Ještě Rok kohouta

Milá paní Terezo,

nevím, jestli tyto diskuze ještě čtete, ale mám potřebu vyjádřit Vám sympatie a porozumění. Prožila jsem něco podobného (ne až tak) se svými vlastními dětmi. Tak jsem četla a říkala si: tohle znám, tohle naštěstí ne, takto jsem to cítila...A znovu jsem si uvědomovala starou známou pravdu, že hříchy rodičů se projevují na dětech do třetí až čtvrté generace. A východisko? Nevzdávat se, bojovat, nezhroutit se, chránit zbytek rodiny, jak jen to jde, milovat člověka - ne však jeho zlé skutky. To vše jsem ve Vaší knize našla - tak DĚKUJU.

kniha

Několikrát jsem četla Vaši knihu, už se mi bohužel rozpadá, je to velice dobře napsané, Strašně si Vás vážím, že jste vše dokázala tak dobře popsat. Nemám nic jiného než slova díků. Moje dcera žije s olašským romem, nyní jsme ve stádiu, že jsem se možná špatně podívala nebo něco jiného a je problém, nesmím chodit za vnučkou, když je tam on. Věřte, že jsem nic neprovedla, přestal se mnou mluvit, tak jsem přestala taky a naivně jsem si myslela, že tím to končí. Kdepak, nyní mne chce od dcery odtrhnout natrvalo. Vůbec tomu nerozumím, nevím, co jsem udělala špatně, dcera mi nic neřekne a já si připadám jako vůl. Vím, že je to jiný případ, ale v principu, jde o totéž, je to jiná kultura a ať se snažím sebe víc, se skřípěním zubů mu říkám, jak je skvělý, tak se musím koukat na to, jak ničí mojí dceru a nyní už vnučku, ale podle něj za vše mohu já, přitom se starám jen o vnučku, když mi to dcera dovolí, ale on potřebuje viníka a protože dceru mám ráda a vnučku taky, je to hrůza.

Rok kohouta

Výborná kniha, kvalitně napsaná. Sice chmurná, ale člověk s autorkou soucítí.

Nemyslím si, že by Rok kohouta měl být jednou

oceněn jako nějak zvlášť přesahující literatura. Možná jako reportáž, dokument, ale asi ne jako beletrie, román. Na to je příliš popisný a osobní. Na druhé straně, je to stále tisíckrát kvalitnější čtení než různí Wieveghové (snad se to tak píše) a spol.  Na Boučkové velice obdivuji její opravdovost, upřímnost a řekla bych až vášnivost v hledání a zveřejnění pravdy.  Kdysi se (možná až mírně fanaticky) snažila obhajovat  dva adoptované Cikány a udělala maximum pro jejich výchovu, protože tomu věřila. Pak zjistila, že to nejde a pravda je jiná, než si myslela a dokázala to otevřeně přiznat. To by každý nedokázal.

Geny nepředěláš

Ono je těch případů ohledně nevychovatelných adoptivních cikánčat vícero, ale nemluví se o nich protože se to politicky nehodí. Pro mě je důležité (i jako precedens), že jiné prostředí a přístup pořád ještě nemusí tolik znamenat (což se nakonec ví, ale zase - tutlá se to) a hlavně že o tom někdo napsal z osobní zkušenosti; - někdo je schopen ten problém vidět a nedělat si naděje, někdo si je dělá, pak to podle toho dopadne ale  pak o tom aspoň napíše. To je taky důležitý.  

Jinak bych knihu poslala  každému zájemci o adopci. Preventivně.

Palce 4 mám

a držím je, aby se paní Boučkové dařilo, jak teď popisuje, čili dobře. Četla jsem zmíněnou knihu Rok kohouta, byla surově realistická a myslím, že po přečtení i čtenář se potřeboval vydýchat... Byla na něj naložena velmi autenticky dávka čirého zoufalství.

Proto přeji, aby se život obrátil v dobré a takový zůstal. Neb velmi ocenuji tu upřímnost i odvahu, protože v dnešní době psát takto otevřeně o problematice adopce malých cikánčat, které vyrůstají v nezvladatelné cikány, je odvaha.

Na slovu cikán prosím nespatřujte nic nenávistného, jenom mi to slovo zní malebněji.

Tedy hlavu vzhůru, držím pace a skláním se odvaze, výdrži a taky zdravím manžela cyklistu, kterému náleží stejná pocta.

Mě nejvíc překvapilo, jak po ní vyjeli multikulti

Ona si skutečně prožila mnoho let pekla, sen o adopci se jí rozpadl pod rukama a když to všechno "napráskala světu" tak si do ní kopli i "kavárenští rovnostáři" že "zradila ideály a škodí velké věci" ..........

Re: Mě nejvíc překvapilo, jak po ní vyjeli multikulti

Tak to mě nepřekvapilo vůbec, to se dalo čekat. Multikulti pořád tvrdí, že stačí jenom chtít, překonat předsudky, trocha tolerance a hurá, vše se podaří. Ona na svém případu ilustruje, že ne, tak to víte, že z toho nebyli nadšení, takhle jim kazit jejich ideál...

Pani Bouckova

vase sebelitost, sebestrednost a mirna hysterie, ktere se pri pohledu do zrcadla u vas meni v hrdinskost a sebeobetovani

je bohuzel prilis deprimujici.

Chapu, ze jste se chtela vypsat, ale misto zazitku jste zavalila knihkupectvi svymi vylevy, ktere s literaturou maji spolecneho jen pramalo. Bylo dobre udelat ten "otoceny" pohled, ale nenamlouvejme si, ze to ma byt jen o malinko vetsi vahu z pohledu literarniho.

K tomu jste bohuzel nedorotla lidsky. Je to jen denicek hysteriozni zensky utapejici se ve svem "sebeobetovani".

Re: Pani Bouckova

Mám z té knížky úplně stejný pocit a líp bych to ani říct nedokázala.

jaký syny

já o ni nic nevím. Proč tam říká, že nedovedla syny ke slušnosti. A co to je s tou adopcí? redakce takhle se to snad nepíše - něco se nakousne a info žádný

Re: jaký syny

Vážený /á/ jste úplně mimo mísu, tak si tu knižku přečtěte /Rok kohouta/ a potom budete reagovat úplně jinak!!!!!!!

by se měla hlavně stydět za otce a za ty plky, když ty děti

vychovávala o tom, jak jsou Češi hnusní. Zkazila jim život

http://www.youtube.com/watch?v=sNfL5Nph6jg

Re: by se měla hlavně stydět za otce a za ty plky, když ty děti

stejná jako otec. Nejprve prohlašuje něco a nutí do toho ostatní, pak to veřejně popře a řve něco jiného.