Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Diskuse k článku

Jedináčků přibývá, jsou opravdu sobečtí a rozmazlení?

Život bez sourozenců čeká v budoucnu stále více dětí. Přestože jedináčků přibývá, traduje se o nich mnoho mýtů - že jsou sobečtí, rozmazlení, nesamostatní. Co je pravda a co pomluva?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

konečně jste to přiznali

chudáčci

Rodiče jedináčků jsou velmi sobečtí. Myslí jen na svoje pohodlí, hlavně aby byl klid. Já sama má 3 sourozence a jsem za ně velmi vděčná. Ze začátku to má jedináček velice těžké, rodiče chtějí mít klid a nemá další blízkou osobu. Postupem času se to naučí využívat a je z něho stejný sobec jako jehoé rodiče (pochopitelně existují i výjimky). Já mám děti tři, nesouhlasím, že se to nedá uživit a že se musí pást. Sice nemáme značkové oblečení a tři zahraniční dovolené ročně, ale peníze ještě nikoho šťastným neudělaly.

Úpřimně lituji všechny jedináčky, vy si totiž zasloužíte opravdu jenom lítost. Tvrdit, že jim sourozenec nechybí, ja taky pěkná blbost. Nikdy to nezažili, takže neví, co jim chybí. Chudáčci...

0/0
24.5.2011 17:55

Agrippa

Re: chudáčci

"Rodiče jedináčků jsou velmi sobečtí"

Proc lzete? Co rodice, kteri dalsi dite mit nemohou, napr. kvuli nemoci? ;-O

Za chudaka muzu povazovat i ja vas, protoze jste nikdy nezazila luxus klidu a absolutniho protezovani ze strany rodicu, bezvyhradne venovani se diteti apod. Taky je mi vas lito. Vzdy totiz platilo, ze se nejvic mnozi luza ;-D

0/0
24.5.2011 23:38

svarak_z_krabicaku_reborned

Ptákoviny na n-tou

Nějak jsem nepodral text pod 1, obrázkem. Může mi ten olbřímÍ duch z redakce, který napsal, že: "být jedináčkem znamená pro dítě především veliké plus pro jeho vývoj", v čem přesně je tak prospěšné nemít sourozence?? 8-o8-o

Prostě DEMENCE, slépky v redakci by si měly kapku profouknout peří, zřejmě se jim zapařil mozek.

0/0
25.3.2011 15:02

marvinka

Se to přeceňuje

jsem jedináček, nikdy mi to nevadilo, sourozenec mi nikdy nechyběl. Měla jsem plno kamarádek a kamarádů, v dětství i teď, na samotu si stěžovat nemůžu. Ani bych neřekla, že jsou jedináčci sobečtí nebo nesamostatní, to je spíše otázka statistik, zkušenosti máme asi každý jiné. Kolem mě je pár lidí, co má sourozence, ale v dospělosti se rozhádali, převážně o majetek, nemají se rádi, nevídají se. Celkově jedináčkovství nevidím, jako ochuzení.

0/0
24.3.2011 1:08

svarak_z_krabicaku_reborned

Re: Se to přeceňuje

Jak chceš posoudit, jestli jsi nebo nejsi sobecká, když jsi to v rodině nikdy neměla možnost zjistit? Partner tě chce dostat do postele, takže ti v tomhle těch pár měsíců, co s tebou vydrží, bude klidně lhát...

0/0
25.3.2011 15:05

LUCKA.KOBRA

Re: Se to přeceňuje

nevím na kolik je nebo není slečna sobecká, neznám ji. Ale i já jsem jedináček. Nikdy jsem neměla problém se o něco podělit, což většinou kamarádka, která měla mladší sestru využila, ale pouze vyjímečně oplatila. Mnohokrát jsem se setkala s tím, že někdo kdo sourozence má je lakomnější.

0/0
30.3.2011 12:09

Hroznej.puberťák

Jsou

0/0
23.3.2011 18:50

sn63

jsem či nejsem

jedináček mám vlastniho bráchu ale o 16 let staršího a v podstatě jsem ho neznala . Když jsem se narodila byl už na intru pak šel na vojnu a po vojně se už bydlet domu nevratil . Bydlí 70km a nevídáme se

0/0
23.3.2011 15:42

Robles

Re: jsem či nejsem

Vaši rodiče měli dva prvorozené. S tak velkým věkovým rozdílem se klasický sourozenecký vztah nemohl vytvořit.

