podobná situace jako když dlouho nemůžete otěhotnět

Interupci bych nemohla podstoupit. Už tři roky se s mužem snažíme o dítě - umělé oplodnění jsme ani nemohli vyzkoušet, kvůli bouřlivé reakci mého těla na umělé hormony. Nesnesu ani antikoncepci. Když potkám těhotnou ženu, nebo vidím malé dítě, obrečím to. A nejlepší jsou rady - nesmíš na to myslet.

Nechápu ty mladé husičky, které přijdou do jiného stavu a potom vlastní zdravé dítě zabijí. Kdyby tu byl jiný systém, kdy by mohli předat dítě k adopci přímo páru, který se bude o jejich dítě starat a hned po porodu. Nové mamince by vyvolali laktaci, bylo by to fajn.

Smutné

Souhlasím s názorem,že chlap ti nepomůže.

pocity a vina

Obvykle clovek pozna, kdyz udela neco spatne. Nektera rozhodnuti jsou nevratna, treba o potratu. Proto povazuju za velmi prospesne pro vsechny zeny, aby mely maximalni mnozstvi informaci o moznych nasledcich sveho rozhodnuti. Jde prece o jejich dalsi zivot.

Vyvolávání pocitů viny?

Myslím, že kritické hlasy na této stránce jsou hlavně od těch, co samo podstoupili interrupci nebo od partnerů žen, co podstoupili interrupci. Proto jsou tak emocionální..asi je hryže svědomí, chtějí si nechat potvrdit svoji "pravdu", zahlušit jiné názory a svoje pochybnosti. Pokud by ybli nad věcí tak je to přece nezajímá; zákony u nás jsou pro interrupce a a je velmi malá naděje, že se to změní. To by musela být většina zastupitelů pro a ty zastupují většinu obyvatel na základě voleb. A vyvolávání pocitů viny??? To znamená, že máte pochyby???????

názor

FATIMO,naprosto s Tebou souhlasím, mám stejný názor (i na psycholožku).

portál

Svobodavolby? Co tím chtěla paní psycholožka říct? Tyhle stránky mají prohlubovat pocit viny?

Re: portál

Dejte do nazvu clanku slovo

interrupce ci potrat a budete mit velikou diskusi. Psycholozka ci ne, vsichni muzi nejsou stejni, kazdy reaguje jinak.

Re: Dejte do nazvu clanku slovo

to jako ta žena čeká, že ji bude muž, který to dítě splodil, podporovat v rozhodnutí "to dát pryč"? muži nemají city nebo jak?

Pardon jedna dulezita pripominka

narozeni mrtveho ditete neni preci potrat. V tomto pripade na zapade od nasich hranic maji rodice vzot si dite k sobe, obleci si ho a rozloucit se s nim.

Re: Pardon jedna dulezita pripominka

Je to už nějaký rok, co jsem četla článek od rodičů, kteří si pochvalovali potrat na nějaké západní klinice. Stručné shrnutí:

Mladí lidé se rozhodli pro potrat. Na klinice ho provedli, plod jim pak předložili v krabici a oba "rodiče" se s dítkem loučili a vysvětlovali mu, že by se narodilo do nevhodných podmínek, že si chcou ještě užít života a že pro dítě ještě nemají místo. Libovali si, jak to bylo dojímavé a osvobozující.

Takže žádné narození mrtvého dítěte, ale opravdu potrat, a následné loučení se "shlukem buněk ve tvaru člověka".

Co tedy ?

Kdyz je muz spatny, kdyz necha rozhodnuti na zene, nevim tedy, co by delat mel. Moralni a organizacni podporu, samozrejme, a dal ? Nemela by si i pani psycholozka neco porovnat, nez bude priste, bez navrhu reseni, prskat kolem sebe ? Tim tem zenam prilis nepomuze/nepomaha, spis naopak. Hlavne ze, jak rika, ji to bavi. 

k zamyšlení

Nikdy jsem nesouhlasila s potraty (ale jsem PROTI ZÁKAZU), říkala jsem, že většinou existuje nějaké další řešení.

Loni jsem schodou okolností setkala se dvěma rodinami. Posuďte.

1) bohatý pár sympatických úspěšných vysokoškoláků, žena neschopná dítě donosit. Adoptovali postupně dvě děti. Neřešme jak, ale asi byli na špici pořadníku.

Chlapec - miminko dané k adopci bílou studentkou, adoptován po péči v porodnici ve věku 3 měsíce. Děvče, totéž domů přinesena ve 4 týdnech. Dnes asi 12 a 8 let staří.

Kluk je od dětství hyperaktivní, obtížně zvladatelný, velmi inteligentní, ale těžký dislektik. Neustále střídá drahé soukromé školy, vždy ho vyloučí po pár měscích až roce pro nezvladatelnost. Od začátku předčasné puberty se projevuje agresivita, nedávno vyvrcholila napadením matky - tlučení botou do hlavy za jízdy autem - matka řídila. Napadá i sestru.

Re: k zamyšlení 2

Holka je klidnější, ovšem vyskytují se stavy absolutní apatie střídané se stavy strašlivého obžerství. Pokud se bez dozoru dostane k lednici, sní cokoli (i olej) a pak celou noc zvrací. Nebo jedou na pohotovost s kolikou. Trvá to roky, jde o primární bulimii bez touhy po pěkné postavě.

Rodina spolupracuje s psychology, platí sezení, speciální školy, matka je doma, střídá ji vyškolená chůva, otec se také často stará. Děti užívají léky. Hodně sportují, aby se děti "vybily". Nic nepomáhá. Děti jsou adoptované, takže kluka nejde odevzdat do ústavu a "zachránit" alespoň děvče.

Pravděpodobně se jedná o poškození v prenatálním vývoji - nějaké reakce na odmítnutí biologickou matkou.