zajimava diskuze

Ja se snazim vychovat syna k samozstatnosti, rekla bych, ze je na tom v 5-ti letech dobre. Jeho problemem je pomalost, uz se nemuzu dockat, az se nauci hodiny, aby konecne pochopil, jak je pomaly. Castecne ho zapojuju do pripravy snidane, pokud neni rano zrovna v 'komatu', tak se obleka, myje, sam si uz utira i zadek. Ohledne spolecneho jidla, ja jim vzdy spolecne s detmi, nase druhe batole uz tez zacina s prikrmy. Moje matka s nami nikdy nejedla a neji dodnes, a to nejen snidani. Ja to nesnasim. Ohledne uklidu jsme na tom trochu hur, ja nejak nestiham a mam pocit, ze jako vzor pro syna nejsem idealni. Tatinek je vecne v praci a v nedeli (coz je jeho jediny volny den) se nemuze dockat, jak si po obede schrupne. V hlave ma predstavu, jak doma zvlada domaci prace, ovsem ty jeho predstavy za realitou naprosto pokulhavaji. Musim otevrene rict, ze mi to vadi.

Kde je tatinek?

Nejak mi v doporucenem systemu rannich aktivit chybi tatinek....kam se podel?

Dale, co casovy aspekt? Rano, vice nez v kteroukoliv jinou denni dobu plati, ze ucel sveti prostredky,

jinak se proste "nestiha". Samostatnost je dulezita, ale ruku na srdce, proc hrotit situaci zrovna v nejexponovanejsi casti dne? Odmenou jsou mi vetsinou pouze stres a protesty jinak sikovnych ditek (3 a 5 let)

Re: Kde je tatinek?

Kam se poděl v doporučovaném systému netuším, ale u nás se poděl do práce, kupodivu.

Samostatnost

Díky tomu, že jsme před nedávnem s manželem dojížděli 50km do práce tak se starší kluk (9let) naučil nejen sám občas jít do školy, ale hlavně přes celém město, které téměř neznal dojet domů, udělat si jídlo a kupodivu i úkoly. .

Ted mají malého bráchu 2roky a tak zase se musí postarat, i když svačinu jim udělám, k snídani si něco vezmou sami jednou musli, jednou jogurt, jednou bábovku prostě, co je k mání. Kakao nebo mlíko mají vždy, protože se ohřívá i pro prcka.

V žádném případě nevstávám před 7hod. a když je v půl osmé  vypravím, tak si občas ještě skočím do postele k tomu nejmenšímu a o víkendu vůbec ne, nechám kluky ať se o malého postarají a podělí o snidani, mléko ohřát také dokáží.

Pracuji z domova a když se mi to občas nahrne, tak kolem nich rozhodně nemám čas skákat, ale jinak samostatnost nestačí musí ji také provázet zodpovědnost.

Re: Samostatnost

Takže u Vás doma o víkendu připravuje devítiletý syn snídani pro svého nejmenšího bratříčka?

A tatínek?

A tatínek v tom článku ráno dělá co?

Nejsem

U nas rano tedy jen cerealie nebo ovesna kase, a ta svacina neni zas takovy problem- sobe delam taky. Ale as bude starsi(ma 5) tak ho pozenu

Cereálie k snídani

"Naopak za nejsprávnější snídani považuje 98 % českých maminek snídaňové cereálie s mlékem..." Doufám, že to jsou ty "moc zdravé" z reklam obarvené, šíleně přeslazené apod.

Re: Cereálie k snídani

My si mícháme svoje, vločky, oříšky, sušený ovoce... akorát to jím jen já

já rána starší dcerky

třeťačky a manžela, co ji veze do školy, neřeším. jen musím strpět tu 3/4 hodinku ranního řevu, která provází výcvik k samostatnosti... již  několik let. :-(

Re: já rána starší dcerky

v techto pripadech je zakladem vstavat na posledni chvili a mit rozvrh rannich cinnosti vyladenej na minutu at jsou ty galeje co nejkratsi.

přetížené ženy

Jinak co se týče modelu "domácí práce muž vs. žena" se domnívám, že kolikrát ty ženské to chtějí dělat samy. Protože se jim to tak, jak o dělá chlap, prostě nelíbí.

Naopak si myslím, že leckteré z nich si to vlastně nechtějí nechat vzít, a to právě proto, aby rodinu držely v šachu a v pocitu viny, za to, že "ona se tak stará a oni se akorát válej".

Nikdy jsem neviděla tolik tlustých ženských, jako teď. Z toho mi vyplývá, že až tak zase přepracované nejsou. Já tedy nejsem, rozhodně ne prací v domácnosti. A to nemám ani myčku.

Re: přetížené ženy

Tak to už je pak jejich mínus. Já jsem vděčná za jakoukoliv pomoc od mého muže a rozhodně mu nestojím za zadkem a neříkám mu, ať to dělá pořádně, že tam má šmouhy... Buď ty šmouhy sám vidí a vadí mu, nebo mu nevadí a já se z nich taky tedy nezblázním. V šachu ho držím svou láskou, starostlivostí a péčí, nemám zapotřebí ho tímto způsobem vydírat a dělat oběma zle.

děláme si to samy

Mám známou se dvěma syny 18 a 12 let, dělá jim služku doteď, pořád je naštvaná, že je přetažená, že nic nestíhá a stále si stěžuje na nedostatek pochopení a empatie ze strany rodiny. Vstává první, o všechno se postará, chlapci nemusejí nic, jen chodit do školy a na kroužky, po nichž je ona rozveze (a pracuje, a nevydělává málo)

Ta si tu frustraci způsobila sama.

Vsadím boty, že děcka uštvanou neurotickou a věčně naprdnutou matku neocení, že by radši ignorantní a klidnou bohémku.

Já sama jsem něco mezi tím. Pochopila jsem  dávno, že i kdybych se uštvala, na věci se nic nezmění. Stejně se budou muset o sebe starat sami, takže je lepší se s tou péčí o rodinu moc nepárat. Ttak půjdou párkrát do školy pozdě a hladoví, a co se stane? Nic. Můj syn to dotáhl ke dvojce z chování za pozdní příchody, a to jen proto, že jsem mu je odmítla omlouvat rodinnými důvody a ranními nevolnostmi, jako činili ostatní rodiče. Jenže kdybych mu to omlouvala, musela bych ho tahat z postele ráno dodnes.

Re: děláme si to samy

Jo, to je typické, takových maminek, co si stěžují, že dělají za své syny všechno, ale přitom po nich nikdy nic nechtěly, znám spousty.

prvák nebo osmák

V článku nikde není o jak starých dětech je řeč. Něco jiného mohu chtít po prvákovi a něco jiného po osmákovi. Tohle je trochu obecný, většinou se to nějak samo vyvine (první třída - musím dělat téměř vše za dítě, osmá třída - už ani nevím že nějaké děti mám, pokud není termín na vyplacení kapesnýho).