jak pravil Karel Čapek

když vzpomínáme na mládí, mluvíme jenom o tom, že nás tehdy nebolely klouby, ale zapomínáme, že nás tehdy z ledačehos hodně bolela dušička (nebo tak nějak to bylo)

No tak nevím

nebylo mi ještě třicet a podle toho, co psali v článku mám pocit, že krizi středního věku už mám za sebou...

zanedbaný sex

k tomu hulení, kouření a špatné jídlo, sladká voda z plastových lahví a spousta spolykaných prášků  a na depku a krizi jak hovado jste ready!

Mimo mísu.

Možná někoho bude zajímat léková politika pro rok 2009.

http://www.lidovky.cz/ln-stovky-leku-bez-predpisu-dp6-/ln_domov.asp?c=A080513_214825_ln_domov_mel

vtipné

představil jsem si, jak sfouknu čtyřicet osm svíček a skolí mě krize...

nás trpících maniodepresivní psychózou se to týká taky?

Já mám už od mládí krizi úplně jinou

a sice každé pondělí ráno,když mám vstávat do práce.Pak se to v průběhu týdne postupně lepší a zhruba ve čtvrtek už jsu úplně v pohodě.A nějaký střední věk na to nemá žádný vliv.To je pro mne pouze abstraktní pojem,stejně jako třeba jakási jarní únava.

a co Z

Z mi přijde lepší, alespoň u některých - doba na šikmé ploše:-)

Tak nevím, ale na špatné věci lidé zapomínají

a ve vyšším věku by měli zvládnout problémy lépe. Proč se bát nějaké krize?

Re: Tak nevím, ale na špatné věci lidé zapomínají

Přesně tak. Každého z nás čekají v životě nějaké problémy, ale čím jsme strší, tím máme více zkušeností a vybudované určité zázemí (zaměstnání, úspory, bydlení, rodinu nebo jen něco z toho) co nám pomůže problémy zvládnout snadněji než mladému člověkovi.

ja jsem mel nejvetsi krizi tak od 20 do 25

 zivot proste nekonci nejakym cislem , ale smrti...nekteri uz jsou polomrtvi v 45 a jednoduse jsou to zoufalci.

tak jo

Jasně, každý věk má svůj problém. Taky nechápu kluky, kteří tvrdí , že na gymplu to bylo nejlepší - nebylo!!- ani základní ani v mateřské! Nejlepší věk začal na vysoké a po ní - tak do 40. Od té magické 40 mám pocit, že jedu dolů.Problém je v tom, že člověk vidí "konec". Depka ve 20 je strašná, ale má východisko. Ve vyším věku už se jen stále rychleji řítíte do cíle a nejsou brzdy. Už se některé věci prostě "nedají" i kdyby se všechno v dobré obrátilo. Spousta možností prostě postupně přestává existovat, jako když vám vypínají na kabelové televizi jeden program z druhým. V puubertě se ty programy ještě dají zapnout, v 50 ne.  přeji krásné dny

Re: tak jo

Na to, že možností nepřibývá, ale ubývá, se dá taky zvyknout. Jde to. To ubývání je pomalé, a když ho už považujete za standard, tak vás nijak nedeprimuje. Že už ale po čtyřicítce žijete s výhledem na finále, které se vyhouplo nad obzor, to je pravda, toho se už nezbavíte. Ono to pomáhá duševnímu dozrávání.