ale no tak

Já, když byla malá, tak jsem dědila oblečení po bráchovi. Nic moc. Teď mám 3 děti, holky. Oblečení nakupuju zásadně sama, ale podle jejich vkusu,myslím barvy, obrázky,atd. Co se týká oblékání do školky, tak se večer dohodneme, jestli jedeme autem, pěšky, nebo na kole a podle toho nachystám hromádky oblečení. Každé ráno si to proberou a nastane kritika. Výměna oblečení, ale většinou uspěju s vlastním návrhem. Pokud ne, tak vysvětluju, že sukně na kolo není dobrá,atd. Vysvětluju a vysvětluju a vysvětluju. Holkám jsou 4 a mladší 2. Neumím si představit, že bych něco nařídila a přes to by ,,vlak nejel,,.  Mám trochu volnější výchovu, ale jen v určitých směrech. Můžou si vybrat z několik druhů navržených jídel, samy si berou svačiny, ne sladkosti. Baští zeleninu,ovoce, pijou mrkvovou šťávu,atd. Doma je nechávám řádit,všude jsou nějaký ,,bungry,,,domečky,všechno zpřeházený, ale když je potřeba, tak jdou pomáhat s úklidem. Jsou hodně samostatné. Dvě starší se starají o mladší. Je to nádhera!

ty jo

to jsou starosti...když jsem byla dítě já, tak jsme měla troje kalhoty, pár triček, dva svetry atp...a to ještě většina všeho bylo poděděné po rodině. Co mám na sobě jsem začala řešit až v pubertě - no řešit (spíš neřešit), to byl takový ten špinavý punk, hodně vrstev, boty se žraloky a tak, ale zas jsem nevyžadovala nic nového ani drahého....:-)

A co na zadek??

Rodiče by neměli ustupovat. Požadavky dětí se stupňují úměrně množství ústupků. Mám vlastní velký výchovný projekt s velkým množstvím dětí ve školním věku. V tomto směru nemají vůbec žádný prostor k diskusím tohoto typu. Nesmějí se ani vyjadřovat  k obsahu programu zájmové činnosti. Jsme odborníci s dlouholetou praxí a dítě nemůže být partnerem v mnoha směrech. Rodiče jsou na tom hůře, protože jim do výchovy vstupuje svojí malou podporou při výchově škola. V mém projektu může dítě okamžitě přijít o podmínky, jaké jim nevytvářejí často ani jejich rodiny. Výsledkem takto nastavené výchovy je velké množství kvalitních dospělých občanů, kteří si na své dětské vrtochy nikdy nevzpomenou.

Re: A co na zadek??

Ty děláš bachaře v dětské věznici?

zaver.

Zaverem muzem konstatovat, skoda rany co padne vedle. Akorad je blbe ze se "nemlati" ve velkem, pak by takoveto problemy nebyly.

Re: zaver.

No tebe asi mlatili v mladi porad....

Jaká je pointa?

A co tím jako chtěl článek říct? Že máme dítka nechat oblékat jak ony uznají za vhodné? A to radši nezmiňuji ceny, protože jednak mi přijdou srandovní ty padesátníky a jednak by rodiče museli krást, aby dítku obstarali značkové oblečky.

Re: Jaká je pointa?

Pointa je ta, že každé dítě je jiné. Zažila jsem, jak se matka ptala 2 letého dítěte, co si vezme na sebe, jaké kalhotky, jaké ponožky, tričko atd. Pak se divila, když nastoupilo do školky, že ráno nic nestíhají.

Mode sice

naprosto nerozumim, ale z toho, co vidam na ulici se mi obcas zveda zaludek.

Maninky si dite porizuji patrne za stejnym ucelek, jako kabelku, nebo pudla - jedna se o doplnek k satum ve stajnem stylu. Ovsem pohled na nalicenou triletou "stetku" je smutny. Pak jsou maminkdy "vohnouti dyzajnerky", co se navlecou do supermodniho kostymku a za ruku tahnou dite v otrhanych hadrech ze sekace a z popelnice.

Taky ma dost rodicu uchylku "kulicha a perovku (tak tlustou, ze dite jde rozpazene) i kdyz je 35 ve stinu, jen aby maly Enriqe Zouzelka nenastydl".

Tato fobie casto vydrzi az do doby, kdy je dite dospele, takze matky vnucuji dceram to, v cem by pred triceti lety nevylezly z domu ani v noci a tvrdi, ze z bokovek jsou problemy s ledvinami a mocakem (moje pritelkyne ty problemy mela odmala a kdyz zacala nosit bokovky, nahle prestaly. Zajimave)