- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Maximálně trochu živější a to bych neřešil. Můj syn byl taky hodně živé děcko, ale práškama jsme ho kvůli tomu nekrmili a k psychologovi jsme ho taky nevodili. Dnes má svojí rodinu a je v pohodě.
Rodiče do dětí cpou taková jídla a nápoje, že jídelníček je naprosto otřesný. Mnoho soli, mnoho cukru, mnoho masa, téměř žádná zelenina a ovoce (i když dovážené okurky by asi fakt bylo lepší dočasně vypustit)... Jak se pak člověk může divit, že dítě je například z přemíry sladkostí hyperaktivní? Další věc je třeba chemie, která se do dětí vpravuje. Zrovna vyšla knížka "doba jedová" - rozhodně doporučuji přečíst a zamyslet se, jak vlastně sami rodiče dětem škodí. Další věc - jak jsou děti neustále někde zavřené v nějakých prostorech - školka, byt, kroužek, tramvaj, auto... Jak často jsou děti venku a nejlépe na čerstvém vzduchu? Ta hyperaktivita má nějakou příčinu, a tou jsou rodiče, nikdo jiný!
a z čeho je hyperaktivní kojené miminko?
Očekávala jsem pod tímto článkem několik příspěvků typu: já bych na něj vzal pásek!, pár facek to spraví! dnes je hyperaktivní kdekdo, dřív stačilo dítě seřezat a byl klid! Ano, takto se k těm dětem přistupovalo, ano, ty děti vyrostly a dnes s námi žijí jako dospělí lidé. A vy jste se nikdo nesetkal s dospělým, který měl evidentně problémy pohybovat se ve společnosti, akceptovat pravidla slušného chování apod? Já denně potkávám spoustu lidí, kteří se neusmějí, jsou agresivní, neurvalí, sprostí, s emoční inteligencí 0. Protože hyperaktivita je většinou doživotní, jen se trochu změní její projevy. U někoho CNS úplně dozraje, u někoho ne.
Tak si asi budete muset lépe vybírat, s kým se stýkáte. Že z nevychovaných spratků vyrostou nevychovaní burani, to myslím nikoho nepřekvapí.
tak ta prvni hlavni fotka mi prijde dost hnusna (prekontrastena), nevkusna a divna. Klidne ji muzou davat k clankum o pedofilii.
WTF? Kdo to ma cist? Alespon nadpisy proboha!!!
ad František z druhého odstavce:
No to teda nevím. Kluk tluče okolní děti na potkání kvůli nesmyslům a psychložka doporučí nástup do školy až v osmi letech. Pravděpodobně proto, aby byl ve třídě ještě navíc největší a nejsilnější a ti o dva roky mladší se mu mnohem lépe mlátili.
velmi rychle ocitnete v sociální izolaci a bez špetky pomoci. Je to paradox: zatímco mírné, klidné, spavé miminko vám v kočáru každý rád pohlídá a povozí, řvoucího draka, která vás nenechal v noci vyspat, a ječí od rána znova jako jezinka, nikdo nechce. "Jemu se stýská po mamince", prohlásí všichni a prchnou. "něco mu je!" usoudí jedině výjimečně pečlivá babička. tak jako tak je výsledek stejný: neodpočatí rodiče, většinou matka, se řvounem na krku, ve druhém případě ještě s nálepkou krkavky.
S kočárkem se pak plíží bočními uličkami, či rovnou vyrazí přímo do lesů - kam jinam s malým hejkalem a jezinkou? Na občasné posezení s kamarádkou může rovnou zapomenout a se slzami v očích jen zdálky sleduje mladé maminky v cukrárnách a kavárnách, jak si spokojeně povídají s ostatními u stolu, dítě na klíně. No a když se dítě naučí chodit a mluvit, moc se to nezlepší. Naopak. Období vzdoru se promění v horor a střetů s okolím kvůli děcku přibude.
Pokud nemáte dobré kamarádky z minulosti, teď už si je neuděláte. Jít do mateřského centra na cvičení dětí je stres. Kromě toho, že vaše dítě neustále těká a odbíhá od předepsané činnosti, při kolektivní svačince se snaží ochutnat ze všech misek, jako ta holčička ze známé pohádky, což většina těch ostatních maminek od dětí (poslušných, oproti vašemu dráčeti neuvěřitelně pomalých a věčně na něco zírajících rozšířenýma očkama) nelibě nese. Pomalu začnete chápat, že v případě Kuřimské kauzy nešlo o týrané děti, ale týranou maminku - měla-li takové výlupky, jako je ten váš, a byla na ně sama, pak jí nic jiného, než zavřít je do komory na zámek, nezbylo. vlastně byla ještě dost starostlivá, že je sledovala chůvičkou.
Školka a škola - tam to všechno jen pokračuje, pokud nemáte to štěstí, abyste natrefili na pedagogy hodné toho jména.