Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Diskuse k článku

Zastavte syndrom vyhoření dřív, než ublíží vašemu zdraví

Už nemůžu dál. Přesně tato věta nejlépe vystihuje postižené syndromem vyhoření. Jsou to lidé, kteří jsou prací tak vyčerpaní, že ztrácejí energii, nemají z ničeho radost, a navíc se u nich začínají objevovat zdravotní potíže.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Ell

Nejen pomáhající profese

ale i běžné profese,jako třeba asistet/ka "někoho",nebo administrativní pracovník,i tyto lidi může potkat syndrom vyhoření.Pracuji jako asistentka ředitele.Platově jsem na tom fakt bídně.Nepracuji tu dlouho,ale když jsem nastoupila,byla jsem plná ideálů,jak tvrdě budu pracovat,jak budou moje schopnosti využívány.Moje předchozí profese byla velmi náročná,každodenní kontakt s lidmi,prezentace a mnoho jiného.Studená sprcha přišla během prvního měsíce,když jsem zjistila,že nemám co dělat.Člověk během chvilky hodně rychle zakrní,když nejsou využívány jeho schopnosti.Nejhorší ale je,když ještě v kanclu potkáte naprostého de.bila kterému chybí profesionalita a vyjít s ním prostě nejde.Základní slušnost?Chybí.Když týdny nejste využívány,pochváleny,jste zhnuseni z kolegů,dostaví se pocit bezmoci,neschopnosti,zbytečnosti.Přichází vyhoření.Byly dny,kdy jsem usínala i ve stoje,byla psychycky na dně a naprosto vyčerpaná.Lékař?Poslal mě k psychologovi.Raději hledám nové misto,ta jsou ale minimálně.

0/0
9.5.2011 9:18

Inkvizitor Johny

Pomoc

Doutnáte -> jdete za praktikem a ten vám řekne, co ho otravujete, že on toho má taky plný zuby. Pošle vás k psychologovi -> Psycholog si něco mumlá a pak se rozbrečí, že už dál nemůže ;-D

0/0
8.5.2011 23:15

Vážný

Reálná pracovní doba

Podle analýz má ČR nejdelší reálnou pracovní dobu v EU. (Včetně započtení prce doma, telefonátů domů apod.)

Na západě (v SRN) je to lepší,protože musíte kvůli odborům i úřadům po 8h vypadnout z práce. Ale stejně řada lidí dělá ještě večer z domova.

0/0
8.5.2011 0:04

Toranoko

Re: Reálná pracovní doba

a taky myslim nejmin svatku :-/

0/0
8.5.2011 20:57

jolen

Re: Reálná pracovní doba

to je sice možné, ale produktivitu práce třetinovu...něco je tu špatně?!!

0/0
8.5.2011 21:33

MrViki

Re: Reálná pracovní doba

Víte jak se ta Produktivita počítá?

0/0
8.5.2011 21:59

kostej_

Re: Reálná pracovní doba

Asi to bude nefunkčním zákoníkem práce.

0/0
8.5.2011 22:16

Kreaturah

Za syndrom vyhoření může vždy šéf!

A nebudu používat přívlastků, jelikož zy ta, které bych na konto některých šéfů použil, by mi sebrali dukáty, ba i zablokovali účet, jen by to hvízdlo! Rv;-D

0/0
7.5.2011 21:27

Kartony

Jak poznám, že mám syndrom vyhoření?

Je mi 79 let.

0/0
7.5.2011 17:05

Okna babyboxu dokořán

Re: Jak poznám, že mám syndrom vyhoření?

tak to už jsi dohořel :-P

0/0
7.5.2011 17:51

ivoš

Re: Jak poznám, že mám syndrom vyhoření?

Až se začneš těšit do penálu. Tedy pardon, pokud tě to uráží.

0/0
7.5.2011 19:45

Satyriana

Re: Jak poznám, že mám syndrom vyhoření?