0/0
23.3.2011 16:26

sluni-sluni

Re: jsem či nejsem

třeba já nejsem jedináček, nicméně mí dva sourozenci mají jiného otce než já, a i když nejsme věkově moc daleko od sebe, tak jsem si opravdu nerozuměli - nicméně já bydlím od nich hodně daleko, a nyní vím že to bylo to nejlepší - protože se právě docela nepohodli kvůli majetku a do toho sporu zapojili i svoje malé děti... 

0/0
23.3.2011 18:35

Kvatan

Tak mit jedinacka

dava smysl uz kvuli tomu, ze samo to dite nezlobi, nejvetsi bordel a neplechy delaj, kdyz jich je vic.. nebo kdyz uz zlobi, tak je snadny zuctovat s nim, protoze je jasny, ze se nemuze vymluvit, ze ho otravoval ten druhy atd. jestli chcete aspon trochu klidu, tak jedinacek je dobra volba R^

0/0
23.3.2011 15:17

Robles

Re: Tak mit jedinacka

na to se je možné podívat i z druhé stránky. Jako každé dítě, i jedináček si chce hrát,  hledá parťáka a když nemá sourozence, tak se snaží si hrát s rodiči. Jakmile přijde dítě od sousedů, hrají si spolu a rodič je nezajímá

0/0
23.3.2011 16:29

Kvatan

Re: Tak mit jedinacka

telka a hry to jisti R^ a tech par chvil mezitim se hrat da

0/0
23.3.2011 17:54

Brundi

Re: Tak mit jedinacka

Takovy ciste nesobecky pristup, ze? Zhruba takhle volim mezi rohlikem s makem a bez maku...

0/0
23.3.2011 16:38

LUCKA.KOBRA

Re: Tak mit jedinacka

váš příspěvek beru jako dobrý vtip;-D

0/0
30.3.2011 12:11

Brundi

Ja jsem to vzdycky vnimala tak,

ze bych svoje dite nemela nechat bez sourozence, aby nebylo samo, az my rodice odejdeme. Co kdyz si treba neporidi vlastni rodinu? Pak porad by melo mit jeste sourozence.

Vysnenym idealem by byly alespon tri deti, ale kam to dat, aby se nemusely past. ;-)

0/0
23.3.2011 14:15

Robles

Re: Ja jsem to vzdycky vnimala tak,

nechci Vám brát iluze, ale vztahy mezi sourozenci v dospělosti nemusí být vždy vřelé. Mít sourozence má hlavní význam v dětství. A pak až ve vyšším středním věku při společném starání se o nemohoucí rodiče - pokud jsou vztahy v rodině dobré. Jinak si jde každý svou cestou. 

0/0
23.3.2011 16:32

Brundi

Re: Ja jsem to vzdycky vnimala tak,

Budte v klidu, mne iluze neberete. Ja sourozence mam, jsme dospeli. Nijak extra blizko jsme si nikdy nebyli, zijeme kazdy jinde a jinak. Presto ted v dospelosti mohem vic ocenim, ze tam nekde pro me nekdo je, kdyby neco... 

Take tak nejak doufam, ze se mi podari vychovat me vlastni deti tak, aby mezi sebou nemely zasadni rozepre nebo je umely vyresit.

0/0
23.3.2011 16:37

Agrippa

Re: Ja jsem to vzdycky vnimala tak,

to neovlivnite. Vychovavat muzete sebelip, ale v dospelosti se muze projevit mrzka povaha jednoho potomka a bude konec tak jako tak.

Napr. muj tata svou sestru zcela zavrhnul nekdy v jeho 46 letech. Panuje pouze nenavist. A neexistuje cesta zpet. Je to jiz mnoho let. Tedy on je nyni v pozici jedinacka, resp. je to horsi - jedinacek by nemusel resit nezbytne (napr. majetkove) zalezitosti s nenavidenym sourozencem. Byl by toho usetren. Takhle musi trpet.

Moje mama ma bratra, ale nestykaji se, zadne extra vrele vztahy nepestuji. Je to opravdu omyl myslet si, ze sourozenci tu budou jeden pro druheho.

