- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jsou to trošku hlouposti. Ale proč ne, třeba to někomu pomůže. Jenže se nějak moc operuje s tím, že štěstí ti zajistí to, když budeš mít dobrou práci, dobrý byt, dobré přátelé a dobrou rodinu. A nakonec ty budeš ten šťastný usměvavý blbeček, který se bude tajně uvnitř trápit, protože nebude pochopený, protože ten arogantní šéf se nezmění, kolegyně tě budou ještě více pomlouvat a pokud na to nemáš, stejně ty prachy nevyděláš, ať budeš jak chceš pozitivně naladěn. A nakonec skončíš u cvokaře, protože chceš zářit štěstím, ono se to po tobě chce, ať je ten svět krásnější, ale co uvnitř? to si neseš sám. Takže všeho s mírou. A radši spokojená, smířená s realitou a upřímná, třeba někdy na ostatní hnusná. Než si něco nalhávat...protože štěstí vlastně asi ani neexistuje. A v dnešním světě kdo je opravdu šťastný, tak ten má štěstí.
Naprosto souhlasím, pozitivní přístup k životu, užívat si radosti, být aktivní a neustále neremcat ... je to sice často těžké, ale funguje to.
Na tomhle světě nemůže být nikdo šťastný, leda tak primitiv.
Většinu času jsem šťastný a já ani mí blízcí mě za primitiva nepovažují.
A v podstatě dělám to, co je napsáno v článku.
na zivot snu kdyz delam metare mam osklivoi zenu pokud nejakou mam a iq 90. to jsou mi ty rady houby platny.
Zaměřte se na pozitiva a půjde to samo. Děláte metaře. Takže máte práci. To je dobrý, vyděláváte. Máte ošklivou ženskou. To není podstatné jak vypadá, duše je důležitá a důležité je že vůbec ženskou máte. Furt lepší než Anča Dlaňová. IQ 90 není žádný problém, aspoň máte život jednodušší a nezatěžuje vás balast zbytečné inteligence. Hrome, co chcete zlepšovat, vždyt jste vlastně štastný člověk
vzpomel jsem si na film ktery jsem videl pred nekolika dny Kurz negativního mysleni. byla tam takova divka se zamrzlym usmevem na perách. Tyhle rady jsou jen sebeklam.
K tomu první bodu (kterému se taky někdy říká proaktivita) doporučuji všem přečíst si útlou knížku A přesto říci životu ano od Viktora E. Frankla. někdy kolem strany 70 je tam naprosto geniální myšlenka. Tu si pak vypůjčil Stephen R. Covey a vytvořitl na základě ní svých 7 návyků - mimochodem, ty jsou taky prima.
Přesně na Coveye (Coveyho?) jsem si vzpomněla, přišlo mi to úplně jak okopírované.
před třemi léty jsem dal výpověď, ta práce už mi nepřinášela štěstí a uspokojení. Dnes jsem na pracáku a abych přežil, musím brát kdejakou i nejodpornější brigádu. V bytě se mi nelíbilo, tak jsem se vystěhoval a chtěl se nastěhovat do toho domu mých snů. Safra, chybička se vloudila, ten dům nebyl můj a já neměl na něj peníze.
S manželkou už jsme se začali vzdalovat, tak jsme se rozvedli. Co je mi přeci do dvou dětí, já hledám to své štěstí.
No to by už jako příklad stačilo.
Máte snad ještě nějaké podobně dobré rady? Předem díky
Ono dávat výpověď bez toho, že byste měl zajištěné nové, vysněné místo, je s prominutím pitomost. Do všech těchto rad vstupuje jeden nezanedbatelný faktor, kterému já říkám "faktor reálného života" a který tady v podstatě všichni diskutující probírají - rady platí, ale musí se brát s určitým nadhledem a vzhledem k realitě.
Do přečtení tohoto článku jsem byl docela šťastný - teď hluboce nešťasten..
Pak jsi ovšem nebyl skutečně šťastný, pouze jsi se chlácholil, že to, co zažíváš je (asi) šťastný život, protože ti to tak nadiktovali jiní. Ale z Tebe to opravdu nevycházelo.
Ale pochopitelně si na to měj pohled, jaký chceš.
jak má člověk dát výpověď, když není spokojený v práci. představa, že registrace na pracáku a shánění nové práce přispěje k mému pocitu štěstí, je vážně milá.
přečetla jsem druhou radu - a čím dál tím líp.
říkávám tomu iluze hloupého Honzy. succeed or die trying. Najdou se lidé, kterým se věci, navzdory pravděpodobnosti a zdravému rozumu, podaří a uspějou. takoví pak dávají rozhovory a vykládají, jak stačí chtít, a jde to. že dalších sto stejně vytrvalých a odvážných neuspěje a skončí dost špatně, o tom se už nepíše.