Pokud si neděláte legraci (znala jsem dobrého programátora po sedmdesátce, proto reaguji), jde spíš o celkovou únavu a potřebu kratších pracovních dob. Duševně pracující mohou fungovat do devadesátky úplně v pohodě. Známý je soucit prof. Vondráčka, když slyšel na schodech za sebou funění a otočil se na kolegu, mladšího o víc, jak dvacet let: "To znám, dech, klouby... Ale po sedmdesátce to přejde!" :-) Co jsem si všimla, po 75.roce člověku znatelněji ubydou síly. Mozek může fungovat dobře, je potvrzena schopnost učení, reakční doba atd. podobně zachovalá, jako třeba u čtyřicátníků, ale ten materiál ostatní to kazí.

Ubývají ale lidé, s nimiž si můžete rovnocenně sdělovat dojmy a starosti - vrstewvníci zůstali pozadu, mladí nerozumí některým bezděčným obratům, přirovnáním, vtipům, vysvětlením. Nemají tak kvalitní rozhled, vzdělání a samozřejmě zkušenosti. Takže nikoliv vyhoření, ale klasická výjimečnost, nesoucí samotu.

0/0
8.5.2011 9:37

Kozel_

Re: Jak poznám, že mám syndrom vyhoření?

S věkem klesá výkonnost i u duševní práce. Ale určitě někdo by programovat mohl, pokud to dělal celý život. Učit se nové, jiné věci by asi byl problém, ale dělat to, co umím, to v tomto věku určitě jde.

S tím učením v pozdějším věku je problém. U učení se cizímu jazyku v 50 zjistíte, že už paměť není taková. Třeba se něco naučíte - denně zvládnete méně než zamlada. Horší problém je zapomínání, zapomínáte rychleji, musíte stále opakovat - a stejně to zapomínáte.

Když jsou různé příručky, jak se učit cizí jazyk, tak někteří tvrdí, že na věku nezáleží. Není to pravda, na věku záleží strašně moc. Ono totiž u jazyka taky platí, že nemá cenu se naučit jen nějaké minimum, že i to nějak využiju. Ne, chce to znalost určitého stupně, aby byla využitelná, jinak to je ztrátová investice.

Spíš si myslím, že ve vyšším dospělém věku či stáří má člověk slevit z požadavků na sebe. Když se něco učí, tak to brát jako normální, že to jde pomaleji, že rychleji zapomíná. Nemít přehnané požadavky na sebe.

0/0
8.5.2011 11:18

Kozel_

Re: Jak poznám, že mám syndrom vyhoření?

Stejně mi přijde hloupé, když někdo po 50 se bude trápit nad tím, že už neběhá tak rychle jak ve třiceti. Po 50 jde docílit ještě vysoký výkon, ale nemá cenu se trápit tím, že ubývají síly. Lepší je umět zvolnit. Běhat pro zdraví a potěšení, ne na výkon. Podobně i další věci. V tomto věku už lidi ledacos dokázali, tak jednat uvolněně, jako člověk, co už nemusí.

Po šedesáti lze i operovat, ale v sedmdesáti už většina chirurgů asi neoperuje, nebo ne špičkové operace. Řada mladších přejde na jinou činnost, místo břišních operací jen vyřezávají v ambulanci mateřská znaménka, nebo vedou poradnu, dělají konzultanty.

0/0
8.5.2011 11:23

wrah

Re: Jak poznám, že mám syndrom vyhoření?

V období 50-60 let se u chirurga jaksi očekává vrchol schopností. Ale to, že již chirurg v 65ti letech nepodá sám optimální výkon neznamená, že nemůže předat ohromné zkušenosti mladším. Ale u většiny povolání si šéf firmy bere za vrchol 50 let a starší lidé končí na pracáku. A přitom padesátník rozhodně může dělat spoustu věcí. Řidič může řídit, programátor můe programovat (a pokud byl špička před 20ti lety, tak často pomůže fintami, které mladý nezná), fakturant fakturuje rychleji než mladý.. Snad jediný kdo nestíhá je skladník, nezvládá již tahat tuny zboží. Ale stačí k tomu dodat dvakrát týdně brigádníka za pár kč..

