neřezala - tedy myslím tím nestavěla mu jasné hranice při jejichž překročení nenásledoval okamžitý trest - často jedna přiměřená rána na zadek vařečkou přinese velký užitek ve formě poslušnosti. Dítě, které se nenaučí do 5 let poslouchat bude tyran. Chyba je víc na straně rodiče. Na druhou stranu, děti jsou různé, některé poslouchají snadno, s jinými je to neustálý boj o moc. Bát se dítěte je zvrácené, pravděpodoběně se jedná o selhání rodičů při výchově nebo příliš liberální výchovu. Pokud nejde o nějakou nezvladateln poruchu.

1. třída

S láskou vzpomínám na svou učitelku z první třídy, která když jsme zlobili dala vždy na výběr: Poznámku, nebo švihanec ukazovátkem přes zadek? "Překvapivě" si všichni raději vybrali ten švihanec. Bylo to rychle vyřízené a každý věděl za co. Dneska by tu paní učitelku buď zavřeli, nebo "alespoň" vyhodili z práce.

Re: 1. třída

Brácha měl taky takového učitele, máti se občas divila, od čeho má brácha na zadku pruhy. Ale nedovolil si na pana učitele stěžovat, bo věděl, že by dostal přidáno. A jak ty děti toho učitele milovaly...

fyzický trest

Ať si humanisti říkají, co chtějí, ale občas je fyzický trest prostě nejlepší řešení. Ať už je to pár na zadek nebo třeba hrnek studené vody v obličeji (ideální na hysterické záchvaty, stačí použít jednou, pak už jen ukázat hrnek a je klid). Pokud dítě týrá rodiče, je to chyba těch rodičů. Jednak proto, že dítěti neumí nastavit mantinely, a za druhé třeba i proto, že nedovedou pochopit, jak moc dítě v některých situacích trpí - viz ten příklad tyrana Klárky.

Ta holka vidí otce jen o víkendu a kdoví, jak to u nich doma v té době vypadá. Třeba se rodiče věnují jen sobě a na dítě kašlou - nebo se naopak pořád hádají? To děcko to těžko snáší a protože není odmalička usměrňované, tak si pak svou frustraci vybíjí zvýšenou agresivitou vůči rodičům. Kdyby měli zvíře, nejspíš by dámička ubližovala jemu.

V takovém případě asi nezbývá než navštívit s holkou odborníka. Ale ideální samozřejmě je těmto stavům předcházet, tj. chovat se doma slušně a své dítě vychovávat, ne ho nechat jen vyrůstat...

Re: fyzický trest

Kolik deti jste vychovala, ze to mate tak na haku?

Vlastne s vami souhlasim, az na to, ze nekdy tech par na zadek situaci jeste zhorsi. A hrnek vody nemate vzdy po ruce.