Dnes je to horší než kdysi (2)

Moji rodiče mě naštěstí k samostatnosti vedli, ale škola byla blízko, obchod relativně taky, lékař taky, takže v do školy jsem chodila sama od první třídy, na kroužek od 8let, k doktorovi tak od deseti (pokud to nebylo nic důležitého). Ale mám vrstevníky, které rodiče vozili ještě na střední školu autem a chodili s nimi v tom věku k doktorovi.

   Dneska ve svém okolí, třeba u kolegů z práce,vidím, že většina to spíš přehání. Několikrát za den si volají, už jdeš ze školy, už jsi odemkla byt, učíš se, děláš si úkoly, když je ditěti skoro 11.

Dnes je to horší než kdysi (1)

Bohužel dnešní děti jsou bity na tom, že je jiná horší doba než dříve. Vysvětlím: pískoviště bylo před každým domem, my si tam mohli sami hrát už třeba od 4let, mámy občas koukly z okna, když nám něco chybělo, zazvonili jsme nebo pod oknem volali. Dnes se tahle hřiště všude ruší, po městě je jich pár, jsou podle stanov EU, takže nemáte nad svými dětmi dohled, nejsou u Vás v ulici,  museli byste tam s dětmi zajít. Nehledě na to, že se jaksi rozmohli psi, kdysi to u nás v domě byla výjimka, teď ho má skoro každý, takže udržet na tom hřišti a pískovišti před barákem dnes čistotu nelze jako kdysi. K tomu se přidá velká spousta aut a autobusů, všelijací špatní lidé, kterých je asi taky víc než dříve (dříve byste se nebáli postavit kočár s dítětem před sámošku, za komun. to bylo naprosto běžné, stálo jich tam víc).

Je to holt náhoda

Žádný rodič to nechce, ale úplně zabránit tomu nejde. Lze snížit určitá rizika, ale je to na úkor svobody dítěte. Já se od 5ti proháněla po sídlišti a není problém. Ano, tu dítě vylezlo na stožár elektrického vedení a shořelo, tu jiné přejelo auto, jiné bylo šikanováno partou starších výrostků. Důchodci nám nadávali, my se jim smáli. Prolézali jsme staveništěm a tak dále. Jak tu někteří přeúzkostliví rodiče píšou, že tak mladé děti nejsou schopny ještě domyslet všechny situace, tak tomu se směju. A dospělí ano ? Pokud dítě nechce, tak je to pochopitelné. Je to magická formulka těchto rodičů, ale ve skutečnosti je to jenom shoda okolností a také výchovy. Nahrazovat výchovu zákazem je divné. Jsem ráda, že ačkoliv rodiče umírali strachy, tak já dostala svobodu se venku vyblbnout do sytosti. Jsem ráda, že nebyli tak sobečtí, že mě neomezovali kvůli svému strachu. Byť jsem si to tehdy neuvědomovala.

Re: Je to holt náhoda

Pět let mi přijde brzo, ale jinak naprosto sdílím Váš názor. Jsem extrémně úzkostlivá a o svoje děti se budu hrozně bát, nicméně je to prostě tak, že když rodič dítěti svobodu upře, nedělá to pro něj ale pro sebe. Radši obětuje svobodu a samostatnost dítěte než aby obětoval sebe tím, že se vystaví strachu. Bohužel případy jako ztracená Anička hrajou těmto rodičům do karet.

každý jsme jiný

Já vyrůstala na malinké vesnici do školky nechodila ale vzpomínám si kdy si na nás (dívky asi 5leté) stěžovala paní že jí kazíme synáčka jen pro to že jsme si hraly s balonkem ( nafouknutý prezervativ) který nám dal asi 16ti letý kluk z vesnice. Tzn  chodily jsme ven sami už před základkou.

7 let je uplně dostatečný

pro průměrně inteligetní dítě bydlící v normálních podmínkách

a to si snd děláte t srandu, že tam v anketě máte 9 a 11 let, to je extrém jako 

proboha v 11 letech začíná puberta

Re: 7 let je uplně dostatečný

moje řeč

Nějak mi tu chybí,

že taky záleží na tom, jak moc které děcko po té samostatnosti touží. Mě naši hlídali až patologicky úzkostlivě, ještě ve dvanácti mě doprovázeli do hudebky do vedlejší pražské čtvrti, připadala jsem si jak blbec.