0/0
8.5.2011 20:07

Toranoko

Re: Jak poznám, že mám syndrom vyhoření?

To je ale taky relativni, da se s tim hodne pracovat - napriklad lide, kteri opravdu umi pracovat s mysli, se tomuto vyhnou - ale souhlasim, ze je to scenar vetsiny zapadni populace - a taky to chce nebyt soustredeny na vykon, ale proste prijimat zivot takovy, jaky je, paradoxne, kdyz vam na uspechu v dane oblasti az tak moc nezalezi (jste emocionalne odpoutani), vetsinou se dostavi :-)

Myslim, ze je spis potreba naucit se vyuzivat jinou formu energie, me se toto napriklad stalo s fyzickou kondici kolem tricitky (u zen se hodne meni, a takova ta vybusna casem vymizi) - taky jsem musela najit cestu, jak to akceptovat - coz ale automaticky neznamena upadek fyzicke kondice, jen jeji vyuziti jinym zpusobem.

0/0
8.5.2011 20:20

Okna babyboxu dokořán

Přečetl jsem si první tři věty a

uklidnil se že syndrom vyhoření mi nehrozí, paráda :-P

0/0
7.5.2011 16:43

Satyriana

Syndrom vyhoření nejčastěji

najdete u pomáhajících profesí, od učitele, zdravotní personál, přes policisty a atd. Jak bylo řečeno, také u manažerů a dalších s velkou zodpovědností a jistou závislostí na interpersonálníhc vztazích. stačí pouhá pochvala, uznání za to, co děláte, a jste schopni hory přenášet. Místo toho se spíš potkáte se šikanou, podrazy, závistí.  Rozumím konkrétním lidem, proč mají nutkání chovat se jako mrchy,  ale nechápu, proč mu podléhají. Osobně jsem se nikdy nemstila, ale i když se vědělo, že časem  postoupím nad některé lidi, zažila jsem pro mne nepochopitelné věci.  Vlastně je to logické, protože od těch méně schopných, kterým mohlo být jasné, že jim vidím do žaludku.

 Mám výdrž, jinak bych v životě vyhořela mnohokrát. Mám skvělé zázemí, ale je fakt, že už bych se dneska na tu námahu a dřinu prosadit práci, aby bavila, nejradši krajcvajc... :-/

0/0
7.5.2011 16:09

Kreaturah

Re: Syndrom vyhoření nejčastěji

R^ Naprosto přesné. Vím o čem mluvíte.

0/0
7.5.2011 21:32

f0rr35t

Re: Syndrom vyhoření nejčastěji

R^ Úspěch se u nás neodpouští. A nemusíme se bavit jen o penězích, stačí něco umět líp, to bohatě stačí :-/

0/0
8.5.2011 1:17

Toranoko

Re: Syndrom vyhoření nejčastěji

Ja jsem ted byla na nejlepsi ceste k vyhoreni - a z vlastni zkusenosti vim, ze clovek opravdu byva dost precitlively, dost veci, ktere bych jindy resila s prehledem, jsem najednou brala jako ranu pod pas, nebo neuspech...

Vzdycky jsme v praci meli velice slusny kolektiv, zadne podrazy, naschvaly, apod. - a tudiz jsem mohla sledovat spis tu promenu sveho vnimani... nakonec me ani ta pochvala, ani treba financni "pochvala" nedokazaly motivovat, tak nejak jsem ztracela smysl celkove.