0/0
23.3.2011 18:18

Brundi

Re: Ja jsem to vzdycky vnimala tak,

Mozna je omyl predpokladat, ze kazdy vyrusta ve stejnem prostredi a pestuje stejne hodnoty jako vase okoli. Uprimne receno ze sveho okoli znam podoobne pripady jen z vypraveni, v siroke rodine nikdo. Vsem nam to pripada stejne podivne a nepochpitelne.

0/0
23.3.2011 19:22

Agrippa

Re: Ja jsem to vzdycky vnimala tak,

chtela jsem pouze rici, ze  mit sourozence neni automaticky zarukou budouci vrele spoluprace ;-D

A propos - nevsimla jsem si, ze bych zminovala, o jake prostredi v mem okoli jde a jake hodnoty se tam vyznavaji. At hledam jak chci, nic nevidim ;-D

Ale dobre, pro dokresleni vam dam par info o danem prostredi: rodina meho otce je VS vzdelana, po generace slusne situovana a vazena, vzdy tzv. "lepsi" rodina, jejiz hodnoty lezi predevsim v rovine moralni. To, ze jeden zmetek (otcova sestra) se nevyvedl, a na zaklade tohoto muj tata radeji tuto amoralni kreaturu odsekl ze sveho zivota, mi prijde naprosto v poradku.:-P 

0/0
23.3.2011 21:30

Brundi

Re: Ja jsem to vzdycky vnimala tak,

Myslim, ze vase popsani situace mluvi za vse. Hodne zdaru s vasimi detmi - at zadne z nich neni "zmetek" a "amoralni kreatura". Rv

0/0
23.3.2011 22:45

Calinda

Re: Ja jsem to vzdycky vnimala tak,

To je sice hezká myšlenka, ale k realit může mít daleko. Kde máte jistotu, že si budou rozumět? Mám bratra a vidíme se max. jednou do roka, nenašli jsme k sobě cestu, a to ani v dětském věku. Ne, že bychom se neměli rádi nebo se hádali, ale prostě se nijak nevyhledáváme. Můžete mít třeba tři děti, ale když bude každé jiné a ještě navíc budou žít v dospělosti každý na jiném konci republiky, tak je to stejné, jako když máte jedináčka.Neříkám, že je to pravidlo, ale vyjímečné to taky není.

0/0
8.4.2011 12:30

Brundi

Re: Ja jsem to vzdycky vnimala tak,

Jistotu, ze si budou rozumet, nemam. Take si nejsme se sourozencem uplne blizci. Ale kdyz na to prijde, vim, ze me nenecha ve stychu. Ale pokud sourozence neporidim vubec, tak je to jasne... :-)

0/0
8.4.2011 12:34

macarát

"mají spolu s prvorozenými vyšší IQ"

No to ti jedináčci mile překvapili, že pane redaktore? Člověk by čekal, že prvorozený jedináček bude mít vyšší IQ než druhorozený jedináček.8-o;-D;-D

0/0
23.3.2011 13:45

Alowen

Re: "mají spolu s prvorozenými vyšší IQ"

Oni to mysleli tak, ze prvorozeni A jedinacci...... NEchapete, nebo si hrajete?

0/0
23.3.2011 14:10

fitzie

Re: "mají spolu s prvorozenými vyšší IQ"

co chceš, nejmladší brácha ze šesti. ;-)

0/0
23.3.2011 15:08

Ak-trax

Re: "mají spolu s prvorozenými vyšší IQ"

sobče bez empatií a solidarity k druhým X

0/0
23.3.2011 18:13

macarát

Re: "mají spolu s prvorozenými vyšší IQ"

Bohužel ne.;-D Dal bych býval přednost tomu mít hodně sourozenců, ale to štěstí jsem neměl.

0/0
23.3.2011 18:17

LUCKA.KOBRA

Re: "mají spolu s prvorozenými vyšší IQ"

vy nejste ani prvorozený ani jedináček, že;-D;-D

0/0
30.3.2011 12:14

mayva

nerovnováha

Já mám dvě sestry, manžel je jedináček. Taky chtěl mít jedináčka, ale přesvědčila jsem ho, že je lepší mít děti dvě, takže máme dvě. Naprosto dokonale zafungoval argument, že není dobrý, aby byly síly v rodině nevyvážený, dva dospělí a jedno dítě. Já měla v sestře (hlavně té starší, jsme od sebe o rok, ta druhá je o hodně mladší, takže je skoro jedináček) hlavně spojence, byly jsme na stejné vlně, na stejné úrovni, mohly jsme se spolu proti našim spiknout, když jsme se cítily ukřivděné, prostě to bylo dva na dva. Podotýkám, že jsme měly hezké dětství, ne že bysme zažívaly nějaký křivdy, ale každý to asi zná, ne vždy dospěký dítěti dobře rozumí. Prostě ten pocit, že mám v rodině spojence, je nenahraditelný. Ale to, jestli bude někdo lakomec, rozmazlený apod., neovlivňuje počet dětí v rodině tak moc, jak se tvrdí.

