Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Diskuse k článku

Přehnaná ochrana dětem škodí. Konflikty potřebují

Jsou rodiče, kteří se zápalem běží zasáhnout, přetahují-li se děti na písku o lopatku, děsí se každého potomkova pádu... Jenže ze světa bez karambolů se těžko vchází do světa reálného.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Jean-Luc Picard

Dejte dítěti maximální svobodu projevu

a pak hlavně včas utečte.

0/0
2.2.2011 12:51

fr-mottl

vychova ditete pro ceskou spolecnost

se musi provadet nasledovne:

na stul se da jidlo, pote rodice a starsi sourozenci vsechno snedi a diteti, ktere nic nestacilo sebrat ze stolu, se potom arogantne smeji do obliceje.

0/0
1.2.2011 17:51

Hrustic

Re: vychova ditete pro ceskou spolecnost

8-o

0/0
1.2.2011 19:48

we_ah

Re: vychova ditete pro ceskou spolecnost

Zrejme to mela byt vtipna glosa a nastaveni zrcadla ceske spolecnosti, nevim... 

0/0
2.2.2011 9:10

Beránek boží

Rodiče mi tvrdí, že jsem byl ve školce rád.

Na rozdíl od mladšího bratra.

Ale já si pamatuju, že mě to tam vůbec nebavilo a vždycky jsem se těšil, až půjdu domů.

Jenže na rozdíl od bratra jsem se podřídil, nekřičel jako on, nevzdoroval.

Takže ani rodiče nic nepoznali. :/

Řekl bych, že bratr to řešil lépe, projevil vlastní názor, na rozdíl ode mě.

0/0
1.2.2011 17:35

net.Xtreme bojuje s eXtrémismem

Prostě dítě naučte se rvát...

s rváčem kompromis stejně uzavřít nejde a pokud ve školce, škole, reálném světě není člověk chráněn systémem před agresivními jedinci, tak musí umět vzít spravedlnost do vlastních rukou.

0/0
1.2.2011 17:21

fitzie

Re: Prostě dítě naučte se rvát...

jak?

to je stejná rada, jako říct, abych svoje dítě typ "lavina" naučila být tiché, klidné a mírné.

0/0
1.2.2011 17:39

fitzie

To jsou zas řeči

jaké děcko se narodí, takové je. povahu nepředěláš.

Naopak mě fascinuje železná pravidelnost, s níž psychologové zaměňují příčinu za následek. Dítě nebylo přecitlivělé a úzkostné, protože ho celá rodina chránila. Celá rodina ho chránila, protože viděla, že je přecitlivělé a úzkostné.

Naopak, myslím, že byla na místě práce s dítětem a spolupráce se školou. dítě je zjevně v nebezpečí dostat se do šikany.

0/0
1.2.2011 15:52

Nanynka Kulichová

Re: To jsou zas řeči

Na tom něco je. Sama jsem vyrůstala se sourozencem  a abslovovala jesle i školku, takže ničení panenek a spol. jsem si musela užít hafo. A stejně mě to nijak nezocelilo a základku jsem dost protrpěla. Pomohl až odchod na gympl. Později jsme to probírali s kamarády a zjistili, že většina nás prožila něco podobného. Mezi VŠ je asi dost podobných citlivek ;-)

0/0
1.2.2011 16:58

Beránek boží

Re: To jsou zas řeči

Nebo se to dá říct i tak, že přechodem na výběrovější školu odpadnou ti nejtupější a nejzběsilejší jedinci, takže se přirozeným výběrem setkáváte s více lidmi, kteří jsou Vám podobní.

0/0
1.2.2011 17:37

Nanynka Kulichová

Re: To jsou zas řeči

Pssst, to nesmíte říkat takhle nahlas :-)

Ale máte samozřejmě pravdu. Nikdy jsem nepochopila, co je tak zábavného na hrách spočívajících v ubližovaní ostatním dětem, a samozřejmě jsem ani nebyla schopná je oplácet. S věkem a výběrovou školou naštěstí jedinců, pro které je vrcholem zábavy namočit něco někomu jinému do kalamáře, silně ubylo.

0/0
1.2.2011 18:59

fitzie

Re: To jsou zas řeči

koukám, měla jsem štěstí na základu. scházíme se dodnes.

0/0
1.2.2011 19:05

Beránek boží

Re: To jsou zas řeči

U nás taky tak. Ale tam bylo dost štěstí na lidi, kteří se sešli, náhodou podle věku a abecedy. Byli jsme i dost úspěšní v těch matematických a přírodovědných soutěžích, ale i v jakési sportovní jsme tenkrát skončili druzí v republice. Tedy celý ročník, samozřejmě.