Nastesti je to ted lepsi, naordinovala jsem si dovolenou a jsem pevne rozhodnuta proti tomu bojovat ;-D

0/0
8.5.2011 20:24

Sara13

Syndrom vyhoření ve vztazích

Přesně na mě sedí věta, že se do všeho hrnu s nadšením. Bohužel ta realita je někdy opravdu drsná. Kvůli dvěma malým dětem se nemůžu věnovat tomu, čemu chci. Nemám kde získávat energii. Mám pocit, že jen vydávám a vydávám. Kvůli tomu jsem vlastně odešla od manžela. Neměla jsem sílu řešit ještě jeho problémy. Velmi zjednodušeně řečeno. A protože jsem otevřená a pravdomluvná, rozhodně jsem mu nic nechtěla dělat za zády. Byla jsem ale hodně naivní, když jsem si myslela, že si v pohodě někoho najdu. Ano, vždy je v okolí nějaký muž, ale okolnosti všechno válcují. A je jedno, že si rozumíme. Najednou mám pocit, že vůbec nezáleží na nějaké shodě. Takže na čem vlastně záleží? A tak nemám sílu na nic. Jen přežívám ze dne na den, dělám to co musím, vymýšlím program pro děti, ale uvnitř mám jen prázdno. ;-(

0/0
7.5.2011 15:18

mam.kvalitni.nazory.2

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Problem je v tom, ze v zivote ve skutecnosti prakticky nezalezi na nicem. Dulezite je proto zivot zit, tj. jedinou smyslnou odmenou v zivote je smich / radost. Tudis si kazdy den musite najit neco maleho, neco co Vam udela radost, neco/nekdo kdo vas aspon na chvilku rozesmeje, udela stastnou. To jedine ma hodnotu a smysl. Vasi prazdnotu chapu, nebot jsem ji sam zazil a jeste ted se z ni vyhrabavam. Po kruckach, ale jde to a je tam progres ze ktereho zacinam mit dobry pocit.

Staci jen vydrzet, nevzdavat se a tak, jak nam zivot haze pod nohy klacky, tak stejne tak nam nekdy primete do cesty i osobu, nebo prilezitost, ktere kdyz se chytime, tak se z propasti muzem vyhrabat.

Takze to nevzdavejte, protoze ta prilezitost, nebo clovek, driv nebo pozdeji prijde. Kdyz prisla ke me, prijde i k vam.

Navic mate deti. I kdyz se Vam ted zda, ze do nich hodne investujete, casem se to otoci a Vase investce se Vam vrati.

0/0
7.5.2011 15:33

Sara13

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Děkuji... Já vím, vím, že bude líp, jen vědět někdy nestačí a vše na mě padá. Potřebovala bych vypadnou.. dělat něco šílenýho. Jezdit na bruslích do padnutí, hrát voliš nebo odjet na jachtu a objíždět zajímavý místa. Potřebuji dělat něco, u čeho odložím hlavu. A to něco potřebuji dělat tak týden, aby to mělo dlouhodobější efekt. Bohužel týden nemám a mít nebudu. Nemám před sebou nic, na co se těším... A to mě NIČÍ... :-(

0/0
7.5.2011 15:57

mam.kvalitni.nazory.2

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Jste matka samozivitelka bez rodiny, ze nemate kam dat deti? Protoze nerozumim tomu, proc byste nemohla nekam vypadnout, kdyz Vam to pomuze.

0/0
7.5.2011 19:39

jozko skocdopole

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Ano, nemam na najem a na jidlo kvuli predrazenym cenam a uctum za vsechno,  přestoze dřu jako kůň, ale budu se chlámat jako kráva .

0/0
7.5.2011 16:39

Hufo

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

však, tím dobře nakrknete všechny ty, co se už těší jak si nabijete ústa a že někdo bude na tom hůř než oni. takhle je dobře zmatete a potáhnou jinam.

0/0
7.5.2011 18:00

mam.kvalitni.nazory.2

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

zment praci, zvyste prijem, zvyste kvalifikaci, nebo se zbavte vsech vydeju, jdete do levnejsiho a pod. nac si drzet neco, co vas zbytecne vycerpava?