0/0
23.3.2011 12:58

Picolik

Re: nerovnováha

U nas je to podobne, take jsem se nechal premluvit. No budoucnost ukaze;-)

0/0
23.3.2011 13:14

veverkalidka

Re: nerovnováha

Mám sestru, je starší o 3 roky než já. Obě jsme matky již dospělých dětí. Ale doposud jsem se nedopracovala k názoru, že bychom si byly nějak blízké. Prostě jsme každá naladěná na úplně jinou notu, když jsme spolu, jsme jako dvě náhodné známe. Možná to ještě někdy přijde, ale hodně pochybuju.

Já sama mám děti 3, první dvě si dost rozumí, ale to třetí je spíš samotář.

Nevím, jestli lze mluvit o tom, že si sourozenci jsou těmi nejbližšími, já to nějak nepozoruju.:-/

0/0
23.3.2011 13:26

Scarlett from Scottland

Re: nerovnováha

já mám sestru, o 7 let mladší. Trošku je ten věkový rozdíl znát, hlavně v dětství to bylo markantní - každá jsem byla někde jinde, ale jsem ráda, že mám sestru V a jsme si dost blízké a vždycky jsme byly. Ale jsou sourozenci, co si zase moc blízcí nejsou a přitom mezi nimi ani moc věkový rozdíl není. Viz moje mamka s její sestrou. Takže těžko říct....

0/0
23.3.2011 13:31

mayva

Re: nerovnováha

Ono to není ani tak o blízkosti, jako spíš o hierarchii - dítě si stojí v rodině jinak než rodiče, a když je dítě jen jedno, je rodinná hierarchie nevyvážená. A právě pocit, že na tom stupínku nestojím sama, mi přijde podstatnej. Holt se neumím přesně vymáčknout ;-)

0/0
23.3.2011 13:47

fitzie

Re: nerovnováha

to nejlíp vidíš na velkých rodinách, tak pět dětí a víc. většinou vytvoří koalice tak po dvou, maximálně třech. že by si rozuměli všichni jen proto, že jsou sourozenci, tak to ne. moje tety věkem ani ne rok od sebe se třeba vyloženě nesnáší ;-)

0/0
23.3.2011 14:00

jaajin03

jako malá jsem se za své jedináčství styděla ...

... ale dnes mi to přijde normální.  sice vidím nevýhody v tom, že budu v budoucnu na všechno sama, ale co se dá dělat.

0/0
23.3.2011 12:49

fitzie

Re: jako malá jsem se za své jedináčství styděla ...

nejlepší je, když se ti pak podaří  najít si partnera taky jedináčka. najednou zjistíš, že co bylo normální součástí tvého dětství - strýci, tety, bratránci, sestřenice, prostě celá širší rodina - tu pro tvoje dítě najednou není.

0/0
23.3.2011 14:06

fitzie

dotaz pro dospělé jedináčky

máte dneska, v dospělosti (nebo skorodospělosti) pocit, že vám sourozenec chybí?

0/0
23.3.2011 12:38

net.Xtreme bojuje s eXtrémismem

Re: dotaz pro dospělé jedináčky

Já myslím, že to těžko může odpovědně někdo říci, nemít sourozence, kdoví jaký bych byl a opačně to bude podobné... prostě těžko můžeš vědět, jak moc ti chybí něco, cos nikdy neměl(a)

0/0
23.3.2011 12:52

fitzie

Re: dotaz pro dospělé jedináčky

to si dovolím nesouhlasit. jsem jedináček, v dětství jsem na tuhle otázku odpovídala, že "nevím" (to bylo taky od dospělých chytré, ptát se takhle děcka, a že se docela ptali), ale s dospělostí jsem si uvědomovala, že mi moje sestra nebo bratr opravdu chybí. v sobě to místo jako by mám a je prázdné.

