- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Neznám nikoho, kdo by si před jízdou sedlal kolo.
Do Prahy si přijedu zaběhnouti marathon,doprava bude odkloněná a místa bude dosti...Jinak to je spíše pro hazardéry...
když jsou lemované tabulkami "cyklisto veď kolo", dále chodci, bruslaři, čoklaři a čoklími výkaly. To je pak lepší jet autem
ty znacky se daj ignorovat, coklaru ktery delaji delsi prochazky (dal nez na zaprazi baraku nebo okolo domu) zase tak moc neni a co mam zkusenost, tak ty ktery jo, tak jsou docela ohleduplny. Bruslari jsou jen na par usecich, kde je dobrej asfalt, jinde to s bruslema nejde, takze ty uz vubec nejsou problem a chodci tak v centru, ale tam jsou prirozenou soucasti chodniko-cyklostezek. Dohromady je jedinej problem lenost slapat, radeji si proste vezes prdylku autem, priznej si to.
pěšky to mám 13minut ale musím přes železnični nadchod a po silnici na kole 19 minut ale ne ráho za silného provozu
V Holandsku nebo Belgii je běžné, že do práce jezdí lidi i ve velkých městech. Městská kola, terén v podstatě rovinatý, oblečení - ti lidé jedou klidně v obleku nebo Židé ve svých kaftanech. Je tu pár otázek, kam dát kolo během pracovní doby. Nechat venku, např. v Praze, to je dosti problém. Nejen kvůli případnému dešti, ale hlavně zlodějům - jednak kol, pak příslušenství na kole. Asi se u nás krade víc než v Nizozemí, u nás oproti nim nejsou všude stojanky, ke kterému je možno kolo přistavit a zamknout.
Oblečení - pokud se někdo může převléci, tak není problém jet ve sportovním oblečení jak prof. Pafko a v práci si vzít doktorské oblečení. Ne každý má ale k dispozici šatnu (v open space se převlékat by působilo divně), problém je i jak si vzít s sebou např. oblek, košili, kravatu. Vozit v batůžku na zádech (a co když to zmokne?).
V Beneluxu jezdí klidně v obleku, ale i to chce zvl. vybavení např. pro déšt a zimu. Kolo s blatníky, co neocáká, oblečení, které dokonale ochrání před vodo
Pak ještě rovinatý terén, kde se moc nespotím. Co je platné mít bílou košili a oblek a kravatu, když budu spocený. Pokud má někdo možnost sprchy v práci, OK, ale to není většina lidí
Další kapitolou jsou bezohlední čeští řidiči. Potom, v Beneluxu mají jízdní pruhy, kde chodec nemá co dělat. U nás v cyklosteskách se motají bruslaři a chodci a pravděpodobnost srážky je ještě vyšší jak na silnici. Cestovní rychlost tu určitě není 20 km/h, to v Podolí podél Vltavy docílit nejde ani náhodou.
V takové Praze nejse jen o bezohledné řidiče a hustý provoz na silnicích, jde i o dost velké vzdálenosti, kde metro je rychlejší.
Těch důvodů je víc, osobně mi to na kolo moc po Praze nevychází, i když vidím řadu možností, kdy to možné je (venkov, v Praze - v klidné části, kratší úsek, možnost uklizení kola do firmy, možnost převléknutí či sprchy atd,.).
městské kolo mám a jezdím na něm po praze (vlastním i "lepší kolo na dálky" a automobil) na městském ošuntělém kole jste pro lidi v autech "socka", co nemá na auto a dávají vám to najevo dost nevybíravě (už mě sejmula ženská v autě, škodu uhradila-25k-výstraha pro motoristy;-)) a chodci se s váma taky nemazlí, i když jedete sebepomaleji, použijete zvonek či poprosíte o uvolnění... chce to hodně trpělivosti, velkou lásku ke kolu a svobodě, kterou kolo poskytuje a vědomí, že češi jsou dost velcí hulváti...
To mi povidej, dneska jsem vyjimecne byla nucena jet pres mesto a valila jsem voci, jak jsou ti ridici nervozni a protivni. Behem ctvrt hodiny dva jeli na cervenou (mimo jine veci, ktere jsou v mezich zakona, ale ne slusnyho chovani). Asi si jako cyklista ziju na ruzovym oblacku, kdyz se autum vyhybam.
ani omylem. Když pominu svou neochotu hledat libovolné cyklostezky v místech, kudy vede klasická a dostatečně široká silnice, ze které bych musel naprosto zbytečně sjíždět, pak se na silnici cítím rozhodně bezpečněji než na úzké cestičce, kde musím neustále měnit rychlost a vyhýbat se chodcům, bruslařům, běžcům a "cyklistům"...
No, v těch pruzích na Vršovické, Vinohradské apod, kde je cyklopruh a za ním zaparkovaná auta, to je žůžo, když ti tam někdo vystrčí čumák nebo otevře dveře před nos...
Sám po chodníku občas jezdím, protože je dost míst, kde to jinak rozumně nejde. ALE pouze v místech, kde jsou k tomu podmínky a prostor, kde nechodí moc lidí, a tak, abych nikoho neohrožoval a neomezoval. Tzn. na širokém chodníku, kde skoro nikdo není jedu - ne moc rychle, abych stihl reagovat, na chodníku, kde se hůře vyhýbá nejedu, když to nejde jinudy holt kolo vedu. Pokud jde přede mnou skupinka lidí, holt si počkám, nevynucuju si průjezd, když mi uhnou, poděkuju, to ostatně platí všude, i na smíšených cestách. Stejně tak když jdu pěšky, nemám problém uhnout někomu, kdo se chová stejně slušně, i když jede po chodníku, kde by jet neměl. Rozlišovací měřítko pro mě je - neohrožuje a příliš neomezuje. Pokud je někdo hovado, co na chodníku najíždí do lidí a vynucuje si průjezd, jsem schopen ho z toho kola sundat taky, naštěstí ale podobných moc nepotkávám. Mnohem častěji potkávám zabedněné dementy, co chodí roztažení po značeném cyklopruhu, i když je vedle pruh pro pěší.
k tem cyklopruhum, my to s otcem sledovali v Italii (na severu) kde jsou jinak lidi velmi slusni, ale na cervene obarveny cyklopruh tam lezli chodci taky a ani to nebyli Cesi. Podle me to ty chodce nejak pritahuje, mozna to chce delat to obracene a obarvovat to a vyznacovat chodcum.
Už se úplně vidím, jak šlapu ráno kopec z Anděla přes Strahov na Bílou Horu na městském kole bez přehazky, v minisukni sepnuté kolíčkem, bílé halence s fiží a apartním kloboučku-helmě bez větrání...Na kole do práce jezdím, ale jen když mám čas se po dojezdu osprchovat a nečeká mě dopoledne důležitá žádná schůzka.
Až bude Praha taková placka jako je Kodaň nebo Amsterodam, určitě se jim počtem cyklistů cestujících do práce vyrovnáme!