Takže tam jaksi moc tupounů nebylo.

0/0
1.2.2011 20:03

hermína

Re: To jsou zas řeči

asi tak. od páté třídy jsem chodila na výběrovou školu a pak už se to se mnou táhlo přes gympl, vš, práci. V dospělosti jsem se asi ve 30 letech začala setkávat, kvůli koníčku, s lidmi z té opačné půlky a byla jsem v šoku. Ne, že jsou hloupí a nevzdělaní, čert to vem, ale jak dokáží vzájemně ubližovat, provokovat spory, škodit si. Škoda slov. Stáhla jsem se zpět do ideálního světa slušných lidí a nelituji.

0/0
1.2.2011 20:28

hermína

partner se od dětství vyhýbal dětem,

a jeho maminka se mu snažila pomoci. dnes je stále asociální, minimum přátel, spíš doma, ale za to má téměř strašlivé vzpomínky na několik šílených kroužků (aby se skamarádil) a mnoho proplakaných dětských táborů.

můj bratránek se dětí taky stranil, ale teta vždycky řekla "to je můj citlivka, tak nemusí přece nikam jezdit" a byl doma. prvně spal bez mámy snad v 15 letech. dnes je dospělý chlap, který si vyjede s přítelkyní a kamarády kamkoli. ale tak den dva, 14 dní by mimo domov asi nebyl. ale proč taky? jen nemá ty vzpomínky na šikanu na táboře.

0/0
1.2.2011 20:39

_m-

Re: partner se od dětství vyhýbal dětem,

R^

0/0
2.2.2011 15:32

boudicca

Re: To jsou zas řeči

jistě, ale i přecitlivělé a úzkostné dítě se může naučit poradit si v těžké situaci nebo najít své místo v kolektivu. Nemám dojem, že článek říká, že se dítě stalo přžecitlivělýmkvůli tomu, jak ho celá rodina ochraňovala. Ale neumělo si poradit s relativně běžnými situacemi ve školce, bylo nesamostatné, neschopné udělat rozhodující krok, neumělo zvládnout konflikt. Tohle není o povaze, ale o výchově.

0/0
2.2.2011 13:03

fitzie

Re: To jsou zas řeči

těžko říct. asi bych se měla teď dmout, jak samostatné mám děti. Rozhodující kroky i skoky dělají každou chvíli, ve školce i škole jsou v pohodě a do konfliktů se vrhají s šílenou odvahou gaskoňského kadeta, i když si z toho občas odnesou modřiny. Jen z nějakého důvodu nemám pocit, že bych za to jakkoliv mohla. Naopak.

BTW: učitelka, co připustí, aby dítěti někdo vzal jeho osobní hračku a hrál s ní fotbal, NEDĚLÁ svoji práci. Zvlášť dneska, kdy jsou v jedné třídě běžně děti čerstvě tříleté a skoro sedmileté, se musí kolektiv hlavně v začátcích hlídat, než se vztahy utřepou. Dětem se opakují pravidla školky (brát kamarádovi hračku mezi nimi stoprocentně není) a citlivější děti musí dostat podporu. "Naše" učitelka uplakánky pravidelně v září chovala v náručí nebo na klíně. Takže bych to viděla jasně: dát si péči s nalezením učitelky, co si v třídě umí udělat pořádek, a to jak ve školce, tak ve škole. Psycholog "pracující" s rodiči  je každopádně špatná volba.

0/0
2.2.2011 15:14

Nanynka Kulichová

Re: To jsou zas řeči

A jak si představujete, že si to dítě má místo v kolektivu hledat? A konflikty zvládat?

Když jsem byla na ZŠ, jednou se několik spolužáků rozhodlo, že mě zmlátí, protože jsem šprtka. Nedokázali pochopit, že mě baví číst knížky a mám dobrou paměť, takže se nic navíc učit nemusím.

Jak byste jako desetiletá holčička takovou situaci zvládla? Kromě žalování učitelce, které se rovnalo jisté smrti? Já teda nijak: utekla jsem ze školy zadním vchodem a měla z toho trauma, stejně jako ta holčička z článku. Nevím jak by malé, slušně vychované dítě (mám bratra, ale nikdy jsme se nervali. Takže na fyzické násilí jsem nebyla zvyklá a těch kluků navíc byla přesila) mohlo samo takovou situaci vyřešit. IMHO byl problém spíš na straně těch spolužáků  - jeden z nich pak strávil léta ve vězení za vraždu a loupežné přepadení - a taky tehdejšího bolševického školství. Jestli volat psychologa, tak na ty sígry a na jejich rodiče.

0/0
2.2.2011 17:39







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.