0/0
7.5.2011 19:36

ivoš

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Skvělá rada. Zvyšte příjem - legálně jak? Zvyšte kvalifikaci - ono to něco stojí, a já na to nemám, navíc mi nikdo nezaručí, že se v novém oboru "chytnu". Zbavte se všech výdajů - tj. hurá pod most, a tamhle roste šťavnatější tráva. Voni naivko...;-D

0/0
7.5.2011 19:43

Haluzorium

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Clovek vydrzi vsechno a vsechno se da prekonat.

Pred mesicem jsem prisel o praci. Hned vzapeti jsem dostal vypoved z najmu, protoze jsem nemel jak platit. Pribuzne ani ochotne pratele nemam.

Skoncil jsem na ulici.

V pondeli jsem nastoupil do nove prace, mam o 30% vyssi plat nez predtim. Zatim spim v parku. Pristi tyden dostanu zalohu na prvni plat, najdu si jeste ten den najem a zacnu opet zit. Ted je to strasne tezke, ale nevzdam to.

Sedim v Mekaci na wifine zadarmo a pred chvili me potesila spanelska rodina, ktera nechala na stole netknuty caj. Nejedl jsem od ctvrtka, ale mam praci a nejsem prinucen krast ani zebrat.

0/0
7.5.2011 22:05

mam.kvalitni.nazory.2

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

V prvni rade vam doporucuji neutracet celou vyplatu na chlast a na devky, nebo na novy mobil kazdy pulrok. Kazdy normalni clovek by si mel v prvni rade prvni penize ukladat jako pojistku na preklenovaci obdobi a vytvorit si rezervu, aby dokazal bez prazit 6-12 mesicu. To, ze prijdete o moznost spat kdyz prijdete o praci je docela soda.

Trochu financiho vzdelani by vam neuskodilo. Pro zacatek doporucji nejake knihy.

0/0
7.5.2011 22:59

Toranoko

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

hm, tak myslim, ze ten nick nebude uplne ono ;-D Jak vy vite, za co pan utracel ci neutracel ? Ja osobne bych taky 6-12 mesicu z nasporeneho neprezila, ale vim, ze bych si poradila, mam to ozkousene.

A rozhodne nechapu, proc by vas pohled mel byt spravnejsi nez muj anebo muj nez vas - ty financni doporuceni jsem cetla, ale proste s nimi nesouhlasim. Naopak, dost casto vnimam daleko sirsi souvislosti (moznost nastolit v zivote zmenu, kterou byste v zivote neudelal sam od sebe s "jistotou" nasporenych penez) - a uz se mi mnohokrat potvrdilo, ze ani kdyz se timto vsim ridite, nemusi to vuuuubec nic znamenat - kdyz je potreba, zivot vas proste poradne nakope, a branit se tomu nelze ;-)

0/0
8.5.2011 20:38

Satyriana

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Zatím bych se vykašlala na nájem, zkusila ubytovny (není jisté, že z práce nevypadnete ve zkušební době, takže šetřete). Při delším pobytu i v Praze najdete ubytovnu pod stovku na den. Jídlo by se mohlo dostat v nějaké Naději nebo zkusit požádat o výpomoc v nějaké restauraci, jídlo za pomocnou práci. Holt průser a chudoba - ale nejde o vyložené ponížení ani žebrání. Pokud by Vás nekdo chtěl ponížit, je to blb s mindráky a nemá cenu se tím zabývat.

0/0
8.5.2011 9:44

Satyriana

co zapomněli doporučit

V první řadě zapomněli v článku doporučit supervizi. Čas, který vám zaměstnavatel zaplatí, abyste se supervizorem prošli svou práci, vztahy, problémy. Můžete si ho zaplatit i sami.  Některé profese mají mít šanci na supervizora prakticky ze zákona.