S manželem jsme oba jedináčci a o tom, že bych měla jedno dítě, jsem nikdy neuvažovala. naopak je mi líto, že už asi kvůli zdraví, věku i financím nezvládem tři, ale aspoň dvě jsou a když je vidím spolu, tak vím, že jsem udělala dobře.

soubor jedináčků mám navíc kolem sebe docela pestrý (mamka je jedináček, tři z mých čtyř bratránků jsou jedináčci, muž je jedináček, měla jsem kamarádky jedináčky) a musím říct, že žádný výrazný spojovací prvek jsem nenašla. Každý je jiný. Házet něčí povahu na "jedináčkovství" je blbost.

0/0
23.3.2011 13:58

Brundi

Re: dotaz pro dospělé jedináčky

Drzim palce, at zvladnete i to treti. :-)

0/0
23.3.2011 16:41

LUCKA.KOBRA

Re: dotaz pro dospělé jedináčky

taky se mě dospělí často ptali jestli bych chtěla sestřičku nebo bratříčka. Oni se mě vlastně ptají do teď. V pubertě jsem přišla na odpověď :"v žádném případě, se nebudu dělit o majetek":-) byl to takový ten trucovitý postoj, protože já vždycky toužila po sestře, později jsem si řekla, že i bráchu bych přežila. Bylo mi jedno co si po takové odpovědi o mě myslí, štvalo mě, že mi pořád drásají mojí bolístku.

0/0
30.3.2011 12:23

hermína

Re: dotaz pro dospělé jedináčky

myslím, že spíš ano. při péči o babičku po její  smrti (děda zemřel dávno) se táta s tetou spojili a nebyli na to sami. možná teď tvoří větší sourozeneckou vazbu než za mlada.

v dětství mi sourozenec asi nechyběl nebo ne moc, jen ve mně kecy ostatních vyvolávaly pocit, že je špatné být jedináček.  a je fakt, že rodiče toho po mně chěli až moc, tlak na chování, studium atd., že jsem si v dospívání kolikrát říkala, že kdyby měli děti 3, měla bych klid. zase jsem byla dost sociální a kamarádů měla dost.

teď v dospělosti je to napůl, nárok na dům a majetek se nedělí ;D, rodiče by chtěli vnoučata ovšem moje situace je v tomto nejistá :(,

Bojím stáří rodičů, ale situaci známe, tak je čas se nějak zařídit.

0/0
23.3.2011 14:09

hermína

co mi přišlo u kamarádek ze školy jako nejhorší konstelace

byly dvě děti s různým tatínkem a stejnou maminkou v jednom bytě. nebo dokonce v jednom pokoji. u lidí bohatších, co se sestěhovali každý s dvěma dětmi do velkého domu, to nebyl takový problém. ale rozvedená matka s 10 letou dcerou, co se vdala, nastěhovala s novým partnerem do 3+1, porodila dítě (chlapce) a to šoupli do pokoje k puberťačce, to byla zrůdnost. nebo varianta dva rozvedení lidé, každý jednu dceru v péči, sestěhovat je do jednoho pokoje.

0/0
23.3.2011 14:14

hermína

Re: co mi přišlo u kamarádek ze školy jako nejhorší konstelace

to mělo být nahoře samostatně

0/0
23.3.2011 14:15

alderamin

Re: dotaz pro dospělé jedináčky

Ne. Spíš naopak. Já jsem spíš samotář. Přítel je ze tří dětí, jeho otec ze tří, matka ze sedmi. Když se sjede nejbližší rodina, tak je nás minimalně 11. Je to akorát o nervy, hádky a mě osobně to děsí....

0/0
23.3.2011 14:37

LUCKA.KOBRA

Re: dotaz pro dospělé jedináčky

za sebe můžu říct, že mi chyběl vždycky. Naši se mi sice dost věnovali. Mamka si se mnou trpělivě hrála hry u kterých bylo třeba víc než jeden. A třeba si nedovedete představit jak smutné se houpat na houpačce kde by měli sedět dva naproti sobě a svou váhou se zhoupnout (mě tam musel sekundovat jeden s rodičů a tlačit to dolů)

0/0
30.3.2011 12:18

Dvořák pravdu nesnáší

Jsou

R^

0/0
23.3.2011 12:35

Zdeněk76

No jo

a kvůli tomuhle vyplňujeme nějaké přiblblé dotazníky??

0/0
23.3.2011 12:10







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.