Ona

Diskuze

Příběh Katky: Přítel je na vozíku. Bojím se s ním zůstat i rozejít

Před dvěma měsíci se můj život otočil o 180 stupňů. Přítel se vážně zranil a naše do té doby jasně nalinkovaná budoucnost vzala za své. Ocitla jsem se v situaci, kdy se musím rozhodnout, jak dál, vím, že toto rozhodnutí musím udělat sama a pak si za ním až do konce stát.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

kača 2

21. 6. 2011 18:08
nic není ztraceno, tohle je jen začátek

Dobrý den, to že má váš přítel depresivní stavy je uplně normální, ale v žádném případě to není mrzák....můj táta je na vozíku už 16 let a je to naprosto schopný muž, který se dokázal postarat o naši rodinu lépe než by to dokázali někteří zdraví, také se mu to stalo při sportu, ale to ho nezastavilo. Se sportem pokračoval a udržuje se nadále. Váš přítel miloval horolezectví, má silné ruce, proto si myslím, že by pro něj byl ideální handbike (speciální kolo pro vozíčkáře), hlavně musí začít něco dělat, plavat, protahovat se, najít si vyhovující občanské sdružení a pustit se do aktivního života...

2 0
možnosti

yaneos

19. 6. 2011 11:12
Jako horolezec bude mít silné ruce

co kdyby začal dělat sporty pro vozíčkáře. Na rukách visel celý život - nebude těžké se v nějakém sportu prosadit. Uvidí výsledky, pochopí, že zas tokový mrzák není, že může dál žít. Holka, nebal to. Po čtyřech letech tomu vztahu dej šanci - pokud i Jarek bude chtít. Když z něj bude koule na noze, nebudeš mít jinou volbu. Ale to, jestli je ještě v šoku z toho, co se stalo nebo jestli svůj smutek hází na Tebe poznáš až za delší dobu....

0 0
možnosti

Lev__z-Rožmitálu

13. 6. 2011 23:57
můj bratranec j podobný situaci

ona má leukemii a navíc je to příšerná semetrika (respektive z ní bude časem) nezávidím

0 0
možnosti

lekaj

13. 6. 2011 21:08
tezka rada

To se muze prihodit kazdemu a je fakt asi rozdil, pokud lidi spolu uz maji deti a stane se to a pokud je jeste nemaji nebo nejsou ani svoji. To ji docela chapu, ze ve 24 letech bez deti je to rozhodovani tezke. Podle mne iniciativu musi prebrat ten kluk. Proste on ji bud musi rict, ze to nema cenu a at si jde po svem anebo naopak pokud oba citi ze je to na cely zivot, tak to spolu zkusit i z detma. Urcite je to lepsi situace nez kdyby na voziku byla matka a da se to podle mne zvladnout.

Pokud se clovek do takovehle situace nedostane, tak se to asi tezko da procitit a pochopit........ S detma je to jina vec. Ja sam mam deti, takze to uz by byla uplne jina kava, tam clovek preci jen kvuli detem uvazuje uplne jinak......

0 0
možnosti

Duke...Nukem

13. 6. 2011 19:42
tady je kazda rada draha..

:-(

0 0
možnosti

MayaMoya..

13. 6. 2011 19:18
Jsem si při čtení tohodle článku vzpomněla na

Larse von Triera a jeho "Prolomit vlny"...jinak nezáviděníhodná situace...sama teď opravdu nevím, jak bych se zachovala...asi bychse snažila zůstat a pomoci mu.

0 0
možnosti

sedici

13. 6. 2011 16:22
Nevim, jestli je to pravda.

Ale jedno vim jiste. 2 mesice jsou kratka doba a jakekoli rozhodnuti by bylo predcasne.  Pritel ted bude travit veskery cas mezi vozmenama a na karu si zvykne pomerne rychle. Horsi to bude pro Vas. Jenze pokud ho mate opravdu rada, tak ho behem pobytu ve spitale nebo rehabilitaku stejne neopustite. A za pul roku ten prvotni sok pomine a celou situaci uvidite uplne jinak.