Dále je dobré mít doma skvělé zázemí. jednou frflá on, jednou ona nebo si s dospělými dětmi řeší problémy a radí navzájem. Dobré jsou i kamarádky-kamarádi, potom ale nemůžete vědět, kdo poruší mlčenlivost a odkud se vám stesky vrátí. Kolegy bych do toho moc netahala, může se jim vaše svěřování hodit.

také můžete přispět k tomu, aby se na pracovišti chválilo. začněte třeba sami. Mimochodem, kdy naposled jste k někomu hovořili s uznáním? je to nakažlivé, i když se okolí snaží bránit. Uznání nebo pochvala by mělo být i součástí většiny výtek - a vzbudí to snahu o nápravu do budoucna.

Pokud by to trvalo měsíce jako občas mně, je tu škodič na podobné nebo vyšší pozici. Pokud tohle nevyřeší šéfstvo, jděte. Dobří půjdou za vámi během pár týdnů.

0/0
8.5.2011 9:55

mam.kvalitni.nazory.2

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

To co tady pisete jsou neskutecne vymluvy. Kvalifikaci si lze zvysit nebo zmenit studiem, nebo samostudiem. Rict, ze nemate penize na studium je .... ani nevim jak to slusne nazvat. Kazdy kdo je evidovan na socialce ma penize na to, aby si dovolil koupit nejake knihy a po vecerech studovat. Ja prijdu z prace a studuji. V praci se zdokonaluji. Kazdy si muze vybrat co bude delat mimo praci. Mate moznost na sobe makat, nebo se na to mate moznost vykaslat a zajit s "kamarady" do hospy, kde budete nadavat na to jak jste ubohy. Dnes jsem si secetl, ze jsem svuj prijem za poslednich 10 let zdvacetinasobil. Ano, ctete dobre. Muj prijem je ted 20x lepsi nez pred 10 lety. Prave tento rok studuji (doma, sam, platim si lekce) posledni latku, abych svuj aktualni prijem pristi rok zdvojnasobil. Ovsem ano. Stoji to usili, hodne usili, hodne casu, hodne odrikani. Ale vim, ze od prisitho roku budu v klidu a vysmatej. A mluvim o 6 cifernem prijmu.

0/0
7.5.2011 23:09

patte

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

taky se musím pochlubit: od roku 2000 mám plat stále stejný.:-/

0/0
8.5.2011 18:40

ivoš

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Ale právě to je třeba dělat. Ještě nejste tak hluboko, abyste pochopil, že člověk, který už nemá co ztratit, se taky nemá čeho bát - a je mnohem svobodnější. Ujišťuji vás, že vím, o čem mluvím.

0/0
7.5.2011 19:39

Toranoko

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Tu nejde o chlamani, ale o drobnou radost, a hlavne rozhodnuti, co chci zit (dlouhodobe)

Situace je takova, jaka je, a vy si vybirate postoj k ni - bud viru a duveru, nebo pochybnosti a skepsi...

Ja taky tak zila, a to prozreni prislo najednou, neplanovane, v jednom okamziku - vim, ze jsem si tenkrat uvedomila, ze at ke mne prijde cokoli, posuzuju to pouze z hlediska penez - priklad - nekdo me pozval na vylet - a moje prvni reakce "na to nemam" - ale nebylo to po zhodnoceni, proste uz zvyk, strach, automatismus... neschopnost do neceho jit, protoze ta myslenka, ze nemam, me uplne svazovala.. a v ten moment jsem se rozhodla, ze tohle zmenim...  jakmile jsem zmenila nahled, zacaly prichazet prilezitosti, nekdy to chce odvahu (doprat si bez vycitek neco na ukor "prakticna"), ale po pevnem rozhodnuti zmena prijde - i kdyz mozna z necekane strany, neplanovane...