Říkala jsem si, jak to svým dětem jednou vynahradím a dopřeju jim samostatnost. Jenže ouha - dcera (1. třída) se na mě i na manžela lepí neskutečným způsobem. Školu máme přes ulici, klidně bych jim tam samotnou pustila, i když jde o ulici dost frekventovanou, protože mám vyzkoušeno, že je opatrná a zodpovědná, ale nechce o tom ani slyšet. Nebo v krámě - klidně sama nakoupí, nic nezapomene, ale musím být v obchodě přítomná, samotná tam nevleze ani za nic. A to ji nijak nestrašíme nebo něco takového. Asi jsme zkrátka každý jiný, i v dětství.

Re: Nějak mi tu chybí,

přesně tak... častokrát jsem slýchal - to musíte to dítě vést k samostatnosti, to ho musíte lépe vychovávat, to ho musíte "otužovat", naše děti tohle a tohle... jenže pak měli takoví rodiče druhé dítě nebo třetí dítě a najednou třeba zjistili, že to _nefunguje_. že většina toho _nesouvisí_ s výchovou. prostě pokud dítě potřebuje pocit bezpečí, tak mu ho dopřeji. však ono taky jednou vyroste. pokud je dítě samostatné, bezva, pokud ne - nic se neděje, vyroste, naučí se. hlavně netvrdit, že "na nás" to fungovalo tak na "naše děti" bude taky.

Výsledek

V podstatě výsledek článku je: "Neexistuje jednoznačný návod" :)

Re: Výsledek

Myslím že se dá aplikovat závěr výzkumu Víti Jakoubka .... Valná většina dětí je schopna jít sama do školy, existuje však ještě nejméně 50% těch, kteří nejsou schopni.

prcek

Moje dcerka chodí sama ven tak od 5-ti let. Občas přiběhne pod balkon se ukázat, že je v pohodě a maže zase zpátky na písek. Je samostatná, mám z ní radost

Re: prcek

Pokud se nemůže stát, že si po půlhodině uvědomíte, že se vám už dlouho neukázala a na pískovišti pak taky nebude... tak je to v pohodě. Kdy o tom psali, loni? Předloni? Maminka se jenom "na chvíli zapovídala"... Další případy jsou pokud má rodina bazén. Tam dokonce stačí pár minut nemít dítě pod dohledem...

Ve Švýcarsku chodí děti samy i do školky, jenomže tam kret*ni řidičák nedostávají

Děti se mají "otužovat"...

... čili je hloupé je vodit pořád za ručičku. Na druhou stranu chápu, že rodiče mají strach o svého andílka přijít. Přesto si myslím, že ve většině běžných situací (okolí domu, cesta do školy, drobný nákup v nejbližším obchodu) ve dne se dítě může pohybovat samo. Jde jen o to ho to naučit a vysvětlit mu možná rizika. Ty doby, kdy jsme si jako všechny děti bezstarostně řádily v okolí bydliště už jsou asi trochu pryč, ale převážet dítě všude autem a vodit ho všude za ruku je taky zoufalé.

Re: Děti se mají "otužovat"...

Otužovat, ale pod dozorem! Nevidím nic zoufalého na zajišťování bezpečí pro své dítě. V naší lokalitě se pohybují bezdomovci, feťáci, zcela určitě pedofilové a úchylové, jenže to není na první pohled poznat - až když to vyjde v novinách, agresivní důchodci, kteří si řeší své životní mindráky na dětech, agresivní řidiči, starší děti z rozvrácených rodin, které šikanují mladší... možná by mě napadlo ještě něco, ale už tohle stačí. Dokud není dítě dostatečně vyspělé, aby tomu všemu čelilo, je lepší ho mít dohledem. Do růstu a výchovy dítěte investujeme spoustu času, energie a peněz. Nemá smysl si pak do konce života něco vyčítat, kvůli tomu, že jsem chtěl dítě "otužovat". Je to podobné jako při sportu nebo s autem - pokud na to máme, investujeme do bezpečí, do kvalitní helmy, do 10 airbagů... stejně tak u dítětě, pokud jsme schopni si ten čas udělat, vodíme ho do školy a z kroužků a dohlížíme na něj.