Mlčet?

Já nevím, když sestře přiznám, že jsem jejímu dítěti praštila hlavou o strop (já víííím, takhle maličká), ona dítě zkontroluje a řekne mi, že to se stává. Myslím, že je dobře, když si to lidi takhle navzájem řeknou, protože si uvědomí, že takovéhle chyby se prostě dějou. Ostatně i kvůli tomu snad vznikl tenhle článek, ne?

Kdo tohle vlastně píše ?

Jediný smysluplný text byl o sexu v období menstruace.

Zapomenutá

Mě jednou táta zapomněl u zeleniny v sousedním městečku a vzpomněl si až doma, když si chtěl nakrájet rajčata. Štěstí, že jsem je měla u sebe a že zovna neměl chuť na sladký

Re: Zapomenutá

Mě máma ztratila hned dvakrát a pokaždé to dávala za vinu mně

Děti jsou z odolného materiálu

Naštěstí jsou děti z tak odolného materiálu, že přežijí i péči svých rodičů.

Re: Děti jsou z odolného materiálu

dobře ty...

Tak mě tedy nikde nezapomněli

a vlastní ještě nemám. Zato mě s oblibou vyklápěli z kočárku. Máma, táta, ségra... všichni. Byla jsem holt živý dítě.

Re: Tak mě tedy nikde nezapomněli

Tak máš štěstí, žes nebyla mrtvý dítě

Ztracený syn

Taky se mi to stalo. V sobotu jsem jela se synem do města koupit mu nové boty... do práce jsem jezdila stejným směrem, jen jsem vystupovala o zastávku dřív. Po dvaceti minutách v autobuse, kdy pětiletý syn neseděl vedle mne, ale na sedadle přede mnou, jsem vystoupila tam, kde každý den do práce a teprve až autobus odjel a já chtěla přejít silnici, mi bylo divné, že před školou nečekají žádné děti. Naštěstí to nebylo daleko, autobus na další zastávce končila a dřív, než řidič stihl přivolat policii, jsem uřícená doběhla.

mne

jednou tříletá dcera odešla od zastávky byl to mžik a hledali jsme ji i s policií 3 hodiny zatímco ona spokojená za posledním regálem v hračkářství si hrála s čert ví jak rozbalenýma kostičkama

asi nebudu jediná

Jednou odpoledne si takhle po práci jedu nakupovat - vesele se procházím mezi regály -

až najednou jsem si vzpomněla, že dítě čeká jako poslední v družině.

Nechápu,jak jsem mohla úplně vypnout.

Re: asi nebudu jediná

důsledek konzumní společnosti...

Normálka,

můj dědeček - takto zapálený fanda lokálního fotbalového klubu - kdysi zapomněl po skončeném utkání mého, tehdy čtyřletého, tatínka na stadionu. A probral se až doma, když na něj manželka uhodila "A kde máš kluka?"

Re: Normálka,

U dědečka bych to i pochopila...

to si ze mě dělal můj muž legraci

že určitě dítě někde zapomenu. znal moje výpadky, kdy jsem tady nechala to, tady ono. neměl pravdu. dítě převzalo prioritu kabelky (tu jsem předtím nezapomněla nikdy nikde).