Diskuze

Příběh Romany: Kamarádka ze syna vychovává sobce, mé dítě okřikuje

Mám skvělou kamarádku Lucii. Vždy jsme se skvěle doplňovaly, dokud si nezačaly spolu hrát naše děti. Lucie nedovolí mému synovi hrát si s hračkami jejího syna, dokonce ho okřikuje. Obávám se, že se brzy rozhádáme.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
PZ

Volejbalové kladivo

13. 10. 2010 13:38
prostě klasika

nejlepší kamarádky. Jeden konflikt a navždy koned ;-D Prostě ženské si neumí o ničem v klidu popovídat. A navíc si furt hrajou na hrdé matky.Rv

0 0
možnosti
LS

salinka

13. 10. 2010 15:19
Re: prostě klasika

Nejlepší by bylo si dát přes *ubu a bylo by po problému, žejo.;-D

0 0
možnosti
LS

salinka

12. 10. 2010 15:29
rada nad zlato

Je vidět, že paní psycholožka v takové roli nikdy nebyla. Pokud jsou výchovy takto rozdílné, žádná dohoda nepomůže. Z vlastní zkušenosti radím scházet se bez dětí. Pro mě je důležité, aby moje dítě bylo v pohodě. A tomu se podřizuje i přátelství.

0 0
možnosti
M

mariol

12. 10. 2010 18:47
Re: rada nad zlato

Jistě, psycholožka Aleš Borecký...

0 0
možnosti
JB

Kqubi

12. 10. 2010 13:38
boooooooooriiiingggg!!

nauč Matýska pravej hák...

0 0
možnosti
TZ

To znám

12. 10. 2010 13:19
Přátelství?

Doporučila bych Romaně přátelství rázně ukončit. Zažila jsem něco podobného. Jen já to trpěla deset let a obě jsme měly dvě děti. Jezdily jsme na společné dovolené, trávili spolu víkendy, Silvestry... Já stále ustupovala, jen aby byl klid a svým dětem jsem neustále opakovala, ať jsou trpěliví, že to určitě přejde. Jenže ona "rádoby" kamarádka už nevěděla, kam až zajít. Vše vyvrcholilo tím, že chtěla, abych před našimi společnými známími uznala, že ona má lepší děti než já. To jsem rázně odmítla a oheň byl na střeše. Od té doby se mnou nemluví. Ze začátku jsem si s ní chtěla vše vyříkat, ale narážela jsem na její hysterické záchvaty a zlostné reakce. Dokonce na mě chtěla se svojí matkou zavolat policii, když jsme s mými dětmi procházeli ulicí, kde bydlí. Dnes už jsou tomu čtyři roky. Přestala mi odpovídat na pozdrav ( pracujeme totiž spolu v jedné firmě ), tak jsem ji i já přestala zdravit. Neodpovídá ani na pozdrav mým dětem, když ji potkají. K čemu takové přátelství? Nestojí za nic!

0 0
možnosti
LS

salinka

12. 10. 2010 15:34
Re: Přátelství?

Pravé přátelství se projeví právě zkouškou, jak spolu vycházet i při výchově dětí. A když to neklape, nemá smysl v tom dále pokračovat. Názory na výchovu mohou být fatální.

0 0
možnosti
JD

hustotles

12. 10. 2010 12:16
no

ať si o tom promluví chlapi

0 0
možnosti
T

trantor

12. 10. 2010 12:15
no to je pekne:

cituji:

.. ale bohužel jsme měli nějaké finanční problémy a já chtěla velkou svatbu, tak jsme ji zatím odložili ... ;-D ;-D ;-D

To take o necem vypovida ....

0 0
možnosti
B

bastianka

12. 10. 2010 8:44
to jsou teda starosti:-)

0 0
možnosti
ML

m. l.

12. 10. 2010 8:28
Děti po rodičích dědí

nejenom geny, ale i memy, neboli základní vzorce chování, které se natrvalo vtisknou během prvních let života. Takže jestli je matka toho hošíka v jádru sobecká (a podle článku to vypadá, že je) tak bude logicky sobecké i dítě - s tím se nic nenadělá. Příroda sama rozhodne jestli je to dobře nebo špatně podle toho, jestli bude mít tahle rodová linie hodně nebo málo potomků a do jaké sociální vrstvy se svým chováním zařadí.

 

Co se týká té vaší kamarádky tak s tím taky nic nenaděláte, každá žena se narozením prvního dítěte psychicky změní. Zkuste si najít nějakou příjemnější :-)

0 0
možnosti
MJ

chudacek.blbecek

12. 10. 2010 9:27
Re: Děti po rodičích dědí

Mem není základní vzorec chování ale základní jednotka informace.

0 0
možnosti
JK

pesimistka7

12. 10. 2010 8:06
"Jean-Luc Picard" 11.10. 15:06

"Ona nutnost dělení se je spíše "přežitkem" socialismu a společného vlastnictví. Pokud sledujete dobu a společnost kolem sebe, tak co si kdo urve, to má.

Nemanželskost dítěte už také není takový cejch, ale zkuste to vysvětlit dětem ve školce a i ve škole - děti umějí být kruté."

Dělení se není "přežitkem socialismu" a se společným vlastnictvím to nemá co dělat. Když dítě někdo "vede" stylem ty si můžeš půjčit od duhého co chceš, ale svoje si hlídej a nepůjčuj, je to špatně - tečka. Děti umějí být kruté, ale neřekla bych, že nesezdanost rodičů je v očích vrstevníků jejich dětí takové drama (dnes). když má ovšem některý spolužák rodiče, kteří termín "nemanželské" užívají hanlivě a konkrétně "drbou", může to "použít". 

0 0
možnosti
MJ

chudacek.blbecek

12. 10. 2010 9:30
Re: "Jean-Luc Picard" 11.10. 15:06

Podle mě je v očích vrstevníku drama cokoliv, co si vyberou. Není možný vychovat takový dítě, který se v ničem neliší. Zato je možný vychovat takové dítě, které se za odlišnosti nestydí a umí se postavit nepřijetí vrstevníků.

0 0
možnosti
CI

Cephaelis

12. 10. 2010 8:04
Chlapečci teritoriální jsou. Už odmalička.

Když jsem byla malé dítě, běžně jsme se s kamarádkami navštěvovaly u sebe doma navzájem (v rámci jednoho paneláku :-)) a hrály si s veškerým "materiálem", který byl k dispozici. Nikdy jsem se u holek nesetkala s tím, že by některá lpěla na SVÉ hračce. O to větší byl můj šok, když jsme si jednou hrály u kamarádky, která měla mladšího bratra a ten ztropil hysterickou scénu, když jsem sáhla na JEHO hračku. Chlapečkové to mají asi v sobě. Přikláním se ale k názoru, že rodiče by měli své děti usměrňovat a vést je k tomu, že něco někomu půjčit je normální a že někdy může být dítě v situaci opačné a vstřícnost kamaráda pak ocení. Nechat ho, ať se chová podle svých pudů mi nepřipadá správné, v mnohých jiných případech to rodiče taky tolerovat nebudou.

0 0
možnosti
MJ

chudacek.blbecek

12. 10. 2010 9:31
Re: Chlapečci teritoriální jsou. Už odmalička.

Tak zrovna moje neteř potřebuje všechny hračky a tváří se, že je obrovská škoda, že má jen dvě ruce. Její starší bratr se musí dělit prakticky o všechno.

0 0
možnosti