0 0
možnosti

TylerDurdon

13. 6. 2011 16:34
Re: Nevim, jestli je to pravda.

na karu si sice zvykne, ale jakmile opusti vozmenske geto, tak bude taky uplne vyrizeny...predpokladam, ted lezi v nejakem spitale na spinalce, pak pomaze na pul roku rehabilitovat.Tam mu bude hej, vse se bude tocit kolem nej, spousta lidi s podobnym postizenim, vse bezbarierove...jenze jakmile se dostane do sveho prostredi, kde na vozicku budou maximalne propanbutanove bomby od babicky, tak teprve potom mu dojde, jak ze vlastne na tom vubec je....:-/

0 0
možnosti

chudacek.blbecek

13. 6. 2011 16:00
Moralisti

Achjo, nechápu, co se tady všichni čertí. Tak závažný úraz je opravdu velký zásah do života je snad jasné, že ji napadne co dál a jestli to vůbec zvládne. To je úplně normální a napadlo by to každého rozumného člověka. A rozhodně je lepší to uvážit, než se pořád tvářit i sám před sebou, že je všechno v pořádku a pak najednou otočit s tím, že takovou nálož prostě neunese. Ale jinak souhlasím s tím, že je příliš brzo něco rozhodovat, partner teď určitě trpí depresemi, jemu se konec konců změnil život mnohem výrazněji. Měl by chodit za psychologem a pokusit se s postižením vyrovnat. Pak se hladina ustálí a bude to zase něco jinýho. Ale znova opakuju, že každýho rozumnýho člověka by napadaly myšlenky, co dál. Rozum nakonec nemá moc společného s morálkou.

0 0
možnosti

qawadar

13. 6. 2011 16:07
Re: Moralisti

Ale tady prece vubec nejde o moralku, ja to chapu, ze je to slozita situace. Me se jen nelibi, jak kazdej(hlavne zensky) mluvej olasce az za hrob, ze je jen neco nerozhodi atd. A proste bum, stane se mu uraz a uz najednou to neni laska az za hrob, ale je treba se na to podivat logicky. ;-D

0 0
možnosti

Tkyn

13. 6. 2011 14:56
Možná...

Možná...

je příběh vymyšlený, každopádně může pomoci lidem, kteří jsou v podobné situaci, i když diskuse je tedy výživná, zvláště některé rezolutní názory.Zajímalo by mě koli lidí tu má přímou zkušenost s podobnou situací? Myslím, že  zdravý člověk o tom může těžko psát...nebo může, ale neví o čem píše. A soudit umí každý...Já se rozhodla srdcem, ale nesoudila bych nikoho kdo by to cítil jinak...ona to totiž není žádná sranda, aspoň ne na začátku.

Bylo mi 19 let , doma jsme měli třítýdenní mimino a chlap byl po pobouračce půl roku po nemocnicích...Zobli jsme si oba a málem to nedopadlo dobře.Teď je synovi 15 a doma máme monoski( na lyžování) a  tříkolku a na ní 7000km a tunu cestovatelských zažitků.

http://triptychmoto.blogspot.com/

0 0
možnosti

petronias1

13. 6. 2011 14:46
hmm těžké...

Doporučuji se rozejít, ač to zní dost tvrdě. Děcka ještě nejsou, a ty si určitě zaslouží plnohodnotné dětství.

0 0
možnosti

Katka1

13. 6. 2011 15:21
Re: hmm těžké...

Myslíte si, že děti nechodícího rodiče nemohou  mít plnohodnotné dětství? Jak se to projevuje? Snad se nedomníváte, že manželka pro samé přebalování manžela nestíhá přebalovat děti? Nebo jak? (P.S. Nerejpám, jen by mne to fakt zajímalo)

0 0
možnosti