0/0
8.5.2011 20:32

Satyriana

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Milá Sáro, to nebylo vyhoření, ale krize, kterou jste nepřekonali. Je to škoda, rozvod pomůže jen u moc těžkých problémů, jinak platí, že by se mělo hnízdo pro děti i pro ty dospělé uchovat jako prvotní a nejdůležitější věc. Blbé je, že lidé podceňují pomoc někoho třetího - čímž nemyslím kamarádky, které rády poradí, abyste byla svobodná jako ony. Poradna by Vám snad pomohla. Jenže dostat tam muže...Teď abyste zastávala obě role - i když se tatínek někdy objeví a platí, ze všedního života vypadl. A Vy jste rozvodem postižená i pro tu vnitřní samotu a břemeno nemožnosti se kdykoliv svěřit, poradit. Jistě jste už poznala, že mužské Vaše starosti prostě nezajímají. Ti chtějí partnerku hlavně pro sebe, péči o něj, zájem o něj. Vyrovnanější šance máte jen s otcem s dítětem v péči. Anebo udržet a rozvinout přátelství s exmanželem - stejně Vás  s ním dál pojí i "nebezpečí" (nevíte, kdo z vás dvou to bude potřebovat) vyživovací povinnosti, možnost změny péče o děti (třeba nemoc) atd.

0/0
8.5.2011 9:27

Toranoko

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

Naprosto presne ti rozumim.. s tim rozdilem, ze ja jsem dlouho bez partnera..

Ona nestaci shoda, protoze shoda je casto prehlizeni svych potreb na ukor druheho... zalezi na tom, co mas v srdci, v sobe... a kdyz je prazdno, je lehci to objevit, nez kdyz je plno, i kdyz cesta trnita, a s mnoha propady kolikrat..

Ale jde to... jde...

0/0
8.5.2011 20:26

dscs

Re: Syndrom vyhoření ve vztazích

odkopnout manzela, rozbit rodinu, prirpavit deti o tatinka jen proto, ze se cloveku nechce jeste pomahat druhemu (coz je rece soucasti manzelskeho slibu)? to mi prijde desne

0/0
9.5.2011 1:29

mobidik

Zaměstnanci v ČR pracují mnohde mnoho hodin.

Ano, máme zákoník práce, 8  hodin čisté práce. Tak 30 minut i více se do práce dojíždí, 30 minut před začátkem a po ukončení pracovní doby vyžaduje někde zaměstnavatel na přestrojení, vyzkoušení stroje, počítače, atd. Oběd a svačina se nadělává, to je 2x 30 minut. Někde mají i udělaný personální audit na využití pracovní doby, když si jde dělník nabrousit nástroj, tak nepracuje, to je prostoj, když se pracovník prodeje ptá ve výrobě, zda zakázka bude hotová v termínu, je to také prostoj, tuto informaci měl dostat. atd. To se také nadělává. V 55 letech je nyní zaměstnanec pro zaměstnavatele mnohdy již neperspektivní, starý  a propouští ho. Co budou lidi dělat, až budou chodit do důchodi např v 67 a déle, kdo je zaměstná? To v zahraničí, tedy ve vyspělé Evropě prý není.

0/0
7.5.2011 14:21

Kozel_

Re: Zaměstnanci v ČR pracují mnohde mnoho hodin.

Tak v Praze málokdy seženete práci, aby bylo dojíždění třeba jen 35 minut cesty (ne čisté jízdy, počítám vč. cesty na zastávku, rezervu na čekání na spoj atd. Tedy celkový čas mezi zaklapnutím dveří bytu a příchodem do firmy). Oběd je 30 minut, někde se ale povinně drží přestávka hodinu, i když se třeba najít za 15 minut v jídelně v budově. Zcela běžné jsou různé neplacené přesčasy, tj. zohledněné v platě. Klidně u lidí s platem 20 tisíc brutto.

0/0
7.5.2011 15:47

mam.kvalitni.nazory.2

Re: Zaměstnanci v ČR pracují mnohde mnoho hodin.

Pracuji v Praze e nikdy jsem nezazil, ze by prescasy byly povinnou zalezitosti. proste kdo chce, prescasy nedela. kdo je vul, prescasy dela.

0/0
7.5.2011 19:40

TrueRobos

Re: Zaměstnanci v ČR pracují mnohde mnoho hodin.

