Ona

Diskuze

Jak vyzrát na malé nejedlíky? Nenutit, neustupovat, nabízet...

Možná máte podobnou zkušenost. Děláte se s jídlem, pečlivě krájíte zeleninu, vybíráte nejlibovější masíčko, aby nakonec váš potomek znechuceně pronesl: "To nechci!" Podle odborníků si za dětské vybírání v jídle mohou mnohdy sami rodiče.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

hataska

23. 6. 2011 23:01
kéž by někdy nejedl

Máme přesně ten opačný problém.Sní na co přijde, jídlo musíme schovávat aby nebylo na očích a škemrání dost často končí brekem.Jsme fakt zlí zlí rodiče!!!

0 0
možnosti

skokánek

23. 6. 2011 23:19
Re: kéž by někdy nejedl

naše dítě do čtyř let bylo šťastné,když mělo na celý den jeden suchý rohlík,dneska se bojím,že nás v noci sežere;-Ddveře od ledničky se vrtěj víc jak ocas od psa:-P

0 0
možnosti

qawadar

23. 6. 2011 19:41
Hlad je nejlepsi kuchar

vsak oni to nakonec sezerou nez budou hladovet, hladovej clovek sni vsechno, i jine lidi ;-D

0 0
možnosti

Peťulák2

23. 6. 2011 21:52
Re: Hlad je nejlepsi kuchar

Ale ony ty malý mrchy vydrží nejíst klidně i tři dny.

0 0
možnosti

paulina

23. 6. 2011 16:14
Tak dlouho

jsem přemýšlela, proč moje děti nejí - až jim diagnostikovali celiakii. Najednou mají hlad jak tygři a málem zbaští aj talíře.

0 0
možnosti

skokánek

23. 6. 2011 23:20
Re: Tak dlouho

u nás se jídlo taky zlepšilo,když se přišlo na to,že je autista...

0 0
možnosti

Tobinka2.0

23. 6. 2011 12:01
jak jsme bohatí

Bóže, jak jsme bohatí... neuvěřitelné, jak jsme zbohatli

A to jsme jednu generaci od hladu. Vzpomínám si, jak babička vyprávěla, že za války přijeli k nim na vesnici lidi z města a nabízeli šperky za jídlo. A praděda jim řekl, že nemůže, protože v tu chvíli pro něj  bylo důležitější mít jídlo, než spekulovat na zbohatnutí :-P

0 0
možnosti

Lapan

23. 6. 2011 14:16
Re: jak jsme bohatí

Jo jo, moje babička a celá její rodina  byla za války závislá na jídlu od příbuzných z vesnic a pak byl už jen sytém UNRA a potravinové lístky,které vyržely ještě když byla malá moje mamka,které každý přezdíval "paní nejedlá",ale nidko jí její nimrání s v jídle nvyčítal jako mě,kdy mě moje matka dodbyla větou "Když ti to nechutná tak nežer a táhni" tak tohle prosím svým dětem nedělejte raději je nechte trochu vylítat a vyhládnout a pak se určitě pustí s chutí od všeho.

0 0
možnosti

sn63

23. 6. 2011 11:59
Žádné zdravé dítě

hlady neumřelo. Při přístupu k jídlu. Pokud nechce polévku a dostane hranolky ---bylo by blbé kdyby jedlo co má. Jinak platí pro zdravé dítě nechceš jíst - nemusíš ale nedostaneš NIC jineho. Ani jediný bombonek

0 0
možnosti

Tobinka2.0

23. 6. 2011 12:05
Re: Žádné zdravé dítě

taky si myslím:-P

0 0
možnosti

Barbora St.

23. 6. 2011 11:12
Bohužel mi konzervativnost v jídle vydržela do dospělosti

"Aspoň to ochutnej!" Tuhle větu říkám svým dětem několikrát týdně, když jim předkládám k večeři něco mimo úzce vymezený repertoár jejich oblíbených jídel. (Většinou to moc nefunguje.) Smutná pravda ovšem je, že úzce vymezený repertoár oblíbených jídel mám i já sama. Závidím svým přátelům, kteří si v restauracích objednávají gurmánské speciality. Já, když mám hlad, si prostě nejsem schopna dát jídlo, o němž předem s jistotou nevím, jak bude vypadat a chutnat...

Více o mém VELMI opatrném zkoušení nových jídel si můžete přečíst zde:

http://stastnyblog.wordpress.com/2011/05/27/mesic-stastnejsiho-jidla-„musis-to-aspon-ochutnat“/

0 0
možnosti

váš účet byl vzrušen

23. 6. 2011 18:14
Re: Bohužel mi konzervativnost v jídle vydržela do dospělosti

Tohle je u Čechů dost časté - viz výprava z Hoštic v Itálii.

0 0
možnosti

Barbora St.

23. 6. 2011 11:11
Bohužel mi konzervativnost v jídle vydržela do dospělosti...

Tuhle větu říkám svým dětem několikrát týdně, když jim předkládám k večeři něco mimo úzce vymezený repertoár jejich oblíbených jídel. (Většinou to moc nefunguje.) Smutná pravda ovšem je, že úzce vymezený repertoár oblíbených jídel mám i já sama. Závidím svým přátelům, kteří si v restauracích objednávají gurmánské speciality. Já, když mám hlad, si prostě nejsem schopna dát jídlo, o němž předem s jistotou nevím, jak bude vypadat a chutnat...

Více o mém VELMI opatrném zkoušení nových jídel si můžete přečíst zde:

http://stastnyblog.wordpress.com/2011/05/27/mesic-stastnejsiho-jidla-„musis-to-aspon-ochutnat“/

0 0
možnosti

ppp

23. 6. 2011 11:05
hmm

Tak já jsem jako dítě byla taky nejedlík. Dodnes si pamatuju, jak mi každé sousto rostlo v puse, nekonečně dlouho jsem žvýkala, než jsem se odhodlala jídlo spolknout. Metoda "nic jiného nebude" na mě neplatila, bylo mi to totiž jedno, asi už jsem měla scvrklý žaludek a jíst sem jaksi nepotřebovala. Maminka vzpomíná, jak se mě v krámě ptala, co chci koupit a já pokaždé chtěla jen rohlík. Místo školky jsem byla u babičky a ta mi nandala na talíř a řekla, že dokud to nesním, nepůjdu ven, všechno marný. Až později ve škole jsem se trochu rozjedla ve školní jídelně se spolužáky a pak v těhotenství. Miminko jsem strašně chtěla a tak jsem si v hlavě usmyslela, že ho budu dobře krmit. Cpala jsem se libovým masem, zeleninou, rybami i mlékem, které bych dřív nepozřela. Nabrala jsem 25 kg a chutě mě už nikdy bohužel neopustily...

0 0
možnosti

IfčaX

23. 6. 2011 11:28
Re: hmm

Ano, tohle taky znám. Jako osmiletá jsem byla dva měsíce v ozdravovně. V té době byly v takovýchto institucích zakázány návštěvy. Rodiče se mě po návratu zděsili - přijelo dítě vyhublé jak z koncentráku s černými kruhy pod očima. Neplatilo nějaké "nechceš nejez". Prostě mi tam podávané jídlo nechutnalo, schovávala jsem je, jak se dalo, abych je pak někde vyhodila a neexistovala metoda, jak do mě dostat něco, co jsem nechtěla.

Taky mě dnes občas mrzí, že mi tento přístup k jídlu nevydržel. ;-D

0 0
možnosti

váš účet byl vzrušen

23. 6. 2011 7:45
Nechceš? Nejez.

0 0
možnosti