- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ženy, že mají právo zůstat samy sebou...pche...ony mají povinnost zůstat samy sebou. V momentě, kdy ženská zahazuje svou osobnost, přestává být pro chlapa zajímavá a postupně jde celý vztah do kytek. Já vyžaduju alespoň nějakou inteligenci, musí se mi líbit( to nejsou zas až takové nároky) a hlavně samostatnost...
Kompromisy jsou potřeba, ale i ve vztahu má i on právo být sám sebou
pro mlade, premyslive zeny, co potrebuji k zivotu prirucku.Ble...
Clovek ma byt sam sebou a pokud ho nekdo jiny miluje, pres vsechny vady atd., tak udelat nejaky kompromis zase neni tak tezke, ne? Prilis jajinkovsky clanek. To je jako ta velryba, co tady rikala, ze ma PRAVO na kvalitniho partnera...
Kdy mi utekla diskuze s velrybou? .-))) člověk tu pár dní není a pak má mezery.
Aby lidé mohli být spolu, musí umět být nejdříve sami se sebou. A být sám se sebou neznamená být s počítačem, být s televizí, být s knížkou atd. Protože jak můžu mít rád někoho jiného, když nemám rád sám sebe? Když nedokážu být v pohodě sám se sebou? A mít rád sám sebe neznamená být sobecký (i když je to tak obecně chápáno) - protože pak platí pravidlo, že cokoli udělám, vrátí se mi a já to vidím - tak proč bych si takto nepřímo ubližoval? Jinými slovy, co nechceš, aby ti bylo činěno, nečiň jinému - jenže nejdříve musím zjistit, co že to vlastně činím... A dělání kompromisů atd. není ničím jiným než vyjádřením myšlenky, že každý žije v podstatě sám a v něčem se okrajově potkáváme. Je-li já, nemůže být my. Tam, kde je já, se nikdo jiný dostat nemůže, protože jej tam nepustím.
A proč bych pouštěl? Vypadá to, že mít se rád může nakonec poněkud nelogicky znamenat i tohle.
v podstatě jo, akorát se musíte smířit s tím, že na staří z toho bude problém
že kvalitně fungující manželství neznamená JÁ+JÁ, ale MY. Se vším, co z toho vyplývá.
Celej fór spočívá v tom, že především ženy mají tendenci převychovávat. Najdou si někoho kdo jim připadá krásnej, ještě lepší je když je zazobanej, chvíli před ním panáčkujou a jakmile je po svatbě, tak se vrhnou na jeho rekonstrukci. Najednou se zjistí že se vzali dva lidi kteří se k sobě absolutně nehodí.
lidi se hlavně musí umět vzájemně respektovat. Tam je ten největší problém.
je o neustálém dělání kompromisů. Například vy se chcete večer dívat na film, ona chce poslouchat hudbu. No tak uděláte kompromis, a posloucháte hudbu. Vy máte rádi pozemský jazz, ona klingonskou operu. A vidíte, zase uděláte kompromis, a posloucháte klingonskou operu. Na začátku jste si chtěli užít večer u filmu, a místo toho posloucháte operu s klingonama!!''
no vidíte a přitom stačilo aby si ona vzala sluchátka a ty jsi koukal na film
Mám dojem, že autorka plácá, aniž chápe pojem. "Kompromis" je "vzájemné si vyjití vstříc", kdy obě strany částečně opouští svoji pozici proto, aby našly řešení, které nikomo úplně nevyhovuje, ale zároveň pro něj není nepřijatelné. Zoufalé ženy, které cituje, s sebou nechaly zcela zametat, to není žádný kompromis. A musím poznamenat, že "kompromis v malých věcech" je úplná hovadina. Dívat se na to či ono? Pořiďte si druhou televizi. Dělat to či ono? Dohodněte se, že to každý bude dělat sám a nebo se budete střídat. Kompromis je důležitý v těch velkých věcech - kde budeme žít, jak budeme žít a podobně. Muž třeba nechce mít dítě, protože chce pěstovat sport, žena ho chce. Kompromis pak může vypadat tak, že dítě mít budou, ale ona nebude trvat na tom, aby sportovat přestal, bude to moc dělat laždý víkend odpoledne a ona se o děcko v té době bude starat.S časem tata třeba bude děcko vodit s sebou na sporty a tím v něm rozvine tento zájem. Podstatou kompromisu je ale OBOUSTRANNÁ SNAHA.
No, upřímně, kompromis o dítěti dle mého názoru nejde. Většinou za názorem: "nechci dítě" je něco víc, než jen strach, že nebudu mít čas na sport. A můžete si krásně slibovat, jak muže dítě neomezí, jen když ho ženě "dovolí". Pak se to narodí a všechny dohody jdou do háje - žena je vyčerpaná, muž taky, protože se v noci nevyspí. Žena to vnímá jako vlastní selhání a její strach, že nevyspalý muž bude protivný vede k dalšímu stresu, který se odráží v dítěti, které řve o to víc. Žena s malým děckem prostě potřebuje pomoc, ať si to před tím malovala jak chtěla. Muž (tedy ten co ve vašem případě nechce dítě) by to mohl (a ne úplně neprávem) vnímat jako porušení dohody. Žena zas bude mužův přístup (dohodli jsme se, že ty se budeš starat o dítě, já budu vydělávat a chodit na sport) považovat za sobecký.
Kompromisy o věcech, které považuji za naprosto zásadní ve svém životě, považuji za nešťastné řešení. Pokud nemáme společný žebříček hodnot a výhledy do budoucnosti, proč spolu tedy jsme?