- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
abych ji přišel uvařit polívku?
Předloni mi nečekaně umřela maminka a na jejím pohřbu se objevilo hned několik jejích přátel, se kterými se předtím léta neviděla. Protože pořád měla pocit, že na to má dost času, a že se jim ozve, "až někdy" se to bude hodit...
Myslím, že člověk má (hlavně u těch dávných přátel z dětství a dospívání) tendenci předpokládat, že tam někde pořád tak nějak jsou a "časem" si zase zavoláme nebo napíšeme. Jenže oni tam pak už být nemusejí.
Více na tohle téma si můžete přečíst na mém blogu:
http://stastnyblog.wordpress.com/2011/04/29/nejhorsi-druh-prokrastinace-kdyz-odkladame-sve-vztahy/
To je hodně naivní článek. Né že by ty rady byly špatné. Ale prostě život je velice komplikovaný a tyhle blbůstky jak z bravíčka téměř ničemu nepomůžou. Mít kvalitní přátele je především věc diplomacie.
Tedy ja jsem generalne diplomat, ale ke svym blizkym kamaradum mohu mluvit otevrene.
Ano je to tak, ale jde o všechny přátele, ne jenom o kámoše :)