To jste šťastný člověk = máte kliku na management. Divil byste se, v kolika "firmkulturách" je zakořeněno to, že kdo nedělá neplacené přesčasy, je flákač a při dalším kolu vyhazování jde.

0/0
7.5.2011 21:45

Toranoko

Re: Zaměstnanci v ČR pracují mnohde mnoho hodin.

Zalezi hodne na tom, jak jste "mobilni" s bydlenim - ja si hledala byt (najem) vylozene tak, aby to do prace byla ta pulhodka - ze zkusenosti vim, ze mi to usetri neskutecne mnoho dalsich problemu - potrebu vstavat brzo, pozdni prijezdy, nemoznost zaskocit si domu pres poledne, nemoznost dojit rano do prace prochazkou do hodiny, apod.  d|riv jsem jezdila i hodinu, po prvnim bydleni do pul hodky uz jsem proste toto stanovila jako fixni pozadavek

Takze kdybych nahodou ted pracovala na druhem konci Prahy, s nejvetsi pravdepodobnosti se bud prestehuju, anebo hledam praci zas v dojezdnosti, nebo alespon castecnou moznost prace z domova.

0/0
8.5.2011 20:45

jozko skocdopole

Nasledek teto dnesni "vyspele" spolecnosti

ktera si vytvorila novodobe otroky. Jenom mnozi to jeste nevidi  . . .

0/0
7.5.2011 14:11

mam.kvalitni.nazory.2

Re: Nasledek teto dnesni "vyspele" spolecnosti

R^

0/0
7.5.2011 15:33

Kozel_

Syndrom vyhoření, co to je?

V podstatě jde o pracovní přetížení, které vede k naprostému vyčerpání a pocitu prázdnoty, nezájmu o cokoli. Nemyslím, že by vyhoření bylo z velkého množství práce, která člověka baví, uspokojuje a naplňuje. Spíše k tomu vede stres - ze strachu, jestli něco stihnu či dokážu, ze strachu, jak člověk ocení šéf (co je platné skvělý výsledek, když se nebudu líbit šéfovi), pak asi ubíjí i různé přetvářky. Profesionální chování, kdy se člověk tváří, jak ho něco baví, zajímá a pravý opak je pravdou.

Syndrom vyhoření kupodivu neměli lidi dřív, co pracovali v zemědělství, ať na svém hospodářství, nebo jako čeleď za nevelký peníz. Pracovalo daleko více než 8 h denně. Ke stresu si přispívají open space kanceláře, kde zcela záměrně člověk nemá nejmenší soukromí.

Pokrok nepřináší jen pozitiva. Samostatný švec, toho mohlo bavit, jak někomu ušije boty. Dělník u pásu, který přitloukal levý podpatek a nic jiného, za směnu stovky těchto úkonů, toho to bavilo asi sotva. Je zcela v pořádku, že některé

0/0
7.5.2011 13:45

Kozel_

Re: Syndrom vyhoření, co to je?

práce člověka nebaví, např. jak ta práce u pásu. Blbé je, pokud ta práce není časově limitovaná a pokud člověka nutí, aby v rámci firemní kultury každému tvrdil, jak ho ta práce baví. Dál tu jsou školení, kde lidem vtloukají do hlavy, že pokud je práce nebaví, nejsou v pořádku.

Já tvrdím, že u určitých prací je v pořádku, že moc nebaví. Bavit můžou leda omezence, ne myslícího člověka. Baví leda tvůrčí práce, ne mechanická rutinní práce. To pochopitelně platí i pro místa v kancelářích.

Takže špatná pracovní náplň, špatné pracovní prostředí, různé buzerace nyní nazývané firemní kultura, to lidi deptá a vede k těmto příznakům. Práce jako taková, nejde-li o vyloženou nádeničinu jak u pásu, tak člověka tak neničí a nevysílí.

0/0
7.5.2011 13:49







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.